Réžia:
Dario ArgentoScenár:
Dario ArgentoKamera:
Luciano TovoliHrajú:
Anthony Franciosa, Christian Borromeo, Mirella D'Angelo, John Steiner, Ania Pieroni, Lara Wendel, John Saxon, Veronica Lario, Daria Nicolodi, Giuliano Gemma (viac)Obsahy(2)
Americký spisovatel se v Římě pustí do vyšetřování série děsivých vražd. Zabiják se totiž evidentně inspiroval jeho novým románem. (Netflix)
Videá (1)
Recenzie (109)
Bravurní giallo, na němž oceňuji především to, že: 1.) Obsahuje všechny Argentovy trademarky v té nejvybroušenější podobě: Hlediskové záběry berou dech, mizanscéna je komponována tak, že vzbuzuje akutní pocit ohrožení (zejména zahrada u moderátorovy vily, která je plná ostrých tvarů), gore je tak propracované, až je vlastně krásné (zde často vzpomínaná useknutá ruka) atd. 2.) Netrpí žádnými z typických Argentových nešvarů či nedostatků: Nad identitou vraha se vznáší skutečně napínavé mystérium, všichni herci jsou kvalitní a dokonce i dialogy jsou dobře napsány. 3.) Je zábavně sebereflexivní a podnětně se vyjadřuje k otázkám konstrukce detektivního / giallo žánru a vztahu autora ke svému dílu (jakožto i odpovědnosti za něj). => Osobně považuji Tenebre za jeden z nejlepších Argentových filmů, u nějž jsem se tetelil radostí daleko víc, než u mnohem opěvovanější Tmavě červené. ()
Každý den není posvícení a musím přznat, že Argento tentokrát nesplnil očekávání. Tenebre bylo jedním slovem Průměr. Hlavní přednosti Dariových filmů, obrazová orgie doprovázená goblinovským sountrackem se v obvyklé míře nekonala, děj i přes docela slušné množství vražd ani nestihl nabrat tempo a těch několik zajímavějších scén bylo proloženo zbytečně zdlouhavými pasážemi, které i přes svůj smysl v mozaice hledání pachatele, byly až zbytečně natahovány. Herecké obsazení taktéž průměrné až na mého oblíbence Johna Saxona, který prostě i v poměrně malé roli dokáže zaujmout. I přes všechny vyjmenované výtky mi Tenebre nějakým způsobem zůstane v paměti a jsem rozhodnut, že až ho seženu v nějaké lepší kvalitě, dostane ode mne ještě minimálně jednu šanci k napravení své reputace. ()
Poslední známější Argentovo giallo, které mi chybělo zhlédnout. No a nemůžu říct, že bych z něj byl nějak nadšený, ale to jsem po předchozích zkušenostech už ani moc nečekal. Klidně to znovu zopakuji: Argento má sice sem tam nějaký zajímavý nápad (hlavně po technické a výtvarné stránce), ale jako režisér za moc nestojí a kreace herců pod jeho vedením občas vyvolávají úžas. Tenebre je v tomto naprosto typické. Alespoň že je tu nadprůměrný počet vražd, takže se je na co koukat a film tím pádem nenudí tak moc, jako někteří jeho předchůdci... Závěr je poměrně velkolepý a vytahuje dojem z celého snímku nahoru. Tři hvězdy jsou ale i tak maximem, které jsem ochoten udělit. ()
Řemeslně velmi zdařilý thriller. Přitom příběh má klasické, již několikrát viděné schéma - vrah zabíjí podle knihy, jíž je sám fanouškem. Tedy v podstatě nic nového. Nechybí tu závěrečná "překvapivá" pointa, která byla aspoň pro mně lehce předvídatelná. Ale co zaujme, jsou zdařile stylizované scény vražd. Argento při každé z nich využívá křiklavého kontrastu rudá-bílá. Bílé šatičky, bílé stěny pokojů (scéna, kdy useknutá ruka skrápí krví obloukobitým pohybem celou čistě bílou stěnu patří mezi nezapomenutelné), bílý interiér kuchyně, bílé prostěradlo na těle oběti - všude tam rudá barva krve sedne jako ulitá. Ale nemůžu říct, že bych se bál. Tenebrae není horor, spíš kriminálka, ve které jsou vraždy znázorněny o trochu tvrdším způsobem, než je v tomto žánru obvyklé. A samozřejmě, to se dalo od Argenta čekat. ()
Žánrem giallo ve svém věku překvapivě nepolíben jsem si vybral Argentovu polonahou děvku Tenebrae a musím přiznat, že vyzbrojen teoretickými znalostmi jsem zažil mírné zklamání. Disco-rockové syntezátory od Goblinů jsou svou zdánlivou nepatřičností stejně geniální, jako ty u Carpentera, nápaditá kamera proplouvá chladným, lehce futuristickým prostředím a jen tak mimochodem inspiruje slavné tvůrce (vrah skrytý za siluetou oběti se pak třeba objevil v Raising Cain od De Palmy) a pokud jste perverzní, barevná stylizace mordů vám naznačí, že když budete chodit v tmavém oblečení, vrah po vás nepůjde. Na druhé straně však stojí pochybná zápletka, která slouží jen jako unavený převozník mezi jednotlivým vražedným běsněním, bídné herecké výkony (zde vládne Nicolas z Angeliky se svým směšným přízvukem) či chyby a náhody, které se u méně slavných tvůrců vždy s gustem kritizují (mladá dívka z hotelu se pronásledována vytrvalým psem dostane přímo do doupěte vraha). Metafikce? Dualita? Sexuální odchylky? I kvůli výše uvedenému mě prostor pro amatérské filmové analytiky nechal naprosto chladným. Chci po téhle zkušenosti ještě vidět nějaké giallo? Půjčím si Doylea: „Když vyloučíme všechno nemožné, pak to, co zůstane, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda..“ ()
Galéria (99)
Fotka © Titanus
Reklama