Hasta la vista!

Hořkosladká belgická komedie / drama / road movie, inspirovaná skutečným příběhem, o cestě třech handicapovaných paniců – jednoho slepého, druhého na vozíku těsně před smrtí a třetího zcela ochrnutého – do Španělska za sexem, přičemž je na cestě doprovází ošetřovatelka Claude kypřejších tvarů. Všichni čtyři zažijí spoustu dobrodružství i poznání, chvil nádherných i trpkých. ~ Cesta je důležitější než její cíl. Putování hrdinů je protknuto černým humorem, nutno říci vkusným, s akcentem umět si dělat srandu sám ze sebe. Humor je zde prostředkem k vyrovnání se s nelehkou životní situací, prostředkem k upevňování přátelství mezi aktéry, neboť právě oni jsou příklady v onom umu dělat si srandu ze svých handicapů i ze světa. HANDICAP zde není brán tragicky a už vůbec ne jako hlavní charakteristika postav, hrdinové jsou specifickými postavami, jež disponují dobrými, avšak i špatnými vlastnosti. ~ Hasta la vista! vypráví příběh o přátelství a obětování se pro kamaráda, o sobeckosti, o lásce, o touze po životě bez starostí = bez handicapu. A ten prvotní impuls pro uskutečnění této cesty – chtíč, dychtivost jet na jih za kurvama, je v konečném vyznění přeci jen vedlejší… A to je dobře! Hasta la vista! (02.09.2013)

Vzhledem k tomu, že esaque rozumí mému stylu humoru, rád si od něj nechám doporučit snímek, který by mě mohl pobavit, a tady to opět vyšlo. Hned scéna v průběhu úvodních titulků byla tak odporně sexistická, že by si z ní nejedna fanatická feministka vzteky poprskala knírek, pak už ale nastoupila ta pravá zábava pro nás kriply. Jasně, nebyli to žádní Nedotknutelní, film byl postižen různými klišoidy a patosoidy, faktem ale je, že tvůrci dokázali obojí ukočírovat, takže jsem nemusel znechuceně ffwovat a mohl jsem si tenhle zvláštní road trip užít až do konce. Jakožto odpůrce dětských herců (tedy jejich většiny) musím tentokrát paradoxně vyzdvihnout výkon Kimke Desart, které jsem její roli bez potíží "sežral". Rozhodně to není jedna z mnoha zoufalých recitátorek a recitátorů, jenž jsou tak často k vidění. (01.10.2021)

Podobné Nedotknutelným, hlásalo ČSFD. Logická povinnost. Nicméně Belgičani nepředvedli nic než průměrné drama, které má k jakémukoli z popisků hodně daleko. Není to ani drama, ani komedie, leda tak to road movie. Sice jsem se nenudil, ale jakmile film skončil, řekl jsem si, že vlastně můžu zapomenout úplně všechno, co jsem za poslední dvě hodiny viděl. 55% (10.03.2017)

Druhá projekce: Nádherný příběh o třech nejlepších kamarádech, kteří se svým handicapem nemohou žít život jako všichni okolo nich. Tento film nás nutí zamyslet se nad mnohými věcmi. Pořádná a hlavně povedená dávka humoru dodávala celému "putování" patřičnou jiskru. Mě osobně se Hasta la vista! líbil(a) a líbilo se mi to o hodně více jak "devadesáti procentní" Nedotknutelní. (10.02.2013)

Namet je dobry, traja handikepovani chalani sa snazia ako mozu, avsak cele je to take nijake. Chce to byt vtipne, co sa filmu nie velmi dari (pousmial som sa asi len dva tri krat), chce to hrat na city, co sa filmu nedari vobec a chce to ponuknut uveritelny nahlad do zivota postihnutych ludi, co sa filmu celkom aj dari. Zaverecny dojem vsak zostava neurcity. Druhy krat urcite nemusim. A popri Klepani na nebesku branu, s ktorou si Hasta la vista uplne pyta porovnanie, prehrava belgicky film vo vsetkom. (22.03.2013)