Djinn

Technická stránka věci nebyla vůbec špatná a přítomné Arabky jsou nádherné. Jenže co je to platné, když tu člověk nenajde ani špetku napětí a atmosféry? Notabene Hooper se vzhlédl v asijských duchařinách, takže jsem měl občas pocit, že džin chodil na pohybové hodiny k tokijským strašidlům. I přesto, že jsem moc chtěl, aby se mi Djinn líbil, to na víc jak 40% nevytáhnu. (20.08.2015)

Film mi strašne pripomínal ženu v čiernom, ale tá je troška iná liga v porovnaní s týmto filmom. Je to predvídateľné, ale niektoré lakačky boli fešné a hlavne boli na správnom mieste. Temná stránka je ok, len toho tu bolo veľa, viac než si príbeh vyžadoval a tak tu bolo viacero rušivých častíc. Najväčšiu chybu by som pripísal spracovaniu, sršal z neho amaterizmus a príbeh bol neoriginálny. (02.02.2016)

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.52 - SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY - Tobe Hooper, režisér, kterého si každý hororový fanda musí pamatovat už jen kvůli Texaskému masakru, vlastně dost rychle zapadl. Sice se nedá říct, že by jeho další filmy (aspoň do konce 80.let) nebyly vyloženě neúspěšné, ale z Hoopera se nikdy nestalo takové jméno jako třeba z Carpentera, takže celkem zmizel a jeho poslední filmy jsou podle všeho jeden propadák vedle druhého. Svůj poslední film natočil kompletně v Spojených arabských emirátech, s arabským obsazením, a ačkoli nechápu tuhle volbu, řekl jsem si, že taková kombinace by byla pro seznámení s pozdním Hooperem nejideálnější. A jestli opravdu byla nejspíš neposoudím, protože něco tak generického a řemeslně střídavě solidního a až televizního mě k dalšímu jeho filmu už jen tak nepřemluví. Vždyť to vypadá jako béčkový Wan křížený s blbějším Flanaganovým bráchou a zachraňuje to jen atypické zařazení s atypickou legendou a sem tam i řemeslo. Tohle všechno vidím na takové dost upocené dvě hvězdy, ale jinak mi už je naprosto jasné, proč se to tak blbě shání - ono to opravdu nestojí za pozornost. Od jisté doby mi pijou krev horory stojící jen na lekačkách a tady jich je vrchovatá porce, možná i rekordní v počtu lekaček na deset minut. Jasně, že se sem tam nějaká povede, je nepředvídatelná a leknu se, ale já je vždy beru jen jako doplněk k něčemu scénáristicky pevnému a děsivému samo o sobě, ne že bude to nejméně důležité dominovat. Časem už jsem to jen měl jako hru na odhadování lekaček a když mě přestalo bavit i to, začal jsem se prostě jimi jen nudit. Nějaký scénář ale Djinn samozřejmě taky má, jen je tak mdlý, že ani ten za to nestojí. Navíc je i dost předvídatelný a nevím, jestli ta miliarda opakování stejného flashbacku byla ze strany Hoopera nějaký sofistikovaný fór, nebo jen pomůcka pro opravdu, ale opravdu hloupé diváky. Těžko říct, fakt nevím, ale nemyslím si, že by to byla zdařilá satira na sebe samotného jako v druhém Texaském masakru (který mi, paradoxně, přijde jako jeho nejlepším film, vážně), tohle je prostě jen typický hororový produkt, kterých ročně vznikají desítky, ne-li stovky a na drtivou většinu z nich si příští rok nikdo nevzpomene. Slabé 2* (20.07.2024)

Mladý párik sa po čase vracia do svojho rodiska, kde sú nútení čeliť nadprirodzenému zlu, ktoré sa objavuje v ich novom obydlí... Len nedávno tu bola indická fantasy somarina "Jinn" a už tu je aj očakávanejší "Djinn" od hororovej kapacity Tobe Hoopera, ktorý je podobne nezáživnou arabskou somarinou. Prekypujúca nuda, dianie ktorému chýba výraznejší či dokonca hororovejší moment, ošuntelé spracovanie zameniteľné s ľubovoľným podobným hororom, obsahové vykrádačky, chabé triky i herecké výkony zúčastnených, otupný nádych; no proste full-time slabota. Tobe Hooperovi sa s Djinnom bohužiaľ podarilo rovnaké faux pas ako Dariovi Argentovi s Draculom a pozerať to bez znalosti mena režiséra, tak je moje hodnotenie ešte minimálne o hviezdu nižšie. (05.11.2014)

Hooperův potenciál zůstal bohužel vězet v 70. a 80.letech minulého století. Průměrná duchařina, kde místo amerických nebo asijských bubáků straší džinové, vizáží jsou však se jmenovanými totožní. Khalid přesvědčí svou ženu s komickým jménem Salama, aby po smrti jejich novorozence odjeli z USA zpět do Spojených arabských emirátů. Kdesi na kraji pouště u moře se na místě rybářské vesnice tyčí nový mrakodrap - útočiště manželského páru. Původní obyvatelé zmizeli, na svědomí je měl údajně džin...Ač duchárny nemusím, nebylo to úplně zlé. Závěr se sice propadl do halucinací, více mi však vadily zvukové efekty. Neustálé bouchání do bubnů, hrnců, třískání poklic. K vyděšení přece stačí rozpláclý pták na okně, nemusí se k tomu jako doprovod řítit lavina balvanů. Snad lehká insiprace filmy Rosemary má děťátko, Hnus a Osvícení. (20.02.2017)