Réžia:
Philippe FalardeauScenár:
Philippe FalardeauKamera:
Ronald PlanteHudba:
Martin LéonHrajú:
Mohamed Fellag, Sophie Nélisse, Émilien Néron, Brigitte Poupart, Judith Baribeau, Stéphane Demers, Daniel Gadouas, Danielle Proulx, Louis Champagne (viac)Obsahy(1)
Bachir Lazhar je alžírský přistěhovalec v Kanadě. Je přijat na základní školu, aby nahradil učitele, který tragicky zemřel. Zatímco si žáci ve třídě vyrovnávají se ztrátou svého učitele, nikdo z nich si neuvědomuje, jak bolestný je život Bachira a ani to, že mu stále hrozí deportace. Film Monsieur Lazhar líčí setkání dvou vzdálených světů a sílu sebevyjádření. (Kryšpín)
(viac)Videá (5)
Recenzie (37)
Samovraždou v škole sa už zaoberalo veľa filmov, ale väčšinou sa témy zhostili lepšie ako tento snímok. Režisér sa celú stopáž nerozhodol, či chce zachytiť len atmosféru v triede alebo analyzovať príčiny konania postáv. A tak neustále lavíroval. Práve oná "hybridnosť" podľa mňa spôsobila, že si ma film vôbec nezískal. ()
Film se zabývá vážnými tématy (jak se vyrovnat se smrtí blízkých, sebevražda, pocit viny u dětí), ale je to ztvárněno až příliš komorně a nevýrazně. Je tam několik hodně silných scén (soudní řízení s Bachirem nebo scéna, kdy je jedno dítě ve tříde konfrontováno se svými pocity viny kvůli smrti učitelky), ale filmu také chybí výraznější začátek a konec - připadala jsem si, že čtu knížku, kde chybí první a poslední kapitola. ()
Moc hezké. Tak příjemný a zároveň skvěle natočený nový film ze školního prostředí jsem už nějakou dobu neviděl. Autor scénáře a režisér Philippe Falardeau se nestaví striktně ani na jednu stranu, ukazuje věci tak jak jsou, ale přitom nic zbytečně nehrotí a vše podává velmi vkusným způsobem. Jeden z mála dnešních filmů, kde se naprosto plynule prolíná osobní i pracovní příběhová linka a ani v jedné nic neskřípe ani nepřečnívá. Navíc to má nádherně čistou kameru (nevím jak jinak ji popsat, neupozorňuje na sebe, ale přitom je na každý záběr radost pohledět) a výbornou klavírní hudbu. ()
První dva tématické okruhy - školství a emigrace - je tu hojně (a zodpovědně) polemizováno. Třetím okruhem je otázka, kterou klade učitel Lazhar, a které se ostatní úzkostně vyhýbají: Proč to udělala Martina ve třídě? Hledáním odpovědi se nedostáváme do dalších sfér, zůstáváme u těch uvedených, ale nyní se nacházíme už nikoli ve třídě, ale někde pod ní, někde ve školním slepě. - Jsou nejlepší učitelé ti, kteří jimi nejsou? - Proč si vybral právě Balzacovu Šangrénovou kůži? (Třeba zjistit!) ()
Pomyšlení, že by dnes učitel ohnul drzého výrostka přes lavici a seřezal rákoskou, je stejně bizarní jako praní prádla na valše. Současná, podotýkám západní, úzkostlivě korektní společnost nařizuje zacházet s dětmi jak „s radioaktivním odpadem“, čili kantore, ruce pryč. Monsieur Lazhar, charismatický chlapík a zastánce starých metod je názoru, že nějaký ten lepanec či pohlazení ještě nikomu neuškodily. Má na krku imigrační úřad, zvyká si na novou zem i školní pravidla a musí se, stejně jako jeho nová třída vypořádat s těžkým traumatem. Je přesvědčen, že smrt by neměla být ve škole tabu, že je třeba o ní hovořit otevřeně a nepodceňovat závažnost toho, jakým způsobem a jak dlouho děti tragickou událost zpracovávají. Jenže u příslušných autorit nenalézá pochopení. Emocionální stres prý není nemoc, kterou je třeba vyléčit... Toto nenápadné drama, oproštěné od pompézních gest a proslovů, se zabývá subtilní a nevyzývavou formou zvládáním traumatické situace na základní škole v dnešním multikulti světě a poukazuje na důležitost vzájemného respektu mezi pedagogem a žáky. ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (1)
- Film vznikol na základe hry Bashir Lazhar Evelyne de la Chenelièrovej, ktorá sa v ňom objavila ako matka Alice. (ambron)
Reklama