Lásky Don Jona

Scarlett je tu nejzmalovanější v kariéře a ani postupné zkočičkování jí moc nezachrání. Na Julianne Moore už se v souvislosti s čímkoliv spojeným se sexem nedá dívat. No co si budeme namlouvat, na cokoliv, kde se ve sto slovech objeví 80x fuck a 15x shit nebo pussy, se nedá moc koukat. Kdyby to nešlo do kin a běžné distribuce, snad by to zachránily ty surfovací pasáže, ale takhle pár rychlých střihů, pár diskoték a pár shybů bez pomoci, a máme tu holomajznu roku, která mi připomene podniky typu Hlavně nezávazně či Samec. Ne že by Joseph Gordon-Levitt s jeho tílky byl nějak na zabití, chvílemi to jako parodie na romantickou komedii vážně funguje, problém je hlavně v tom, že jen chvílemi. (04.01.2014)

Ačkoliv jsem od prvních zvěstí o výletu jistého talentovaného mladého herce na režisérskou židli doufal v opak, nezbývá mi než konstatovat, že tenhle donjon se bohužel nezdolným pilířem žádného žánru rozhodně nestane - míchá jich totiž dohromady celou řadu, a to způsobem dosti zvláštním. Don Jon má nicméně šanci zapsat se do historie jako jeden z prvních filmů zabývajících se seriózně závislostí na (internetové) pornografii, což by bylo samo o sobě zajímavé, a rozhodně by vítězil v kategorii obsazení - kterým nemyslím reálné pornostránky a použité záběry z reálných pornoklipů s reálnými pornoher... ehm... představiteli (neříkejme jim herci, rozhodně ne valné většině z nich;) Jenže Joseph Gordon-Levitt neudržel hormony na uzdě a namontoval do svého prvního filmu kde co, co jen trochu zavánělo emocionální dysfunkčností v partnerských vztazích. Takže ve finále tady prostě nenarazíte na jedinou normální osobu - nejblíž je tomu Julianne Moore, u které je příčina všeho v okolnostech. Na jednu stranu je na začátku jasně řečeno, čím se budeme zabývat - Jonovým životem a tím, co je pro něj důležité (viz trailer). Jenže díky tomu jak vypadá Jonova rodina a jakou roli ve filmu (a v jeho životě) má, a tomu jak se do jeho života promítne zblbnutí se do "té nejkrásnější věci jakou v životě viděl", a hlavně co ta věc provede s ním, se poněkud vytratí to, co mělo s přehledem potenciál utáhnout celý film samo. Svým způsobem je obdivuhodné, jak to Gordon-Levitt dokázal zaplést a ukočírovat, ale kdyby to udělal s většími zkušenostmi za deset let, a něco vypustil, myslím, že bychom si z toho sedli na zadek úplně všichni. V současné podobě se Gordon-Levittovi jeho prvotina zvrhne ve film o hledání a především o těch, co pořádně nevědí, že něco hledat můžou (a asi by i ve vlastním zájmu měli). Není to vůbec špatné, má to silné momenty (sex Jona s Esther, OMG), ale i když se to stále někam maličkými krůčky ubírá, jde to úplně jinudy - úplně zbytečně jinudy - než je potřeba. Sice to znamená, že se nemůžu dočkat toho, až Gordon-Levitt dá život nějaké prostší žánrovce, ale pro Dona Jona to moc nehraje. A to ani když nabízí kromě jiného Scarlett Johansson v póze vulgárně-a-kýčovitě-žvejkové-růžové-pipiny, kterou byste v reálném životě nejradši ihned zbavili utrpení:) Ten její vypatlaný, "dějem" pohlcený úsměv při promítání tragicky špatného chick-flicku v kombinaci s jejími odpornými manipulativními pokusy a gestikulací předměstské štětky ze sedmdesátých let jsou ale na Oscara. Každopádně když se Jon na konci přestane za volantem chovat jako "co čumíš kreténe" pablb a začne si místo toho užívat (dost hroznou, ale co naděláte;)) muziku z rádia, měl jsem chuť ho obejmout:) Takže ano, po víc než jen troše uvažování (čímž bych chtěl zároveň poděkovat CSFD za to, jakou je úžasnou terapeutickou a myšlenky třídící pomůckou) mu vypálím 80% a své vřelé doporučení. Repríza mě nemine. A nejenom jedna;) (11.09.2014)

My body. My pad. My ride. My family. My church. My boys. My girls. My porn. Don Jon je přesně ten slizký typ chlapa, kterého většina lidi nenávidí. Má svou rutinu, v posilovně zvedá činky, doma u něj nenajdete jediný drobeček, při řízení všem nadává do kreténů, jednou týdně se sejde u stolu se svojí rodinou, v kostele se vyzpovídá ze svých hříchů, zajde si do klubu, nabalí si nějakou kočku, ohodnotí jí prsa a zadek, odvede si jí domu, rozdá si to s ní a pak.. no a pak si pustí porno. Don Jon totiž není milovníkem žen, Don Jon je milovníkem porna. Pro někoho příliš upřímné, hrubé, sprosté nebo trapné, ale pro mě svěží a oddychová satira, na dnešní moderní lásku a vztahy, u které jsem dokázala vypnout a bavit se. Nevím, jak to Joseph Gordon-Levitt dělá, že ho mám s každým dalším filmem radši, ale jestli to takhle půjde dál, tak budu patřit mezi ty pubertální hovada, která si lepí jeho plakáty z Bravíčka na zeď. Ten chlap totiž umí snad vážně všechno. (05.11.2013)

Jednoduché a priamočiare rozprávanie o tom, prečo je ženská lepšia ako porno...či naopak? Joseph Gordon-Levit si to celé napísal, zahral a zrežíroval, pričom nepoužíva žiadne filmové a umelecké príkrasy. Len rozpráva a to štýlom určitých stereotypov, na ktorých stojí a padá úspech u divákov. Bonusom pre mužskú časť publika je Scarlettka a pre nás ženských zostáva pán režisér, ktorý si svoje ego explicitne masíruje vystavovaním svojho odmakaného telíčka. Týmito zábermi samozrejme nešetrí. Vtip a nápadité momenty sú zastúpené v dostatočnej miere ( sex versus porno, monológy v spovedelnici, odpustky...) až na postavu o dvadsaťrokov staršej študentky...a slaďunký záver... (26.01.2014)

Nic mi nemůže být vzdálenější, než životní styl postav Don Jon’s Addiction. Posilka, nagelované vlasy, make-up ala panda a kdyby Barbaru nehrála Scarlett Johansson, tak má určitě muffin. To ale není důvod k odstřelení filmu. Stejně tak není můj důvod ani to, že bych raději sledovala Special Someone. Film je z velké míry založen na stereotypech určité sociální vrstvy, ale blbé je, že s nimi nijak nepracuje, jen je potvrzuje a závěrečné vyústění je toho jen dalším trochu bizarním dokladem. Satiry je pomálu a humor je velmi laciný (ne, rozhodně se nesměju, když se hlavní hrdina udělá do kalhot, a pak to pere s pokrčeným nosíkem). Ani to proklamované „film je o médiích, film není o pornu“ moc nefunguje. A hlavně nechápu, jak je možné, že je film natáčený na filmový materiál a stejně vypadá hrozně. (10.02.2013)