Odhalený prístav

Během sledování ryzího evropského filmu s velkým F jsem si v duchu říkal, jestli mám zapotřebí se ještě pořád dívat na ty americké (z devadesáti procent) blbosti, když se nám to v Evropě hemží takovými skvosty. Na druhou stranu snímky jako Odhalený přístav není možné sledovat každý den a upřímně řečeno, mám po tom návalu deprese, smutku a beznaděje chuť si pustit něco absolutně odlehčeného. A zase se potvrdilo, že na divákovy city v negativním slova smyslu nejsilněji působí děti a zvířata, pokud je jim ubližováno. V jeden okamžik jsem měl pocit, že se snad ani nedokážu dodívat do konce. Ale vydržel jsem to. (22.03.2017)

Když vydržíš, uvidíš finský zlatý prasátko, říkám si první hodinu a stalo se, jen ne jedno, ale zrovna sedm, akorát žádné z nich zlaté... V severském bílém přítmí způsobuje zobrazení všech našich zoufalství hlubší frustraci - manželství bez lásky, neúplná rodina, samota, nemoc, šikana, lhostejnost, drogy, život na okraji - vše s pozadím té největší pokleslosti televizní zábavy, které jsme prozatím dosáhli. Jen drobná zranění duší, ale když není nikdo, kdo by je pofoukal, zanechají hluboké jizvy... Hodně smutná záležitost, u které se může dostavit pocit vlastního, prozatímního štěstí, kterému jde naproti i sílu dodávající konec se svým jedeme dál a já dodám - nebojme se být obyčejní, žádný Big Brother se nedívá! (13.02.2014)

Evropské severské země si nesou stigma depresivních končin, kde se půl roku potýkají s nedostatkem světla a kde se daří alkoholikům a melancholickým duším. Na druhou stranu, Finsko se stabilně udržuje v indexu štěstí na absolutní špičce a většinou vyhrává, takže je to asi jen předsudek. Odhalený přístav tomu předsudku ale vychází vstříc, protože sledujeme množství postav, které jsou vystaveny stresu, nepřátelství a jsou vybavené neschopností vytvářet funkční partnerské vztahy. Tolik bolesti, hořkosti a zoufalství se hned tak nevidí. Je to takové emocionální depresivní porno, ze kterého jde úzkost a až poslední dvě minuty ukazují trochu povzbudivější pohled do budoucnosti některých hrdinů filmu. Velmi dobře zahrané, proti režii nemám připomínky, jen ten výběr motivů je příliš selektivní a rozhodně snímek nedoporučuju divákům se sklony k splínům. Celkový dojem: 75 %. (01.01.2023)

Nějakých třicet minut mi trvalo, než jsem se zorientovala v jednotlivých dějových liniích a jejich propagonistech, ale s každou další minutou mě to vtahovalo víc a víc. Tahle koláž, ne zrovna sluníčkových lidských osudů, je o to působivější, s oč větším chladným odstupem je na jednotlivé příběhy nahlíženo a pár scén mě nakonec dostalo tak, že přemýšlím i o hodnocení nejvyšším, každopádně lepší čtyřka je to určitě. Ale tu závěrečnou písničku bych klidně oželela a nechala ten konec otevřený, to by mu přeci jenom dodalo větší sílu. (16.09.2014)

Rôzne príbehy ľudí z predmestia Helsínk, ktoré vôbec so sebou nesúvisia, ale existujú vedľa seba. Sú smutné, zdajú sa byť bez východiska, ale nie pri všetkých to skončí zle. Presne ako v živote. Všetky príbehy ma naozaj bavili, trochu menej ten s tými drogovo závislými, lebo slečna hysterka mi nesmierne liezla na nervy. Chvíľu to trvá, kým si vás film získa, ale potom je už len výborný ... obyčajný, zo života, veľmi pravdivý. (02.04.2016)