Hvězda zvaná Pelyněk

Příběh jednoho pluku a vzpoury v roce 1918 inspirovaný skutečnou událostí si zaslouží pozornost hlavně pro svoje vlastenectví a pozdvihnutí našeho neomaleného češství. Tento námět kdyby dnes dostalo jakékoliv zahraniční studio, vytvořilo by nervy drásající akční a citové dílo. V české produkci však byla natočena estrádní velmi jednoduchá podívaná, která však není nejhorší a řekl bych, že je zcela zbytečně dosti přehlížena. Režisér Martin Frič tu opět prokázal svůj talent pro odlehčený žánr, ale nutno uznat, že se velmi držel na uzdě a natočil snímek který má spád, silné momenty, úžasné válečné scény u kterých je škoda že jsou tak krátké, plejádu českých herců své doby a ryze české myšlenky. Zvolané přání vojína Nohy v podání Rudolfa Deyla na konci příběhu se stal takřka nadčasovým. I jeho rozhovor ve vlaku s vojínem Kovalem, kterého si zahrál Martin Růžek, vede k zamyšlení. Dramatický příběh je tedy značně uvolněný a v určitých místech reálně nepředstavitelný, ale i tak se jedná o naprosto úžasný snímek, jaký byl na toto téma v Československé kinematografii kdy natočen. (08.11.2015)

Tomuto snímku se nedá upřít velká snaha o kvalitní film, přestože scénář byl zajímavý, bohužel se tak nestalo. Herci kvalitní byli, což o to, ale co dělali kostyméři a maskéři, to netuším. Celou dobu z filmu tak okatě čišela šedesátá léta, což by v případě soudobého filmu nebyl problém, ale když se zamyslíme nad tím, že měla být dokumentována doba první světové války (kterou bohužel nepřipomínalo vůbec nic - co měla znamenat silně nalíčená Bohdalová, ve stylu šedesátých let - aneb výrazné řasy a hrubé linky bez ohledu na rámec filmu) zůstane pouhá touha po dobrém filmu, která však nedošla naplnění. Je to opravdu škoda, protože zde vystupovali kvalitní herci (Bohdalová skvělá - avšak nevím, zda by zrovna ona v reálu byl v popředí zájmu mužů, možná více by zde zabodovala Květa Fialová, která ve stejném roce zahrála famózně Tornádo Lou v Limonádovém Joe, do role lehčí ženy by se hodila určitě více). Takže z filmu čiší pouze průměr...i když potencionál byl původně veliký... (09.06.2012)

Taký veselý film o vážnych veciach, akou vojenská vzbura určite je. Bohdalovej spev a celý jej zábavný podnik mal symbolicky poraziť naplno rozbehnutú vojenskú mašinériu, ale to nebolo možné ani na konci vojny. Zopár dobrých scén, ale inak ma film veľmi neoslovil. –––– Náš táta vždycky říkal: Čím větší šarže, tím větší vůl. (04.11.2018)

Hodně dobrý a tak trochu neprávem opomíjený film o vzpouře jednoho regimentu v rumburských posádkových kasárnách v roce 1918, nakažené a ovlivněné bolševickou revolucí z Ruska..Ani jsem netušil, že je to vlastně zfilmované podle skutečné události, nikdy jsem o této dnes už historické události neslyšel, takže ten osudný konec (i když jsem něco tušil) byl pro mě vlastně velkým a nečekaným překvapením..Dobře zahráli především Rudolf Deyl ml. jako střelec Noha-bývalý artista, Radoslav Brzobohatý (intelektuální a humanisticky idealistický, jinak velice sečtělý kaprál Stanislav Vodička) a Jiřina Bohdalová ve vážnější roli temperamentní barové tanečnice Tonky, která za svůj celkem překvapivý a určitě hodnotný výkon získala cenu Trilobit ještě společně s filmem Komedie s klikou...81. celovečerní Fričův film a po válce resp. po roce 48' jeden z nejzdařilejších a nejhodnotnějších určitě (28.10.2007)

„My jsme si i ty blanické rytíře vymysleli, abychom pro svoji svobodu nemuseli sami nic udělat.“ Až do teď jsem měl tento film spojený s ukázkou, v níž rozjásaná Jiřinka Bohdalova zpívá, jak na nějaké estrádě, píseň „Když jsme byli v Itálii“. Po shlédnutí celého filmu však musím říct, že jde o velmi zajímavý mix „sladkého s hořkým“. I v samotném závěru Tonka v jednom okamžiku zvesela zpívá „Točte se pardálové, točte se zvesela“, aby se mžiku její výraz v tváři zcela změnil, když jen nevěřícně říká „to snad není možné“. Té rozjásané vojenské (často pochodové) hudby mi tedy ve filmu místy přišlo až zbytečně moc, přičemž třeba v samotném závěru, když začne hrát ještě ve chvíli, kdy je chudák Tonka na poli konfrontována s výstřely popravčí čety, to působí trošku jako „pěst na oko“. Ale asi to byl autorský záměr. Ve filmu podle skutečné události každopádně zaznívají i poměrně hodně zajímavé myšlenky včetně třeba citací ze Zjevení Janova z úst Radoslava Brzobohatého. Jeho postava kaprála, muže jež se už bojí jen toho, aby “lidi nepřestali být lidmi,“ patří mezi ty nejvýraznější z celého filmu. Ale i R.Deyl ml. coby bývalý cirkusový artista Franta Noha je místy vysloveně roztomilý. V kombinaci se samotnou Jiřinkou, pro kterou tahle role bezpochyby znamenala zásadní zlom v její kariéře, nelze než hodnotit tento film (minimálně) čtyřmi hvězdičkami. (10.05.2021)