Cézar musí zomrieť

Inscenovaný dokument o vězních připravujích představení Shakespearova Julia Caesara je viditelně prací ostřílených filmařů. Vězni jsou nám představeni opravdu stručně, takže většinou nevíme, za co vlastně sedí. Ale soudím, že pokud někdo třeba dostane doživotí podle zákona o mafii, tak to asi nebude žádný svatoušek. Hra byla výborně vybraná, takže vzniká něco mezi historickým a mafiánským dramatem. Ale vlastně hodnotím trestance jako herce a Shakespeara jako scenáristu, o vězních ani vězení se z tohoto filmu skoro nic nedozvím (a to málo většinou zní jako klišé). (05.07.2012)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $871,416║ Ako námet z daného prostredia určite zaujme, nie je to samozrejme žiadna ľahká vec na kľudné pozeranie ale tí väzni sú strašné plochý jednotvárny a aj keď to vedia všetko pekne odrecitovať, nemá to tie správne grády, kamera ušla. Je vidieť že z toho zas chcú na umelo vytvoriť festivalový hit. /videl v kine: 45%/ (videl na festivale Art Film Fest 2012) (17.06.2012)

Ten film přinesl něco jiného než bych čekal, přesto mě zaujal. Očekával jsem že na pozadí Shakespearovy hry budeme odkrývat život jednotlivých protagonistů. A bylo to vlastně obráceně. Byl to záznam hry akorát se zvláštními kulisami a herci, k jejichž soukromí jsme se dostali výjimečně. Výborná kamera. A především herecké výkony - až jsem pochyboval jestli jsem si špatně nepřečetl obsah a nehrajou to herci, kteří hrajou vězně :-)... Zajímavý otázky navozuje film i ted. Musí to být neuvěřitelný pocity pro pana Striana ( Brutus ), který už se z vězení dostal, objíždí festivaly a dostává se mu ovací. Ale zaslouží si aplaus soubor mafiánů? Dokonce vrah se tam našel... Nebo je to naopak skvělá ukázka možné nápravy a toho, kam by se mohly vězenské programy nasměrovat? Takže nelámat hůl? A jak bych se asi díval na představení, v kterym by hrál třeba Kajínek, Roubal, Lubina, Rath nebo Pitr? ( 47. KVIFF ) (04.07.2012)

Trochu zarážející je pro mě to rozporuplné hodnocení, nicméně co tisíce lidí to tisíce chutí. Já seděl a ani nedutal. Bratři Taviani to s kamerou umí. Použití pouze přirozeného světla a černobílého materiálu člověka ještě více vtáhne do prostředí věznice, kde o životě se pouze sní a divadlo tak může paradoxně znamenat jedinou možnost setkání se s opravdovým životem. Těžko uvěřit, že herci jsou jen vězenští ochotníci. Narozdíl od místního CSFD osazenstva si myslím, že se svých rolí zhostili s grácií a leckterého profesionála by i do kapsy strčili. Je skoro obdivuhodné jak Tavianiové dokázali přesně odhadnout míru prolínání se divadelního představení s skutečným životem vězňů tak, aby člověk nikdy nepřestal myslet na to v jakém prostředí se nachází a kdo představuje ty čestné a cnostné muže Říma a zároveň nebyl vytržen z dění "na jevišti". Scéna u mrtvého Caesara na vězeňském dvoře, přednášená vězňům nezapojeným do zkoušek, kteří představují římský lid před vzpourou vůči zrádcům, mi navodila to příjemně-nepříjemné mrazení v zádech, díky kterému vždy vím, jaké hodnocení si ode mne snímek odnese. A nakonec stejně tak jako bratři Tavianiové věřím, že dobré umění dokáže člověka změnit k lepšímu a že nikomu by neměla být tato možnost odepřena. Ani Brutovi! (14.09.2012)

Tento film je: 1) Adaptace divadelní hry Julius Caesar. Jsou tam nějaké drobnosti před, po a během, ale primárně je třeba očekávat, že uvidíme v hrubých rysech a na správné časové ose převyprávěný příběh tohoto shakespearova díla. 2) Hra. Kdo očekává, že spatří dokument, nebo reálně zachycenou událost, bude sklamán. Toto je film se scénářem a režijí. Přesto velmi, velmi autenticky působící. 3) Výborný. Nápad představit Shakespeara prostřednictvím výkonu skutečných trestanců věznice Rebibbia, nechat je pasáže textu prokládat vlastními pocity a vyvolat kontrast volání po svobodě zpoza zamřížovaných oken, je značně originální. Velmi sugestivní. ■ Dobrý komentář: Lanark (10.02.2013)