Stárnoucí gigolo

Já docela chápu to nízké hodnocení, on ten příběh zase až tak výrazný není, aby zaujal širší diváckou oblast. Já jsem do poloviny váhala a byla přesvědčená, že dám jako ostatní průměr, ale pak vstoupila na filmové plátno Vanessa a dala celému příběhu s Fioravantem tak zvláštní a smyslný esprit, že jsem na konci nemohla jít níž. Celé se to neslo spíš v tom melancholickém, mírně úsměvném duchu a když Van občas něco pronesla, tak jsem cítila dokonalé souznění. K tomu dopomohl zcela jistě její výrazový rejstřík, který je úchvatný. Myslím, že pánskému osazenstvu by tam pohled na některé z krásných děv určitě lahodil:-) Murray, kterého hrál Woody tam mezi všemi poletoval, občas se mu podařilo pronést nějakou vtipnou hlášku a zaznělo tam jedno rčení : "Kde je láska, tam je i bolest", které je dokonale pravdivé. (31.05.2015)

John Torturro má za sebou asi zvláštní zkušenost: Jeden si jako herec s ambicemi horko těžko zajistí režii filmu, jako posilu přizve hrajícího režiséra, a ten z ničeho nic a jako z udělání píše a režíruje místo něho. Bylo to tak? Nebylo? Je evidentní, že přinejmenším svou postavu si Woody napsal sám [k útočící židovské domobraně: What is this? I think you've got the wrong guy. I've already been circumsized! ], a i když možná přímo nehulákal non-stop megafonem na štáb, je nesporné, že přítomnost na placu či jen vědomí angažmá newyorské ikony mělo na hnětení tvaru zásadní vliv. Všechno, co tu není Woody, je televizně mdlé. Dobře, že toho není moc, ale není jisté, že by vznikl lepší film svého druhu, kdyby byl poměr složek namíchán v jiném poměru. Pro příznivce je dokonalá slast vidět Woodyho Allena zase jednou plně soustředěného na herecké úkoly, bez ohledu na to, že se jich zhošťuje stále stejně (dobře). Torturrův přínos spočívá v romantické rovině filmu. Ta ho posouvá blíže k neosobité hallmarkovosti sobotně odpoledních televizních výplní v takové míře, jakou by Woody Allen ve vlastní produkci nikdy nepřipustil. Vidět ho ale v něčem takovém je skoro zajímavé a někteří si vzpomenou na Zahraj to znovu, Same, film, který Woody zkraje své kariéry svým přínosem obohatil, zároveň ale úplně nepohltil. Na všechny v luxusním ansámblu, jaký jsou pro své nevelké filmy schopni zajistit jen režírující herci, se skvěle kouká a to je asi tak to nejlepší, co lze o nich říci. Donde hay amor, hay dolor. (25.03.2017)

Jeho nový /pracovní/ poměr. Milenec ranní, odpolední, večerní... Žádný asketa slasti, svátosti. Plná náruč pomyšlení, voňavosti, které se nestanou iluzí. Miláček žen, které s ním/po něm rády vzdychají. Málomluvný, ale chápavý. Rajský společník. Empatický zahradník. Potěšitel - utěšitel. Šlechtitel dámských duší, který když jimi prostupuje, sjíždí níž, do hlubin, intimita postupuje výš a výš. Vynese ho na špici, na trůn vrcholné důvěry katarzního úspěchu. (05.08.2018)

Plytké rádobytrefné glosování podnikavého strýčka Woodyho Allena mě záhy začalo štvát, hodně vadila i nesoustředěnost vyprávění - celá "gigolovská" linie vyšuměla do ztracena, podobně jako přívětivě bodré podání ortodoxního židovského sousedství. Takže snad jenom serióznější "romantická" podzápletka s Vanessou Paradis stála na pevnějších nohách. (12.04.2016)

"Vypadáte jako chlap. Ne moc hezký. - Gracias." Já mít penis, za který by solidně vyhlížející dámy platily tisíce dolarů, a podnikavýho židovskýho agenta, tak bych s pravidelným zastrkáváním neváhal. A bylo by mi jedno, že to není košer ani halal, protože jsem květinář, elektrikář a hlavně instalatér. Já se v tom židovským světě zkrátka bavil, užíval si nesmělýho zvlhčovače dámskejch vagín a všem jsem hrozně přál jejich spokojenost. A oni mi ji svým jednáním vrátili. (23.12.2015)