McFarland: Útek pred chudobou

Kevinu Costnerovi tyto role sedí, je na ně dost charismatický. Celkový film mě ale až tak nenadchnul. Spíš takhle: U sportovních filmů začíná mé hodnocení zpravidla na třech hvězdách. A to z několika důvodů: 1) jsou inspirovány skutečnými událostmi, 2) pojednávají o vzácných lidských vlastnostech jakými jsou talent, píle, vůle a v neposlední řadě nezdolnost, 3) mají motivační charakter. Aby byl ale takovýto film na čtyři hvězdy, měl by mít něco, co mě chytí víc než uvedený základ. Každopádně je hezké vidět a vědět, že když člověk chce, tak má naději. I v zapadlém městečku, kde lidé skoro ztratili víru v něco víc než je jen otrocká práce na polích. (11.08.2018)

Musím říct, že to je snad první film o přespolním běhu co jsem viděl, a to sportovní filmy vysloveně vyhledávám. Zápletka klasický klišovitý styl, a navíc je to Disney, takže je to řádně doslazeno moralitami, rodinou a přátelstvím. Ale zas až tak to nevadí, a příběh se sleduje celkem slušně. Costner klasicky umí a tak jediná věc co jsem nechápal byla: Sakra ten tlouštík celej film běhá jak blázen a nezhubnul ani deko. (31.05.2015)

Každý sportovní snímek vítám a McFarland není výjimka. Snímek z chudého prostředí o přespolním běhu. Latinoameričené, kteří neznají nic jiného než školu a práci na poli. Dřou od rána do večera a nemají čas téměř na nic jiného. Nemají auto, nemají nic a jejich cesta ze školy je během rychle domu, aby mohli pomoc rodině. Kevin Costner v roli učitele a také skvělého kouče chlapců z McFarlendu zahrál roli skvěle. Dobrý děj, neřeší se zhovadilosti, pořád se něco děje a hlavně moc pěkný a dojemný příběh, který fanouška sportovních snímků musí rozhodně bavit. Kousek od plného počtu, možná při druhém zhlédnutí přehodnotím .. 8/10 = 89% (16.01.2016)

Schematický športový doják z dielne najväčšieho filmového molocha na svete, ktorý nie je úplne prvoplánový? Stalo sa. Na Disney príjemne nekorektne realisticky zobrazená odvrátená stránka amerického sna. K tomu sympatický Costner, pachuť "podľa skutočnej udalosti" a overený cit pre funkčné veľkoplátnové emócie pani režisérky. (27.03.2017)

Když běží, patří jim celý svět, čte se slzami v očích učitelka, která kolegovi tělocvikáři zrovna dvakrát nevěřila. Ten začne poznávat svérázné sousedy i rodiny členů svého týmu a postupně svým svěřencům ukazuje cestu, kterak Mexičané můžou i, světe, div se, na vysokou školu („Na poli knihu nepotřebuješ,“ opětuje otec jednoho z nich). Mezi učitelem a outsidery se stírají sociální rozdíly, jenže ten zároveň zapomene na narozeniny patnáctileté dcery. Holt, máme tu všechno. Hlavně pak látku, která by si scenáristicky zasloužila pečlivější vedení, aby se aspoň v některých pasážích dostala pořádně pod kůži. Celistvější filmový tvar prostě chybí, o tom žádná. A to samozřejmě nezapomínám, že snímek je natočený zručně, Novozélanďanka Niki Caro ale byla v dramatických vodách v předchozích zastávkách (třeba Její případ) mnohem zajímavější. Tohle je tak jen další konzervativní kus ze sportovního prostředí, předvídatelný, přímočarý, snadno zapomenutelný. Zklamání, shrnul bych. (04.12.2015)