Odhalený prístav

To je tady normální, že tady všichni spolu takhle šukáme... Evropské art-drama v tom skoro už pejorativním významu, s nímž mám hlavně dva problémy: a) všechny dějové linie se tváří, že spějí ke climaxu, který ale buď nenastane nebo je strašně nevýrazný, protože pozornost je dělena během dvou hodin na více než deset postav téměř stejným dílem. b) příběhy o tom, jak obyčejní, hloupí lidé svojí pasivitou ke štěstí dojdou jsou imo nehodny filmového zpracování. (04.03.2014)

Tak mi po dlhej dobe vzal film dych. Všetky príbehy boli zvláštne a boli o ľuďoch takých akí skutočne sú. Niektoré boli uveriteľné, iné menej. Najbrutálnejší a aj ten, ktorý sa ma najviac dotkol, bol o malom chlapcovi a jeho psíkovi. Ešte teraz si musím opakovať, že šlo o film, aby som sa nerozplakala. Matka, ktorá toto urobí svojmu vlastnému dieťaťu je s prepáčením obyčajný kus hovna, tak isto ako ktorýkoľvek človek, ktorý niečo také urobí len tak, pretože mu v tom nikto nezabráni a neni to ani trestné. Každopádne určite jedna z najlepších drám, ktoré som videla. Doporučujem! (22.02.2016)

Naprosto výstižný název, Odhalený přístav. Všechno je bez příkras, syrové, naprosto realistické. Žádná selanka, či romantika, jen koláž příběhů, které jsou, byly a budou. Smutných, někdy zoufalých, ale hlavně s malým světlem na konci tunelu. Každý by chtěl být milován a objímán, je jen na každém z nás, jakou cestu k tomu zvolíme. Tahle rozhodně nebude jednoduchá... (20.09.2014)

Během sledování ryzího evropského filmu s velkým F jsem si v duchu říkal, jestli mám zapotřebí se ještě pořád dívat na ty americké (z devadesáti procent) blbosti, když se nám to v Evropě hemží takovými skvosty. Na druhou stranu snímky jako Odhalený přístav není možné sledovat každý den a upřímně řečeno, mám po tom návalu deprese, smutku a beznaděje chuť si pustit něco absolutně odlehčeného. A zase se potvrdilo, že na divákovy city v negativním slova smyslu nejsilněji působí děti a zvířata, pokud je jim ubližováno. V jeden okamžik jsem měl pocit, že se snad ani nedokážu dodívat do konce. Ale vydržel jsem to. (22.03.2017)

Pokud od finských filmařů něco očekávám, tak jsou to z řetězu utržené komedie, v nichž si jejich tvůrci neberou servítky, nebo dramata, v nichž mě zaplaví pořádnou vlnou deprese. Tohle byl ten druhý případ a já jsem rozhodně nebyl zklamán. Příběh nebyl, pravda, z nejpřehlednějších, ale po chvíli jsem se už v tom množství postav zorientoval, a rázem to bylo lepší. Abych se přiznal, po celou dobu jsem čekal, že se v určité chvíli všechny příběhy v jednom bodě protnou, jak už jsem si v takových případech zvykl, ale Finové se zvysoka....se vykašlali na velké pointy, nechali závěry všech dějových linií volně povlávat a musím uznat, že to byla osvěžující změna. Netvrdím, že šlo o úžasný snímek, ale já jsem si ho celkem užil a slušně jsem se u něj bavil. A tu depresi jsem si vychutnal. / Poučení: Finská láska je dost neurčitý pojem. (10.10.2022)