Cézar musí zomrieť

Trochu zarážející je pro mě to rozporuplné hodnocení, nicméně co tisíce lidí to tisíce chutí. Já seděl a ani nedutal. Bratři Taviani to s kamerou umí. Použití pouze přirozeného světla a černobílého materiálu člověka ještě více vtáhne do prostředí věznice, kde o životě se pouze sní a divadlo tak může paradoxně znamenat jedinou možnost setkání se s opravdovým životem. Těžko uvěřit, že herci jsou jen vězenští ochotníci. Narozdíl od místního CSFD osazenstva si myslím, že se svých rolí zhostili s grácií a leckterého profesionála by i do kapsy strčili. Je skoro obdivuhodné jak Tavianiové dokázali přesně odhadnout míru prolínání se divadelního představení s skutečným životem vězňů tak, aby člověk nikdy nepřestal myslet na to v jakém prostředí se nachází a kdo představuje ty čestné a cnostné muže Říma a zároveň nebyl vytržen z dění "na jevišti". Scéna u mrtvého Caesara na vězeňském dvoře, přednášená vězňům nezapojeným do zkoušek, kteří představují římský lid před vzpourou vůči zrádcům, mi navodila to příjemně-nepříjemné mrazení v zádech, díky kterému vždy vím, jaké hodnocení si ode mne snímek odnese. A nakonec stejně tak jako bratři Tavianiové věřím, že dobré umění dokáže člověka změnit k lepšímu a že nikomu by neměla být tato možnost odepřena. Ani Brutovi! (14.09.2012)

Tento film je: 1) Adaptace divadelní hry Julius Caesar. Jsou tam nějaké drobnosti před, po a během, ale primárně je třeba očekávat, že uvidíme v hrubých rysech a na správné časové ose převyprávěný příběh tohoto shakespearova díla. 2) Hra. Kdo očekává, že spatří dokument, nebo reálně zachycenou událost, bude sklamán. Toto je film se scénářem a režijí. Přesto velmi, velmi autenticky působící. 3) Výborný. Nápad představit Shakespeara prostřednictvím výkonu skutečných trestanců věznice Rebibbia, nechat je pasáže textu prokládat vlastními pocity a vyvolat kontrast volání po svobodě zpoza zamřížovaných oken, je značně originální. Velmi sugestivní. ■ Dobrý komentář: Lanark (10.02.2013)

Minule sa mi jeden kamarát sťažoval, že už ho nebaví chodiť do kina, pretože v multiplexoch sú stále nejaké komixové adaptácie a súčasné nezávislé filmy riešia iba rozvrátené vzťahy divných ľudí. Takže mu vrele doporučujem Cézara, ktorý musí zomrieť, ten sa vymyká všetkému aj v rámci nezávislej tvorby. Ja som mal paradoxne pocit, že som sa z filmu dozvedel o živote vo väznici viac, ako z klasických hraných filmov, kde sa znásilňuje v sprchách a robia vzbury. Bude to dosť nuda a treba sa nejako zabaviť. Asi stačí iba prísť s kamerou a dokázať vystihnúť atmosféru takéhoto miesta. Cézar na mňa pôsobil ale značne nízkorozpočtovo, až televízne a ani dĺžka nezodpovedá námahe vycestovať z odľahlého kútu mesta do kina a zaplatiť za to. Ešte že naša verejnoprávna televízia je už schopná odvysielať festivalové filmy o pár mesiacov po ich premiére v kinách. (21.01.2014)

Dôrazný protipól špinavej väzenskej drámy, ktorú diváci tak dobre poznajú. Žáner: dramatizovaný dokument. Jedným z najväčších problémov kinematografie bola, je a zrejme aj ešte dlho zostane hranica medzi filmom a dokumentom, inscenáciou a realitou. Bratia Taviani túto hranicu zmazávajú, keď rozprávajú o živote vo väzení prostredníctvom krátkeho časového úseku, behom ktorého väzni pripravujú divadelnú inscenáciu Shakespearovho Júlia Cézara. Všetok čas venuje len a len týmto momentom a nachádzaniu vynútených podobností a paralel postáv, ktoré majú odsúdení hrať, od ich postavenia v hierarchii zločinu a talianskeho podsvetia (Kto iný má stvárniť Cézara než bývalý šéf obchodu s drogami? Kto iný má hrať Bruta než na doživotie odsúdený vrah?) po ich letmé spomienky na niekdajší život a prostredie, z ktorého pochádzajú. Je to zjavný scenáristický konštrukt, vytrhávanie z kontextu a ohýbanie slov, vychádzajúcich z úst postáv podľa vlastného zámeru. Lenže Cesare deva morire nie je filmom tézovitým, nesnaží sa podložiť nijakú zásadnú kontroverznú myšlienku ani argumentovať v určitej otázke. Naopak - je naratívne vyprázdneným záznamom, ako by mal po správnosti byť každý film dokumentárneho charakteru, ktorý si kladie jedinú úlohu - oboznámiť nás s priebehom a výsledkom snahy o realizáciu Shakespearovej hry na doskách väzenského divadla. To sprevádza postupné pomalé vžitie sa do postáv, preberanie ich zvykov a spôsobu reči aj do bežného života medzi kovovými mrežami a holými stenami. A aj vďaka tomu a výraznému prispeniu pôsobivej vizuálnej stránky a impozantnej hudby sa stáva príbehom shakespearovskej drámy za mrežami, s reálnymi antagonistami v hlavných úlohách. Dokumentom, ktorý nevypovedá o ničom, len na 76 minút poskytne možnosť sledovať niečo, čo na krátky čas dáva istý cieľ a možno aj zmysel monotónneho života mužom, ktorým už nič iné nezostáva. Mužom, ktorí stoja pred rovnakou dilemou v komornom vyznení - prečo nemôžu zabiť svojho ducha bez toho, aby zabili telo? "Cesare, Cesare! Cesare deva morire!" 85% (06.08.2014)

Na světě existuje spousta těch, kteří mají talent hrát, ale nikdy se neodváží v sobě svůj herecký potenciál hledat. Caesar musí zemřít pracuje s lidmi, kteří už před sebou nemají nic, jen prázdný čas plný sebetrýzně, čas strávený mezi čtyřmi stěnami věznice. Jejich minulost skrývá tolik, jako Shakespearovy hry, jejich životy jsou neznámou jako život barda, a když je bratři Taviani nechávají promluvit, umožňují jim dostat ze své duše na světlo to, co bylo dosud jen v hloubi. Mluví vězeň, nebo Caesar? Co se odráží v očích a tvářích herců? Hrají, nebo se jejich slova dávno protla se slovy samotných rolí? Kdy přijde zlom? Kdy umírá Brutus a kdy Salvatore? Znovuzrození, Fénix povstávající z popela, nový rozměr, který, alespoň na okamžik, dostává věznice i doživotí, herecké výkony, ze kterých by se mnohá plochá hollywoodská hvězdička mohla učit. (01.07.2012)