Holub sedel na konári a premýšľal o živote

Potřetí to samé a už to přestává být vtipné. A to doslova - oproti prvním dvěma dílům úplně vymizel humor, takže výsledek je k nepřežití. A to se mi předchozí filmy celkem líbily. Navíc Andersson asi moc koukal na filmy Michaela Baye, obrazů je tentokrát celých 39, takže kvůli kulometnému střihu jsem občas nestíhal sledovat, co se na obrazovce děje. (25.07.2015)

Majstrštyk švédského režiséra svým formálně-obsahovým pojetím v mnoha ohledech blízký obrazům norského malíře. Statické postavy s nabělenými tvářemi v pečlivě a do nejmenšího detailu naaranžovaných scénách, jako by právě vystoupily z Munchových kreseb i se svými traumaty, depresemi a (marnou) touhou po radosti - vždyť smích pozorujete jen za oknem restaurace a dobře se má už pouze ten, komu právě telefonujete... (23.09.2023)

Tenhle film jsem dal hlavně proto, že započal Skandinávský festival v Mladé Boleslavi. Snad jenom škoda, že pořadatelé vybrali zrovna tenhle kousek jako první, protože věřím, že dokáže hrozně moc lidí odradit od dalších filmů, které už třeba tak abstraktní a absurdní nejsou, spíš naopak. Celkově bych řekl, že právě tenhle autor je hodně mimo v rámci všech dobře známých a zajetých pravidel v rámci filmů ze Skandinávie. Má osobitý humor, osobitý způsob vypravování a hlavně osobitý náhled o některé lidské vlastnosti, které by ve svých filmech rád zobrazil, ale které jsem v tomto filmu za boha nemohl najít. Přišlo mi to prostě naprosto příšerný. Nejenom ty nekonečné záběry, kde se nic nedělo, ale třeba i fakt, že snad skoro všechny věty, které ve filmu byly řečeny, byly řečeny dvakrát. Většinou proto, že ten druhej v tom dialogu (ať už v jakémkoliv) byl brutálně nahluchlej. Hospoda u Kulhavé Lotty nicméně způsobila, že jsem film udržel alespoň na jedné hvězdičce. Ta je ale hlavně za tu absurditu celýho filmu, u které jsem se občas zasmál, ale spíš se většinou hodně divil, na co jsem to vlastně vůbec koukal. Po druhý bych to už asi nedal a spíš si prostřelil mozek. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (09.04.2015)

Satirické zobrazenie každodenných povinností a životných udalostí v rukách majstrov nórskej absurdnej komédie. Niekto by povedal ,, To je život ! A je to tak, do slova! Inšpirácia a absurdita gagov sa nezaprie s najslávnejšou humoristickou skupinou minulého storočia. Uniesli Pythonov a strčili ich do škatulky škandinávskych reálií, aby parodovali tunajšie obyvateľstvo ako nikto iný. Hlavné postavy sú výborne napísané, ale vo filme nedostávajú adekvátny priestor. Sústredenie sa na patálie dvoch obchodných cestujúcich mohlo priniesť viac úžitku ako filozofické tápanie a hľadanie toho ideálneho času, kedy by film mal skončiť a najmä ako. To čo fungovalo v kultovom filme Take Care of Your Scarf, Tatiana od legendy severskej kinematografie Akiho Kaurismäkiho o dvoch týpkoch na tripe , tu nedosahuje želaný výsledok. V histórii severského filmu bude Holub, ktorý premýšľal o živote zapísaný veľkými písmenami. Stojí pred nami jedna z najlepších komédií posledných rokov. (18.01.2015)

Divák sedel v kine a premýšlal o živote. Spoločne s holubom a Anderssonom. Prečo by si ľudia mali kupovať masky, keď ich väčšina nosí a nechce si to priznať, prečo by si mali kupovať upírie zuby, keď cicať druhých dokážu aj bez ich pomoci a prečo by si mali kupovať smejúci sa strojček, keď je ich smiech rovnako umelý. Holub je záverom voľnej trilógie, čo znamená, že vizuálne sú si tieto filmy dosť podobné (samozrejme aj naratívne) a zhodou okolností som si pozrel záver trilógie Jancsovej a mám pri niektorých veciach rovnaké pocity. Totiž že trilógiou to musí skončiť, aby to už nebolo únavné, že hĺbka dlhých záberov odhaľuje viac, ak hýbeme hlavou každým smerom a že ich treba vidieť. Taká pecka ako Piesne z druhého poschodia to nie je a Andersson si to asi ani za cieľ nevytýčil. Podstatné je, že sa film vymyká aj z ponuky klubových kín. (23.04.2015)