Hvězda zvaná Pelyněk

„My jsme si i ty blanické rytíře vymysleli, abychom pro svoji svobodu nemuseli sami nic udělat.“ Až do teď jsem měl tento film spojený s ukázkou, v níž rozjásaná Jiřinka Bohdalova zpívá, jak na nějaké estrádě, píseň „Když jsme byli v Itálii“. Po shlédnutí celého filmu však musím říct, že jde o velmi zajímavý mix „sladkého s hořkým“. I v samotném závěru Tonka v jednom okamžiku zvesela zpívá „Točte se pardálové, točte se zvesela“, aby se mžiku její výraz v tváři zcela změnil, když jen nevěřícně říká „to snad není možné“. Té rozjásané vojenské (často pochodové) hudby mi tedy ve filmu místy přišlo až zbytečně moc, přičemž třeba v samotném závěru, když začne hrát ještě ve chvíli, kdy je chudák Tonka na poli konfrontována s výstřely popravčí čety, to působí trošku jako „pěst na oko“. Ale asi to byl autorský záměr. Ve filmu podle skutečné události každopádně zaznívají i poměrně hodně zajímavé myšlenky včetně třeba citací ze Zjevení Janova z úst Radoslava Brzobohatého. Jeho postava kaprála, muže jež se už bojí jen toho, aby “lidi nepřestali být lidmi,“ patří mezi ty nejvýraznější z celého filmu. Ale i R.Deyl ml. coby bývalý cirkusový artista Franta Noha je místy vysloveně roztomilý. V kombinaci se samotnou Jiřinkou, pro kterou tahle role bezpochyby znamenala zásadní zlom v její kariéře, nelze než hodnotit tento film (minimálně) čtyřmi hvězdičkami. (10.05.2021)

Původně jsem nevěděl, že je dílo natočené podle skutečné historické události, tento fakt ovšem film mnohdy zachraňuje. Ale pěkně popořádku. Film staví především na výborných hercích. A oblíbit si hlavní hrdiny je naprostým základem k tomu, aby si člověk užil tento snímek. A mně se to podařilo prakticky hned a v podstatě u všech „kladných“ postav. Nejvíce se mi zamlouval humanista Vodička a bylo mi srdečně jedno, jak moc naivně chvílemi vypadal. Další podstatným rysem je „brnkání“ na vlasteneckou a zároveň antirakouskou notu. Rád bych dodal ještě pacifistickou, ale tohle tvrzení hlavně Nohova „parta“ úspěšně nabourává. A s tím souvisí určitá (ne) tendenčnost. Časté odkazy na události v Rusku a dělníky v Čechách mohou leckoho nepříjemně dráždit, na druhou stranu v tomhle filmu mají své jisté „oprávnění“ a já s nimi neměl větší problém (na rozdíl třeba od brutálně umělé slepice). Směrem ke konci film naopak nabírá na obrátkách a pominu-li „odmítnutí kněze“, dojede v té nejlepší formě. Celkově to vidím na slušné 4*. (29.03.2017)

Tomuto snímku se nedá upřít velká snaha o kvalitní film, přestože scénář byl zajímavý, bohužel se tak nestalo. Herci kvalitní byli, což o to, ale co dělali kostyméři a maskéři, to netuším. Celou dobu z filmu tak okatě čišela šedesátá léta, což by v případě soudobého filmu nebyl problém, ale když se zamyslíme nad tím, že měla být dokumentována doba první světové války (kterou bohužel nepřipomínalo vůbec nic - co měla znamenat silně nalíčená Bohdalová, ve stylu šedesátých let - aneb výrazné řasy a hrubé linky bez ohledu na rámec filmu) zůstane pouhá touha po dobrém filmu, která však nedošla naplnění. Je to opravdu škoda, protože zde vystupovali kvalitní herci (Bohdalová skvělá - avšak nevím, zda by zrovna ona v reálu byl v popředí zájmu mužů, možná více by zde zabodovala Květa Fialová, která ve stejném roce zahrála famózně Tornádo Lou v Limonádovém Joe, do role lehčí ženy by se hodila určitě více). Takže z filmu čiší pouze průměr...i když potencionál byl původně veliký... (09.06.2012)

Doterajších 66 komentárov sa nevenuje veľmi tomu, čo film, okrem revolučno-rebelskej línie voči vojenským reguliam štátu ponúka. A to: vzdanie úcty a spopularizovanie mestských ľudových a proletárskych piesní. Jednou z nich sa film začína. Skupinka otrhaných a ošuntelých chlapíkov vo vlaku, vracajúcich sa z ruského vojnového zajateckého tábora si hlučne vyspevuje: "Šup-sem, šup-tam, s náma už to nevyhrajou". Naštvaní vojenskí hodnostári upätej c. a k. armády sú zo spevu a správania sa prepustených zajatcov pobúrení, znechutení a vytočení. Chcú rázne zatočiť so zabávajúcou sa partičkou. Spomenutý spievaný, nihilisticky mámvpičisistický odkaz mocným (s náma už to nevyhrajou, nám už je to fuk) blaží pri srdci. Čiže: s nimi, ako podriadenými pandrlákmi nech nepočítajú. Smelé zámery veliteľov si práve s tými, čo spoznali lesk a biedu boja, môžu akurát tak vytrieť riť. Pretože oni sa organizovaného šaškovania naďalej účastniť nemienia. Potom prichádza na scénu Bohdalka a dá pesničku o vnímaní talianskeho frontu najmä cez prizmu vnímania rozdielu medzi ohnivo-nebezpečnými talianskymi ženami a dobrosrdečnými ťuťmákovito roztomilými radodajkami českými. No a ďalšie tri, štyri piesne, pomedzi to aj nejaká trápnejšia národná. Rebeli proti moci nemajú triedne, či nebodaj boľševické uvedomenie, jednoducho chcú zdrhnúť domov. K rodine, milenke, žene, k práci. Po vyfasovaných kvéroch netúžia. Prostý apel na skončenie odvodu mužov do armády (najmä u malých národov),ako symbol nadutej zbytočnosti a budovania falošného vedomia, že zem, treba vojensky chrániť. No, netreba. Tak to je. Poznámka: Všetky výdavky na armádu do radostí života. Na prírodné amfiteátre, festivaly, tancovačky a diskotéky, spojené s počúvaním historicky odležaných piesní. Nech sa deti zabavia tým, čím sa bavili ich starí rodičia a prastarí rodičia. (06.05.2021)

Příběh jednoho pluku a vzpoury v roce 1918 inspirovaný skutečnou událostí si zaslouží pozornost hlavně pro svoje vlastenectví a pozdvihnutí našeho neomaleného češství. Tento námět kdyby dnes dostalo jakékoliv zahraniční studio, vytvořilo by nervy drásající akční a citové dílo. V české produkci však byla natočena estrádní velmi jednoduchá podívaná, která však není nejhorší a řekl bych, že je zcela zbytečně dosti přehlížena. Režisér Martin Frič tu opět prokázal svůj talent pro odlehčený žánr, ale nutno uznat, že se velmi držel na uzdě a natočil snímek který má spád, silné momenty, úžasné válečné scény u kterých je škoda že jsou tak krátké, plejádu českých herců své doby a ryze české myšlenky. Zvolané přání vojína Nohy v podání Rudolfa Deyla na konci příběhu se stal takřka nadčasovým. I jeho rozhovor ve vlaku s vojínem Kovalem, kterého si zahrál Martin Růžek, vede k zamyšlení. Dramatický příběh je tedy značně uvolněný a v určitých místech reálně nepředstavitelný, ale i tak se jedná o naprosto úžasný snímek, jaký byl na toto téma v Československé kinematografii kdy natočen. (08.11.2015)