Celebrity

Nedokážem presne opísať svoje dojmy z Celebrít, pretože ako inak, obsahujú všetky allenovské vzácne prvky vystavané na premise krutej irónie, sarkazmu, ľahostajnosti a nezameniteľného humoru. Postava neúspešného a komického scenáristu, ktorý sa snaží cez romániky, flirty a kokety prebiť do siene slávy, bola napísaná presne na Woodyho Allena, aj keď ju tentokrát prepožičal nemenej vynikajúcemu Kenneth Branaghovi. Všetky radosti i krutosti hollywoodskeho života, premietnuté v živote celebrít, podal Allen tak presvedčivo, že s týmto filmom nemám žiaden osobný problém, ibaže to nie je tak celkom Allen, na akého som zvyknutá a priznávam, že mi tu veľmi chýbali jeho svojské hlášky typu: ,,Ja nič... ja muzikant." Judy Davis a DiCaprio sú perfektní. 70% (21.07.2010)

filmy woodyho allena su prakticky totozne aj ked vzdy ine. jeho cuch na dobru latku plnu vyborne napisanych dialogov z neho cinia jedneho z najlepsich a najistejsich tvorcov. som velmi milo prekvapeny, ako vyborne jeho rolu zastal kenneth branagh.. ta podoba je sialena, nemyslim teraz na vyzor, ale sposob prevedenia..branagh je na platne druhym allenom. film nepostrada tradicny allenovsky humor, psychicke trable, problemy v manzelstve.. urcite sa oplati vidiet. (28.08.2007)

Vtipný, velmi povedený výsměch světu hvězd a hvězdiček umocněný tím, že Woody Allen se ovládl a přenechal hlavní roli beznadějného poplety a naivky věřícího vždycky znovu v opravdovost citů a slibů chlapáckému Kennethu Branaghovi, než aby ji hrál sám svým neurotickým, možná vtipnějším, ale určitě méně uvěřitelným způsobem. (31.07.2011)

Mám ráda filmy, které jsou o tom, jak to chodí ve filmovém průmyslu, takže potud spokojenost. Allen nám tu nabízí pohled neotřelý a s ironií sobě vlastní servíruje příběh chudáka novináře pachtícího se za rádoby celebritami. Já bych však ocenila, kdyby to byl příběh trochu kratší, místy to totiž bylo docela nudné. (22.10.2003)

Hu, už jsem zapomněl, jaké to má zběsilé tempo. Vlastně se mi tahle Allenova La dolce vita jako jediný jeho film vykouřila z hlavy naprosto dokonale, možná proto, že v roce české premiéry ('99) mi stále doslovnější naplňování warholovských deseti minut slávy pro každého nepřipadlo jako tak zásadní téma (cirkusy typu Velkého bratra a Amerického idolu se teprve rodily v hlavách svých pachatelů). Woody věděl. A stejně neomylně obsadil Leonarda DiC. do role vycházející herecké hvězdy pár měsíců před premiérou Titanicu a Donalda Trumpa do roličky narcistního kreténa „známého tím, že bourá vysoké budovy a staví místo nich jiné“ osmnáct let před letošními republikánskými primárkami. — A přece se mi tak úplně nechce zvedat hodnocení na ****, z pocitu, že je to navzdory všemu spádu a vizionářství jaksi uhlazené, krotké, smířlivé, příliš snadno stravitelné; pořád ale nevylučuju, že si tam tu chybějící allenovskou jiskru příště už najdu, třeba prostřednictvím Judy Davis, která je tu snad ještě famóznější než jindy. (01.02.2016)