Čínsky take-away

„On je Číňan, vy jste Číňan, mluví přece čínsky! Proč mu nerozumíte?“ - „Mluvím kantonsky, on mandarínsky. To je jiný jazyk.“ - „Svině…“ - „Svině?! Tomu rozumím. A ven!“ Roberto si užívá svůj každodenní stereotyp, jako cholerik trošku hůř vychází s ostatními lidmi, jinak je čestný, má zvláštní zálibu ve sbírání cetek pro zesnulou matku a novinových článku s absurdními příhodami, ve kterých vidí sebe samého jako hlavního aktéra. A zřejmě by si tak žil dál, kdyby mu do života nevtrhl ztracený Číňan, nezkazil mu pohodovou chvilku a nepozvracel auto…Čínský bufet je tragikomedie s občasným humorem, řadou vážných scén a nějakým tím prostorem pro emoční dojetí. Navíc má výbornou nesourodou dvojku, jejichž interakce baví. A konec je pak hřejivý, ale ne příliš, žádné citové vydírání se nekoná. Vidím to na solidní 4*, spokojenost. „Odjel do Číny na 2 měsíce.“ - „Dobře, mohu se vidět s jeho zástupcem, prosím?“ - „Není, nejsou lidi.“ - „Cože, vy nemáte lidi? Na světě je víc než miliarda Číňanů, a vy tvrdíte, že nemáte dost lidí?!“ (20.06.2021)

Amélie na tenhle snímek rozhodně neměla. Z té mi zbylo v hlavě pár mžiků, ale tohle, to vás rozesmutní, pohladí i donutí se usmát. Jak absurdní dovede být život, jaký osud nám přichystá...Jun měl obrovské štěstí, že v Argentině při hledání svého srtýce narazil na Roberta, samorostlého majitele malého železářství, který ač morous, dokázal se této slupky zbavovat jako cibulka, aby jeho pravé Já vyšlo na světlo. Výborná byla též jeho kamarádka, která ho neopětovaně milovala.Skvělé herecké výkony i příjemná muzika. (22.01.2018)

tento film mě zaujal nejen hlavním motivem plným absurdit, ale i svým vhledem do současného života plného bezpráví, neporozumění a neschopnosti. Hlavní hrdina mi byl od začátku sympatický svým jednáním a morálkou. Potěšilo mě vidět konečně někoho zodpovědného a poctivého a přitom má stále sílu bojovat proti větrným mlýnům a přál jsem mu zasloužený šťastný konec. Pomalejší, málo ukecaný a velmi vkusně natočený. Navíc první film, kde jsem se pokusil o titulkování, proto 5hvězdiček je jasných ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (07.07.2012)

Spíše úsměvná, než legrační komedie s příjemně civilními výkony herců, romantickou zápletkou a příběhem, který pohladí po duši. Jen závěrečná pointa už mi přišla dost nepravděpodobná, stejně jako bizardní novinové články co si lepil samotář Roberto do sešitu. Ale kdosi tu píše, že je to snad částečně podle skutečné události...inu, divné věci se stávají na tomto světě. Lepší trojka. (14.05.2013)

Käurismakiho Le Havre po argentinsku - méně melancholické a poetické, zato více nahořklé a opírající se o absurdní humor. Z nebe spadlá kráva jako krajně zlomyslná náhoda zapříčiní osudové setkání mezi osamělým mrzoutem se zkostnatělým denním rytmem a mladým čínským imigrantem zcela ztraceným v cizím světě Buenos Aires. Následuje plejáda skutečně vtipných a v hlubším podloží vlastně tklivých momentů, v nichž zaběhnutý řád postaršího majitele železářství trpí pod novými povinnostmi vůči mladíkovi, kterého není vůbec jednouché se zbavit, natož mu pomoci. Přidanou hodnotou je, že humor probíhá téměř výhradně ve fyzických gestech, jelikož jazyková bariéra téměř nedovolí, aby si postavy promluvily a vyjasnily svoji situaci. Navíc do děje jako vítr vpadá železářova dávná přítelkyně, která je ochotna mu pomoci a přitom v něm probudit náklonnost vůči ní, což nakonec bude stejně nesnadné, jako se zbavit čínského "vetřelce". Další vrstvu příběhu tvoří filmově ztvárněné novinové vystřihovánky absurních tragédií, které mají pro muže až terapeutický účinek a nakonec vytvoří hlavní duševní spojnici mezi ním a jeho nevítaným nájemníkem. V okamžiku výměny intimních zpovědí za přítomnosti tlumočníka se právě za pomoci výstřižkového alba vyjeví hlubší tragika, která se dosud skrývala pod zábavným zevnějškem bizarnosti a vše získá nejen smysl, ale navíc pronikavější lidský rozměr. Čínský bufet sice je vykonstruovanou tragikomedií se stylizovanými a poněkud plochými postavami ušitými "na míru" rozvíjeným situacím a se silnou rolí náhody, ale přesto neztrácí srdce. Svým vyzněním nemá příliš daleko ke Käurismakově okouzlujícímu počinu, i když k osobitosti argentinské variaci leccos chybí. Více sází na jistotu a předvídatelnost, ale to neznamená, že by byla ovládnuta kalkulem. Chladná vypočítavost by bylo opravdu to poslední, co by se dalo této velmi sympatické pohodovce vytknout. (CInema Mundi 2013) (02.03.2013)