Réžia:
Spike JonzeScenár:
Spike JonzeKamera:
Hoyte van HoytemaHrajú:
Joaquin Phoenix, Amy Adams, Scarlett Johansson, Rooney Mara, Olivia Wilde, Chris Pratt, Matt Letscher, Portia Doubleday, Sam Jaeger, Katherine Boecher (viac)VOD (2)
Obsahy(3)
Děj snímku Her se odehrává v Los Angeles v nedaleké budoucnosti. Theodore (Joaquin Phoenix) je komplikovaný a citlivý muž, který se živí psaním dojemných a osobních dopisů pro druhé. Se zlomeným srdcem po ukončení dlouhého vztahu se začne zajímat o nový, pokročilý operační systém, o kterém jeho výrobce tvrdí, že představuje zcela unikátní a intuitivní bytost. Po jeho instalaci se seznamuje se „Samanthou", umělou inteligencí s milým ženským hlasem (Scarlett Johansson), která má zajímavé postřehy, je citlivá a překvapivě vtipná. Jak její potřeby a požadavky rostou společně s těmi jeho, mění se jejich přátelství ve skutečnou vzájemnou lásku. (Falcon)
(viac)Recenzie (1 274)
Metaromantický sci-fi, který díky zvolený formě jde až na dřeň lidských vztahů. Místy vzruši, místy pobaví. Pak najednou zjistíte, že jste v myšlenkách zabrousili do vod filosofie a etiky a že domýšlíte nastíněnej scénář do krajností. Geniální. ()
Spike Jonze ve mně vyvolal řadu pocitů, jen ne ten základní. Neztotožnil jsem se s hlavním hrdinou a se základní nosnou myšlenkou. A kdo ví, čím to bylo? Her totiž z hlediska filmového řemesla není co vytknout. Ale vůbec netuším, zda na mě Samantha působila tak, jak měla. Mě totiž vlastně spíš štvala, než abych si řekl, jaká je ona úžasná, a jak já toho Theodora chápu a rozumím mu. Naopak. Nechápu, proč když si podělal vztah a evidentně Rooney pořád miloval (alespoň zezačátku, později se pocity a city všech přítomných začnou měnit do nějakého melting potu), nezkusil pro jeho záchranu ještě něco podniknout (na jejich společném setkání bylo vcelku jasné, že Rooney váhá) atd. Směs pocitů a rozhodnutí mi přišla prostě podivná, nejspíš špatně vystavěná. Nádherný, ale pro mě bohužel docela prázdný film. 6/10 ()
Takže Phoenix po roce zase aspiruje na Oscara rolí ve filmu s lehkym nádechem uchyláctví. Vono mít s operačnim systémem sex po telefonu, to neni nic, co bys dělal nebo vídal každej den, viď ... nicméně přesto ve výsledku docela pěkná, přiléhavym způsobem prováděná reflexe samotných základů zóon politikon. Výhrady bych k tomu měl zhruba tři. --- *SPOILER* 1) Ke svý smůle jsem si nikdy pořádně nenašel cestu k hlavnímu hrdinovi. 2) Malinko mi hapruje logika. Pokud se ten OS programuje člověku na tělo, znamená to, že na planetě existuje víc než 8 tisíc lidí s podobnym profilem, jako má Theodor? Nějak moc, ne? Kór když tam s počítačem neklábosí uplně každej. 3) Moc se mi nepozdávalo to jasný vítězství vztahu přátelskýho nad mileneckym. V rovině (krásný) Rooney i Amy. ()
Vizionářský film, nad kterým stojí za to přemýšlet, ale po filmařské stránce mi tam osobně chyběl výraznější rukopis režiséra a více pamětihodných momentů, celé to tak klouže po samotářsko-melancholicko-smutném povrchu (kdybych nevěděl, že je to film Spikea Jonze, byl bych přesvědčený o tom, že to točila Sophie Coppola). Příběh je na povídku, proto mi ty dvě hodiny přišly hodně dlouhé; přesto ale film tvoří jedinečnou lyrickou náladu. Jen musíte být ten správný uživatel... já jsem na hraně. ()
That relationshit stuff is hard. I better deal with it. Filmu som verila, aj mi hlava išla na plné obrátky že čo ako prečo. A Samantha mi pripomenula Jane z Cardovej knihy Mluvčí za mrtvé. Btw, future móda nič moc, najmä tie vysoko vytiahnuté negustiózne nohavice. Soundtrack má pochvalu, ale Arcade Fire a Owen P. sú stávka na istotu. (Lumiere - 6.4.2014) ()
Těšil jsem se. Hodně jsem se těšil a doufal jsem, že se film povede. Joaquin Phoenix naváže vztah s umělou inteligencí? Víc jsem si o ději ani neměl potřebu zjišťovat. A nebojím se napsat, že Her je přelomový film naší generace. A jsem rád, že jsem to neudělal. Dostalo se mi tak nádherného zážitku, který je dnešní společnosti velmi blízký co se týče technologické i vztahové stránky. Hned v úvodních minutách je pomocí několika berliček ukázáno, kam by mohla naše společnost tímto tempem dospět. Odcizenost a samota z nich přímo sálá. Nejvtipnějším paradoxem je Theodorova práce, kde píše přáníčka, které pak lidé vydávají za svá. Theodor se po rozvodu cítí sám a zkouší nové možnosti, mezi nimi i nový operační systém s vyvinutou umělou inteligencí. A tady to všechno začne, protože Samantha v podání neskutečné Scarlett Johansson dodává této neexistující entitě pocit skutečna. Neustále se tak ocitáte na hraně. Je to správné nebo není? Rozum vám velí, že fyzický kontakt nenahradíte, ale pak se zakoukáte a začnete pochybovat... Pokud si dva dokonale rozumí, záleží na tom, odkud pochází, jak vypadají? To je přesně to kouzlo filmu, když se u vás začnou projevovat pochyby a přemýšlíte o tom, co se na obrazovce děje... Phoenix se se svou postavou dokonale zžije a jeho přechody mezi zamilováním, smutkem a opětovnou radostí dodávají filmu onen punc uvěřitelnosti. Možná že Phoenix není výherce cen, ale jeho herecký projev zato nezapomenete. Krása filmu tkví také v tom, že každý záběr má svůj účel a své místo, hudba krásně doplňuje obraz a romantická linie se nezamotá jako je to u mnoha konkurentů, kde se tím zkazí vyznění filmu. Bravo Spiku, opět se ti povedlo nás dostat do jiné reality! Viz scéna bez obrazu, pouze se zvukem... vy víte která. Zavřete oči a vaše představivost pracuje. ()
Trochu sci-fi, trochu vztahové. Hodně osamění uprostřed lidí a měst, výborný Fénix, výborná neviditelná Johansonová. Působivá práce se světlem, dlouhé záběry, minimalistická hudba. Já bych se ale do svého iOS zamilovat nemohl, většinou mě spíš leze na nervy. ()
Nikto nedokáže tak bolestivo trefne a zároveň zábavne reflektovať krízu identity, vzťahov a vôbec celú tú biedu súčasníka, ako Charlie Kaufman (Synecdoche, New York) a Spike Jonze (Ona). ()
Film, jenž velmi dobře vystihuje současný multimediální a přetechnizovaný svět, proto jde o vysoce aktuální počin. Uznávám, že původní scénář je výborný, Phoenix hraje přesvědčivě a Scarlett se svým hlasem taky dobře nakládá. Přesto nejsem z filmu přehnaně nadšený, domnívám se, že by si zasloužil výrazně zkrátit, některé pasáže mi přišly nudné. Hodnotím ale originalitu a snahu v dnešní době předělávek, vykrádaček a pokračování přijít s něčím vlastním, novým. ()
Rooney Mara mi přijde jako zajímavá herečka, a proto se občas mrknu na její filmografii. A tak jsem se taky dostal k tomuhle filmu. Navíc bylo v anotaci cosi o sci-fi a umělé inteligenci, byl jsem tedy zvědavý dvojnásob. Nebudu to prodlužovat - je to příšerná sračka. Moje srážka s hollywoodskou představou romantiky byla bolestná a nemilosrdně krutá. Nevím, pro koho se tyhle filmy točí. Pro mimozemšťany? A nebo jsem mimozemšťan já? Každopádně nemůžu být stejný živočišný druh s někým, kdo dá téhle senilní, kýčovité, afektované, sentimentální, uslintané, užvaněné a AŽ NA PŮDU TRAPNÉ NUDĚ víc než dvě hvězdy. Opravdu hodně hodně dlouho už jsem neviděl tak nechutný filmový hnůj. A hodně dlouho teď nechci vidět ani pana Phoenixe, kterého jsem měl až dosud celkem v oblibě. ()
Hlavním tématem tohoto snímku je citový vztah osamělého muže s virtuální realitou. A ten spočívá v tom, že hlavní představitel má ve svém telefonu operační systém, který obsahuje hlas reálné ženy. Projevy jsou tak živé a zásadní, že vznikne veliké osobní pouto, které nakonec přejde až ve vážný citový vztah. Citové projevy jsou tak hlavní příckou příběhu. Po vizuální stránce je souhra budoucnosti s retrostylem. Všude tzv. chytré přístroje, ale móda a vkus dob minulých. Tempo vyprávění nikam nespěchá, vše má podmanivou atmosféru za doprovodu jemné hudby, do které je vsazena smysluplná filozofie melancholického příběhu o odcizení a vztazích mezi muži a ženami, při kterém vzniká otázka, kde je hranice virtuálního robotického pocitu a vědomí. Dokáže umělá hyperinteligentní bytost povznést člověka k tak radikálnímu citu jako je láska? Snímek ale asi není pro každého. Já si ale myslím, že ze vztahu Joaquina Phoenixe a tajemného hlasu Scarlett Johansson se narodil docela zvláštní a mimořádně zdařilý počin, který upoutá originálním námětem i povedeným zpracováním. - "Sometimes I think I've felt everything I'm ever going to feel. And from here on out, I'm not going to feel anything new, just lesser versions of what I've already felt." ()
Velmi neobvyklá romantická látka stojící na pevných příběhových základech a skvělých hereckých výkonech. Při dnešním trendu chytrých telefonů se po zhlédnutí snímku Her neubráníte jistým alarmujícím paralelám, jež celý tento počin trefně rámují. Je to zkrátka dílo, které neustálé zírání do displejů telefonů "upgradovalo" na vyšší level. Skvělá práce! „Sometimes I think I have felt everything I'm ever gonna feel. And from here on out, I'm not gonna feel anything new. Just lesser versions of what I've already felt.“ ()
Líbilo. Ze začátku hodně, pak to trošku mé nadšení klesalo, protože jsem si asi představoval, že se ten příběh bude vyvíjet trochu jinak. ()
Nemůžu Joaquinu Phoenixovi uzmout fakt, že předvedl opravdový herecký koncert. Neumím si představit zahrát podobnou roli ještě líp. Vcítit se do role chlápka, který přes své životní překážky, najde lásku ve virtuálním hlase svého operačního systému. Jak těžké muselo být zvládnout podobnou roli, kde vytváříte emoce, pomocí dialogu s neviditelnou, nehmatatelnou postavou, ke které se chováte a hovoříte k ní, jako k živé bytosti....musím upřímně říct, že to muselo bejt moc těžký. Avšak....všechno co měl film sdělit mi nepřišlo až tak zajímavé a záživné. Film mě bavil do první půle, pak už jsem se modlil k rychlému konci. Celé je to zdlouhavé a některé scény, jako by se opakovaly ve smyčce, jen s malou obměnou. Myšlenka filmu je krásná, pointa, která nám dává důvody k zamyšlení se nad cestou, kterou kráčíme, cestou k virtuálnímu pojetí světa, na jejímž začátku může být třeba dnes samotný Facebook, je moc dobrá....avšak nudí. Taky probuzení se z virtuálního vztahu mi nepřišlo nijak dramatické. Všechno jakoby začalo samotou a samotou končilo, bez nějakého poznání, bez pochopení. Když dva přátelé sledují město, ve kterém každý druhý tráví hodiny hovory se svými OS, poté, co „přišli“ o své virtuální přátele a milence, má být pointa filmu, pak mi přijde strašně ochuzená. Film má nápad, má myšlenku, ale ta je tak titěrná, tak nerozpracovaná, že mi prostě obsahově do jednoho filmu nestačí. Možná by stačila na něco, co má 90minut, ale na 2 hodiny je to jednoduše málo :-/ ()
Neskutečně nudný film, několik dní trvalo než jsem ho celý přelouskal. Nechtěl jsem si prostřelit při sledování filmu hlavu - to se nedá říct. Další případ, že romantický film není můj šálek čaje. ()
Som veľmi rád, že sa ešte aj dnes môžem tešiť na film o ktorom si myslím, že ma nesklame a on to v konečnom dôsledku ani nespraví. Spíke Jonze nakrútil vzťahovú meditáciu plnú úsmevov, svetla, farieb, snehových vločiek a krásnych vyznaní lásky. Celé herecké osadenstvo je pekne umiestnené do tohto futuristického sveta, kde city a emócie sprostredkúvajú ľudom stroje. Čo zase ale nie je presné. Pretože Pheonix aj Adams majú svoje polovičky. Aspoň v určitej časti príbehu. V tomto smere je film omnoho komplexnejší, než by sa mohlo javiť a aj napriek svojej dĺžke poukazuje na veľmi dôležité aspekty vzťahov a túžob. Nejedná sa síce o kritiku konzumnej spoločnosti ako sa môže v pár scénach javiť, ale skôr ako určitá prognóza do budúcnosti. Arcade Fire spravili príjemný soundtrack a aj vďaka nim mám pocit, že ten film hral na tie správne struny, hoci by ste tam dramatických situácií našli veľmi málo. Prišlo mi to ako púť po citoch hlavného hrdinu, ktorého mätie svet a jeho vlastné emócie. Scarlett Johansson, hoci len hlasovo vytvára to potrebné iskrenie medzi technikou a človekom, až núti k zamysleniu či by sme v podobnej situácií nekonali rovnako. Bláznivo sa zamilovať je totiž najkrajšou vecou a ako je filmom vysvetlené nejde ani tak o dotyk a ľudské teplo ako sa môže zdať, ale skôr o to, že môžete s niekym zdielať úplne všetko. Od banalít po dôležité veci. V tom je krása tohto filmu. Pevne verím, že film dostane presne tie správne ceny aké by mal, aby mal Spike ďalšiu motiváciu a čo najskôr natočil ďalší minimálne rovnako dobrý príbeh. ()
65%. Ošklivě nevyužitý potenciál originálního námětu, který vyloženě nenudí, technicky je slušně zvládnutý, ale formálně stojí na tradičních romanticko-hollywoodských základech bez jakékoliv originality. Více ve Filmech podle Jerryho. ()
Bez debat nejoriginálnější z těch „velkých“ filmů roku 2013. Přesouváme se do blíže neurčené budoucnosti, kde pisálek dopisů vydělává tolik, že si může dovolit byt v mrakodrapu se skvělým výhledem. Na trhu se v té době objeví OS 1, který dokáže simulovat lidské myšlení (a navíc má hlas ještě jako Scarlett Johansson). OS lidem poskytuje přesně to, co jim chybí. Pro někoho je skvělým kamarádem, někteří se do něj i zamilují (a OS jejich city dokonce opětuje). Tvůrcům se povedlo dobře ukázat na stále se zvyšující význam moderní techniky, sociálních sítí atd. v našem životě, navíc vše stupňují do mnohdy až absurdních situací, které ale prezentují s kamennou tváří. Škoda, že se film v některých chvílích poměrně táhne, mám na mysli hlavně dlouhé rozhovory mezi Theodorem a Samanthou. Co se týče obsazení, nemám nejmenší připomínky, Joaquin Phoenix byl výborný (místy mi vzhledem dost připomínal Johnnyho Galeckiho :)), potěšila mě přítomnost Rooney Mara. Soundtrack je skvělý, doporučuji i k samotnému poslechu... Sečteno podtrženo, tenhle film by vám neměl uniknout… ()
Svojím sposobom geniálne. Neviem si spomenúť, kedy som na posledy nad nejakým filmom toľko premýšľala. Vnímala som to ako príbeh čistej lásky a ľudskej osamelosti a strachu. Ako niečo vyššieho než obyčajné fyzické bytie. Niečo tak veľkého, že samotná hmota bola absolútne zbytočná a bezpredmetná. Celý vzťah, ak sa to dá tak nazvať, bol založený len na duchovnej úrovni. Otázkou zostáva, čo bol tak neskutočne reálny, alebo len obrovská klamná ilúzia podobná volaniu sirén, končiaca na skalnatých útesoch sklamania a bolestného návratu do reality. Nepredstaviteľné pre niekoho, kto nemá bohatý citový život. Pre mňa - len pochopiteľné:) ()
Neobyčejné, ale přesto nevyužité a místy i nezáživné. ()
Reklama