Mravnosť nadovšetko

Kupodivu nejlepší postavou z celého už tak dost dobrého ansámblu je Saša Rašilov, který jediný zná všechny nuance událostí a zároveň stojí mimo a je jen pozorovatelem. Jeho nezvladatelné výbuchy smíchu v nejméně vhodné okamžiky jen dokreslují absurditu celé situace. Nejde o žádný okatě mravokárný film. Říká jen, že máme být sami sebou. (15.11.2010)

Výborná zápletka, která je v dnešní době sice celkem ohraná, ale s tehdejšími herci a hlavně se skvělým Hugo Haasem, je to prostě balada pro duši. Je to hezké, místy docela úderné a neustále to jede a nezastaví se. Další ze skvělých ukázek toho, jak dobré herce jsme měli a jak dobré komedie jsme byli schopni natáčet. (16.01.2015)

Ve všeobecném předvánočním shonu bylo tehdy (1936) na Barrandově nezvykle klidno. Všechny filmy, které měly být natočeny, dávno brázdily plátna českých kin, a tak pojednou nebylo do čeho píchnout. Ale bez práce nejsou koláče. Proto početný barrandovský ansámbl, od osvětlovačů po maskérky, doslova přemluvil režiséra Maca Friče k realizaci ještě jednoho filmu, který by byl jaksi mimo plán. Frič byl zpočátku touto neočekávanou prosbou poněkud zaskočen, ale záhy se společně s mladým a ambiciózním Vávrou sešel nad scénářem o pokryteckém mravokárci, jehož rodinná mohyla obávaného strážce maloměstské morálky je náhle rozmetána příchodem rozpustilé nemanželské dcerušky. Je nasnadě, že tato vděčná komediální role byla bez váhání přisouzena fenomenálnímu Haasovi, který svého tajnůstkářského hříšníka vybavil pestrou paletou nejrůznějších charakterových proměn vycházejících ze šťavnatého situačního humoru i pronikavě přesných dialogů. Na stejné délkové vlně je unášena také postava zapovězeného "kačátka" (alias Ferbasové), které v rafinovaném přestrojení za upjatou vychovatelku dokonale rozmetá zkostnatělé zásady svého nezdárného tatíčka. U Adiny Mandlové se jedná o výjimečný experiment, jehož důvod je nadmíru zřejmý – být alespoň na okamžik za ošklivku. Výsledek? Dokonalý. A nad tím vším se klene nezaměnitelný a nezastavitelný smích Saši Rašilova. Narychlo improvizovaný film nakonec pány direktory polekal natolik, že premiéra byla z "rizikových" důvodů raději odsunuta do vzdáleného prostějovského kina. Tam se Fričova třeskutá komedie setkala – pochopitelně – s mimořádným diváckým ohlasem, takže dál už nebylo o čem. Mravnost nade vše, film plný zdravého ironického humoru, který neškodí v jakémkoli množství navzdory své poněkud pejorativní nálepce ("film na kapra") dokazuje, že geniální scénáře mohou vzniknout doslova přes noc. (03.10.2008)

V tomhle filmu je tolik nádherných komických situací a prupovídek, že jsem se smála od začátku do konce. Hugo Haas je roztomilý jako vždy, ikdyž ho mám radši, když hraje mladíka, a ne staré páprdy, přestože mu to jde skvěle. Vesměs všichni herci přehrávají, jako tehdy bylo stylem, ale to vnímám jako součást starých filmů, ne jako vadu. No a závěrečná scéna s omdléváním drben je nepřekonatelná...... "Parfém je v zásadě nástroj nemravný, podněcuje fantazii a má skrytý úmysl, víte jaký." ---"Můj idole,.."---."Ty jsi tak podobná své mamince. Ty jsi jí jistě schválně podobná, abys mě dojmula."--- "Spolku mravnosti se většinou neúčastní ženy mladé a hezké, nýbrž právě naopak.! ----"How do you do?" "Omluvte mě, prosím, je mi litte šoufl".---"Koukejte, mám sexepíl."---"Jaké máte sny?" "Vy sprosťáku!"--- (08.01.2007)

Kolikrát profesor Karas vysloví heslo a zároveň název filmu, to jsem nespočítal. Jako by chtěli tvrůci zdůraznit hlavní motiv snímku, který mě zase tolik nezaujal. Jistě, našel jsem několik úsměvných věcí. Hugo Haas byl skvělý, do role se hodil. Mě zaujala také mladinká Adina Mandlová. Ale to mravní poučení v závěru. Víte, když si uvědomíte, jaká ve skutečnosti byla doba první republiky - ač stále dokola opakuju, že ji miluju, a jak se chovali sami herci a vůbec slavné osobnosti, pak vám opakování mravnosti přijde docela úsměvné. (13.07.2020)