Černobyľské denníky

Oren Peli svého času se svou prvotinou Paranormal Activity docela zabodoval u některých fanoušků a milovníků found footage, takže bylo celkem jasné, že mu dost narostli křídla. Já však vůči němu zůstal zcela chladným, film se mi moc nelíbil a další jeho kousky, jsem dost dlouho míjel bez povšimnutí. Tentokrát sice do režisérského křesla usedl Bradley Parker a Oren si ponechal „jen“ scénář a produkci, ale kredit si v mých očích rozhodně nevylepšil. Zvláště když Černobyl a Pripjať jsou dodnes dosti ožehavým tématem (které mě dost zajímá) a sám se do těchto končin chystám podívat během příštího roku v rámci plánovaných toulek po Ukrajině. I proto bylo mé zklamání o to větší, že se tvůrci vydali natáčet úplně jinam. Jasně chápu, že natáčet v zamořené oblasti by jim tamní vláda zřejmě nedovolila, ale výběr lokace coby vojenského objektu kousek od srbského Bělehradu a staré ruské letiště v Maďarsku nebyli rozhodně tím pravým ořechovým a autentičnost tak byla v tahu. Což byl taky jeden z hlavních faktorů, proč se mi nelíbí ani tento film. Tím dalším byl i samotný příběh. Postavy mi nějak závratně k srdci nepřirostly, slušná atmosféra se tu objevila jen v několika momentech a po většinu času jsem se dost nudil. Pracovalo se tu jen s náznaky – což by mi zas až tolik nevadilo, alespoň mohla zapracovat divákova představivost, kamera taky nebyla nejhorší (taková scéna s medvědem v baráku sebou přinesla i jistou atmosférickou vložku), ovšem vzhledem k tomu, že spousta důležitých momentů se odehrává ve tmě, jen při svitu světla z baterky, bylo mnohdy vidět „starou belu“. A samotný závěr doslova vycucaný z prstu se mi nelíbil už vůbec. Chtělo to prostě mnohem více scén se psy a zmutovanými lidmi, i když vlastně nevím, jestli by to vůbec pomohlo… (18.05.2019)

Docela slušná hororová jednohubka. Zdálo se mi, že je tento film natočen pomocí found footage stylu (hlavně ten začátek o tom vypovídal). Postupem času jsem si kladl otázku,"Jestli je to found footage horor, proč ke všem čertům pan kameraman necekne ani slovo při sebevíc děsivější situaci?" Zvláště při scéně s medvědem, což byla nejděsivější scéna z celého filmu, zároveň by se tato scéna dala považovat za Epic Fail roku v hororovém odvětví. Ale pokud toto není found footage (nejsem si vůbec jist), dal bych panu kameramanovi zřejmě malou povzbudivou facku. Na druhou stranu si myslím, že Černobylské deníky jsou dosti podceňované a že i přes viditelné klišé je to docela povedená vyvražďovačka. Od příjezdu do města Pripjať se mi atmosféra tohoto filmu začínala líbit a zvláště když šlo do "tuhýho". Rozhodně není tento černobylský kousek k zahození, nezklamal. (07.08.2013)

Film bravúrne ťaží s post-katastrofálnej situácie, ktorá sa odohrala v Černobyle, Najprv sa v meste popozeráme po “pamätihodnostiach”, čomu sa nedá nič vytknúť. Kulisy vyzerajú celkom dobre a dokonca tu máme i známy spustošený kolotoč (ten pravý je však oveľa väčší). Postavy sú celkom zaujímavé a dá sa na ne aj dívať, obzvlášť na Oliviu Dudley. Ak postavy nerobia niečo nelogické, tak prakticky stále utekajú. Nebojíte sa o nich a jediné, čím vás naľakajú, sú typické zľaknutia po tichej scéne. Napríklad scéna s medveďom je fakt brutálna. Aj časť v uzavretom autobuse bola skvelá. Tých “druhých” tu moc nevidno, čo ale zase nie ja až tak na škodu. Hoci sa tu pracuje len s klišé, režisér ho celkom rozumne využil a neprestrelil. Takže sa nestalo, že by ste v polovici filmu už mali pred sebou všetky monštrá v plnej kráse, ktoré žerú všetko naokolo. Snaží sa tu všetko skrývať a ukazovať to len pomocou akčnej kamery. Film príjemne prekvapil, hlavne niektorými scénami a zaujímavým koncom. (13.11.2013)

Ještě jednou mi zasviť baterkou do xichtu a pověsim tě za tvoje ozářený koule! Orena Peliho už to zas bere, už ho to zas chytá. Ten chlapec nějak uzrál v dojem, že ví CO diváka děsí i jak TO něco dávkovat, jenomže ono to SAKRA nefunguje, u mě ne. Chernobyl Diaries mají senzační prostředí, něco jako "hudbu", ambientní ruchy s přebasovaným tlukotem srdce, pár nepojízdnejch Žigulíků a partu kreténů, kterou bych neposlal ani na lyžařský výlet do Krkonoš. Už po prvních (a posledních) pěti minutách "akce" sem se modlil za pernamentně zasoplenou Heather z The Blair Witch Project, protože ufňukaná Olivia Dudley byla vyloženě nesnesitelná. Devadesát minut a žádný příběh, ani pitomá historka, prostě cokoliv, co by tomu dalo rozměr. Takže sem porád coural k ledničce, úplně sem si rozhasil body mass index a potěšila mě až Mansonova písnička u závěrečných titulků. Aby tenhle formát fungovat, MUSÍ to být aspoň trošku autentický, aspoň trošku prožitý, samoúčelně je to nanic. Zkrátka Ukrajina má oči a já demonstrativně spláchl svůj dozimetr do hajzlu, spolu s tímhle dvdčkem. S bídou [final rate: 30%] (21.05.2013)

Dostal som približne čo som čakal, takže neohúrilo ani nenasralo. Obyčajný priemerný radový horor, akých sú tisíce - síce sa odohráva v zaujímavom prostredí, ale napokon z toho nič nevzíde. Áno, partička teenagerov, áno, ostanú niekde visieť, odkiaľ je problém sa dostať, áno, ich sprievodca zmizne ako prvý, čím sú definitívne v prdeli - a pokračovanie je taktiež logické - tma, krik, pobehovanie s baterkou v tme, ale aj tak nie je nič vidieť, čakanie, kedy na nich niečo vyskočí, jeden po druhom miznú atď atď. Záver nezaujal, pretože všetko tu už bolo. Okrem prostredia klišé, ktoré pre mňa znamená akurát ďalšiu fádnu čiarku do počtu. Ale nemal som to problém dopozerať, ani nutkanie to vypnúť, čo sa mi v posledných mesiacoch stáva čoraz zriedkavejšie. (24.06.2012)