Divoké bytosti južných krajín

Bohužel jsem měl celou dobu pocit, že se mě tvůrci místo poskytnutí kvalitního obsahu snaží křečovitě přesvědčit o tom, jak kvalitní, cool, alternativní a avantgardní počin sleduji. Výsledný dojem pro mě = formálně nezvládnutá jednoduchá new age kýčovitá ekoagitka s příšerně vybranou hudbou. Škoda, mohlo to být moc fajn. 5/10 (02.01.2013)

Musím uznat, že tyhle fantasy, imaginární filmy typu "Max a maxipříšerky" mám docela rád. Filmy, kde je depresivní a složitý reálný svět vykoupen světem, kde neplatí pravidla reálného světa. Nebo alespoň takhle se "Divoká stvoření jižních krajin", podle trailerů tvářila ale výsledek je docela jiný. Zde má více přednost reálný svět před tím imaginárním a celé vyprávění o zatopeném městečku, ve kterém žije ovdovělí manžel s nespoutanou a odvážnou dcerou, mi nepřišlo natolik zajímavé, jak se o něm všude říká. V mnoha ohledech se jedná o působivý snímek ale vyjma hereckých výkonů a krásné hudby ve mně moc nezanechal a popravdě jsem byl dost zklamaný. Konec však dokáže přinutit, vytáhnout kapesníky. (18.12.2012)

Tak tohle není film pro mě. Kontrast mezi velmi chudobně žijícími lidmi a zkaženou civilizací lze ukázat rozhodně poutavější formou, nehledě na hromadu divných scén, které tento film doprovází. Jednu hvězdu dávám za mladičkou Quvenzhané Wallis, která se spolu s parádní hudbou snažila utáhnout film, co se jen dá. Nestačilo to. Myslím, že oskarová nominace pro nejlepší film byla v tomto případě trochu zcestná. (17.01.2013)

Nejlepší film, který jsem letos na filmovém festivalu v Karlových Varech viděl. Je to sice silně subjektivní, ale od debutu mladého režiséra Bena Zeitlina jsem dostal přesně to, v co jsem doufajíc vyčkával frontu na jedinou projekci. Stálo to za to a vím, že film minimálně ještě jednou spíš dvakrát uvidím. Quvenzhané Wallis bude jednoho dne velká paní herečka a já musím konstatovat, že mě film ve vydírajícím závěru emocionálně sejmul. Zeitlin skvěle zobrazuje hranici mezi dětskou fantazií opředenou naivitou a dospěláckou realitou, která je zasazená do divokých koutů Louisiany. Během 91 minut rozehraje mladý režisér silnou paletu emocí, mikro příběhů, bizarních ale uvěřitelných postav a především nám ukáže krásný příběh mladé Hushpuppy v jejím obtížném období dospívání a uvědomování si sebe sama. Nádherný soundtrack skvěle dokresluje podbízivou a v závěru trochu agresivní emociolnální stránku. Přesto se pro mě jedná o velmi silný, intenzivní a nádherný film. Těším se na další Zeitlinovy projekty! Rozhodně doporučuju ke zhlédnutí. [MFF KV 2012] (17.07.2012)

Tahle stvoření mají jednu úžasnou schopnost - dokonale klamou tělem. Prvních pár minut vypadají, že jsou jen předvídatelným přírůstkem do akademické škatulky "neutěšená podívaná, která bude postupem času ještě mnohem depresívnější". Pak ale začne pršet, soundtrack tklivě znít a kamera kouzlit a jsme úplně někde jinde. Ale právě když si zvyknu na nevšední náladu a prostředí, přijde poslední třetina, která k předchozí hodině vůbec nesedí a každou chvíli jsem u ní jen překvapeně zamrkal, co že se to právě děje. Jižní krajiny ale mají ve svých řadách jednu obrovskou posilu, kouzelnou Quvenzhané Wallis. Tahle roztomilá holčina, kterou nic nepoloží, umí vyvolat soucitně-obdivný úsměv každým svým monologem. Oscarová nominace byla sice nepříjemným hypem, ale je to právě Hushpuppy, která všechny změny ducha vyprávění maže a nechává zapomenout na přehnaně ukřičeného Dwighta Henryho nebo zbytečně očividný ekologický nadplán. Ale ani ona nebo tuze příjemná bezelstnost většiny děje mi nevynahradí finální rozpaky nad klopýtající gradací, rozpačitými emocemi a hlavně nejasným finišem. Vzhledem k tomu, jak upřímně a realisticky se snímek celou dobu tvářil, tenhle konec moc neberu. (18.02.2013)