Temnota

Po shlednutí skoro třech desítek giallo-filmů jsem se vrátil k tomuto kousku a musím jít s hodnocením nahoru. Ve svém žánru je to absolutní špička s perfektní kameru, výtvarnou stránkou, nasvícením, tradičními argentovými vychytávkami, skvělými gore scénami, krásnými nahými ženami a paradní goblinskou hudbou. Jediné, co mi tomto snímku vadí je, lehké uhodnutí vraha, kterého jsem věděl hodinu do předu. PS: Miluju scénu, kdy kamera objíždí celý dům a sleduje dění v domě skrze okna a následně vstoupí s vrahem do domu za hudby ústředního motivu od Goblinů. (30.08.2008)

Argentovu Suspirii miluju, a Tenebre má taky svoje klady - spousta krásných (polo)svlečených žen, delikátní soundtrack, dobové italské vozy a interiéry, a krví se zde celkem nešetřilo, což je vždycky fajn - nicméně dějově se to tak strašně táhne, až je to místy nesnesitelné, a těch 100 minut se subjektivně zdá delších než 2 hodiny, a hlavně finální rozuzlení se zvrhne v něco tak debilního, že to vůbec nedává smysl a člověk se tomu může jen zasmát, jak je to pitomé - beru to tak, že svébytná pravidla žánru zde zcela zvítězila nad obsahovou stránkou, což nemusí být vždy nutně na škodu a vidět to tehdy v Itálii někde v letním kině mohl být asi zážitek, ale s odstupem let v telce už to kouzlo dost vyprchalo. (30.06.2024)

Řemeslně velmi zdařilý thriller. Přitom příběh má klasické, již několikrát viděné schéma - vrah zabíjí podle knihy, jíž je sám fanouškem. Tedy v podstatě nic nového. Nechybí tu závěrečná "překvapivá" pointa, která byla aspoň pro mně lehce předvídatelná. Ale co zaujme, jsou zdařile stylizované scény vražd. Argento při každé z nich využívá křiklavého kontrastu rudá-bílá. Bílé šatičky, bílé stěny pokojů (scéna, kdy useknutá ruka skrápí krví obloukobitým pohybem celou čistě bílou stěnu patří mezi nezapomenutelné), bílý interiér kuchyně, bílé prostěradlo na těle oběti - všude tam rudá barva krve sedne jako ulitá. Ale nemůžu říct, že bych se bál. Tenebrae není horor, spíš kriminálka, ve které jsou vraždy znázorněny o trochu tvrdším způsobem, než je v tomto žánru obvyklé. A samozřejmě, to se dalo od Argenta čekat. (31.08.2003)

Argentův snový styl, s diskofilními barvami tady dostal trošku na frak a jediné co je zde diskofilní jest ta muzika. Tohle už není klasický horor, jde spíš o hororovou detektivku jenž obsahuje i thrillerové prvky a samozřejmě notně překvapivý konec. Příběh sám o sobě má spoustu nudných pasáží a zasazuje děj převážně do slunného prostředí, jenž ubírá jeho tajemnosti. Narozdíl od Suspirie jsem u Tenebre postrádal atmosféru, či alespoň atmosféře něco podobného. Právě ta snová linka po které Argentovi filmy kráčí je zde nahrazena pouhou strohou realitou a posléze brutalitou. Troška gore a hodně krve, kýble, necky a lavory. vraždících scén jest tu poměrně dost, leckteré přímočaré a patřičně nerealistické. Výše zmiňovaná muzika už nezpůsobuje mráz v zádech, ale spíše pouze podkresluje jednotlivé záběry. Kamera je někdy až příliš statická, některé záběry jenž mají navozovat atmosféru strachu jsou spíše nudné a zdlouhavé. Dario se mohl na nějakou detektivku vykašlat a i když by tím utrpěla pointa, za atmosféru bych u Tenebre platil. Dávám slušné 3 hvězdičky, jelikož i přes tu spoustu nedostatků jest to italská hororová klasika a já jí nechci hodnocením nikterak ublížit. (22.08.2004)

Jako detektivka by to bylo dost slabý, naštěstí to je giallo a točil to Argento, takže si člověk užije alespoň jeho klasické postupy a vychytávky (které jeho filmy dělají lepšímy, než ve skutečnosti jsou) a nějaké té krve. Navíc, sekera, břitva a nůž patří mezi mé oblíbené vražedné zbraně (přesně v tomhle pořadí). K tomu všemu ještě hodně dobrá hudba a nádherný uširvoucí řev v posledních vteřinách filmu.. Jde to, ale Argento umí lepší kousky. (22.06.2009)