Kristian

„A ty bys tetičko neplakala, kdyby tvůj muž…?“ - „Vyloučeno! Ostatně, já nikdy nepláči, protože bych si rozmazala řasenku.“ Film mě začal bavit již od chvíle, kdy Kristian poprvé promluvil na Zuzanu. Jeho postava je výborně napsaná a snad ještě lépe zahraná. Ale to i ostatní ve vedlejších rolích, od barového personálu přes mazaného svůdce s kapesníčkem, kolegu z práce až k uplakané manželce. Hodně z nich pobaví stejně jako řada vtipných situací (rozesmály i romantické řeči o „Cairo“ v reálu, ale nejvíc jsem se asi „tlemil“ při Nového kreacích „u něj doma“). Atmosféra je maximálně pohodová, člověk se tak nějak pořád musí usmívat a je úplně jedno, že je to film v zásadě předvídatelný. Snad jen za to (a že jsem možná čekal o něco více humoru) zůstanu „jen“ u solidních 4*. „Víte, nemohu totiž vystát muže, kteří využívají situace a zahlédnou-li někde osamělou dámu, klidně si k ní přisednou.“ - „Co to děláte?“ - „Sedám si.“ - „Proč?“ - „Musím s Vámi mluvit.“ - „Ale já Vám nemám co říci.“ - „No, to nevadí, budete jenom poslouchat.“ (14.10.2017)

Ještě lepší, než jsem si vůbec myslela (do této chvíle jsem ten film nikdy neviděla vcelku a soustředěně, pouze útržky). Nádherné herecké výkony a ukázková komika - bavila jsem se královsky. Obzvlášť mě pobavil ten kolega z cestovní kanceláře, který se marně snaží "Kristiána" varovat, zatímco si ho ostatní postavy spletou se samotným Kristiánem a mají ho za "ruinu". Je zajímavé si sem tam uvědomit, že i prvorepublikové či druhorepublikové filmy, které již brzy budou slavit sto let od vzniku, mají stále divákům co říct a že jejich humor vůbec nezestárnul! Ostatně v rámci humoru podle mě předčí i mnohé současné filmy. ~(4,3★)~ (09.03.2021)

..."Bojíte se proto, poněvadž s Vámi nemluvím již slovy, ale údery svého srdce." Otevřete oči, pozvěte ho dál, přichází nezapomenutelná elegance sama, neodolatelný Kristián. Pro tu nezaměnitelnou, omamnou chvíli, výjimečně snový sen okamžiku. Drazí diváci, milé divačky, rozlučte se na čas s obyčejností a všedností, probuďte též své kristiánovské přednosti. (12.06.2016)

Skvostná klasika. Při sledování jsem se nemohl rozhodnout, jestli se mi víc líbí Nataša Gollová (především po své proměně v samé závěru) nebo Adina Mandlová (ty černé šaty!), obě jsou zde úchvatné. Ten film je naprosto dokonalý, vtipný a jednoznačně nestárnoucí a já ho chci vidět znovu. Při spoustě scén jsem nedýchal nadšením a konec mě zcela dojal. Prostě nádhera. Při sledování jsem se mimochodem neubránil vzpomínce na Světáky a Vrchní, prchni! - oba filmy (hlavně ten první zmíněný) mají s Kristianem leccos společného, a pokud to není náhoda, pak jsem o to více radši, že jsem se konečně mohl seznámit s tímto pravzorem pozdějších filmů o všech těch chudých snílcích a sympatických hochštaplerech. (08.05.2012)

Na první pohled obyčejný člověk vedoucí obyčejný život. Ve skutečnosti osoba dvou tváří, z nichž ani jedna není tou ideální. Pan Alois Novák musí svést nejtěžší souboj svého života, souboj s vlastní identitou. Režisér Martin Frič se roku 1939 rozhodl zpracovat na český film poměrně nezvyklé téma. Svou strukturou připomíná Kristián klasický film-noir. Hlavní hrdina postupně propadá stále většímu zoufalství a přibližuje se k pomyslné hraniční čáře, jejímž překročením již navždy zpečetí svůj osud. O věrohodnost tohoto psychického rozkladu se postaral výborný Oldřich Nový v hlavní roli. Nechybí samozřejmě ani svůdná femme fatale, zde v podání Adiny Mandlové. Kristián je působivým zástupcem u nás velmi vzácného žánru, jehož husté atmosféře neškodí ani několik odlehčujících prvků. Pouze závěr vyznívá příliš pozitivně a tudíž atypicky. (psáno 1.4.) 80% Zajímavé komentáře: Gemini, Oskar, Zloděj kol (01.04.2007)