Černobyľské denníky

Po tomhle filmu je to jasné. Evropa a zvláště rusky hovořící země mají spadeno na mladé americké turisty a většina z nich už svoji rodnou americkou půdu již více nespatří. Zvláště, pokud se nechají zlákat na exkurzi ukrajinského Černobylu, který i přes letité působení radiace po tragickém výbuchu jaderné elektrárny, není tak pustý a prázdný, jak se na první pohled nezkušeného a nadšeného amerického turisty hledajícího dobrodružství pro něj jistě v exotických končinách, může jevit. Děsivé tajemství, které nemělo spatřit světlo světa a je úzkostlivě střeženo armádními jednotkami, postupně vyplouvá na povrch v radiaci zamořeném prostoru a veselý výlet se mění v boj o holé životy. Působivý hororový příspěvek mísící realitu s fikcí je natočen velmi dynamickou kamerou, která evokuje dokumentární styl,který v tomto případě zaručeně funguje. Debutující režisér Bradley Parker zbytečně nezatěžuje diváka sáhodlouhým okecáváním, a po příjezdu do zpustošeného města zkázy, velmi úderně a napínavě rozehraje působivý a přímočarý boj o přežití. Kamera velmi často ukazuje jen to, co chce a zdařile navozuje dojem, kdy má divák pocit, že je přímým účastníkem akce. Byl jsem zvědavý a napjatý, co se v příštích okamžicích strhne, a zda se turistům podaří najít z toho pekla cestu ven. Nějaké to překvapení v podobě drastického konce nesmí chybět, a navíc neokoukaná herecká sestava to zahrála velmi uvěřitelně. Nejznámější z nich je asi populární zpěvák Jesse McCartney. Film mně hodně rychle utekl, nemá příliš rozvětvené dialogové pasáže, je napínavý, má spád, a tak nestihne nudit. Kdo ví, jak to tenkrát bylo, když to před léty v Černobylu bouchlo, co se utajilo a co ne, a tohle téma doposud ještě žádný horor neřešil. Tenhle se toho nebál a přišel se zajímavým zpracováním známých faktů zabalených do kvalitního dynamického a napínavého hororu. Já si exkurzi po městě duchů dal s chutí. 100% (16.07.2012)

Dostal som približne čo som čakal, takže neohúrilo ani nenasralo. Obyčajný priemerný radový horor, akých sú tisíce - síce sa odohráva v zaujímavom prostredí, ale napokon z toho nič nevzíde. Áno, partička teenagerov, áno, ostanú niekde visieť, odkiaľ je problém sa dostať, áno, ich sprievodca zmizne ako prvý, čím sú definitívne v prdeli - a pokračovanie je taktiež logické - tma, krik, pobehovanie s baterkou v tme, ale aj tak nie je nič vidieť, čakanie, kedy na nich niečo vyskočí, jeden po druhom miznú atď atď. Záver nezaujal, pretože všetko tu už bolo. Okrem prostredia klišé, ktoré pre mňa znamená akurát ďalšiu fádnu čiarku do počtu. Ale nemal som to problém dopozerať, ani nutkanie to vypnúť, čo sa mi v posledných mesiacoch stáva čoraz zriedkavejšie. (24.06.2012)

Ako tu už bolo spomínané, tiež som bola najskôr v tom, že film je FF. Nakoniec som zistila, že nie ale nebuďte sklamaní ľudia, pretože tá trasľavá kamera vám to rozhodne vynahradí. Kameraman musel zhodiť tak 10 kíl najmenej lebo podľa trasľavosti som vydedukovala, že to bol strašný tlsťoch a kým akože tí herci kráčali on musel za nimi bežať. Výkony hercov boli tak nepresvedčivé, že mala som chuť tam prísť ja sama osobne a vytrieskať ich jak žito a predhodiť tým psom a Jessemu odkazujem, že radšej nech nespieva a tobôž nie ešte aby aj hral. A prosím kto vymyslel tie dialógy?! Dáky narkoman v delíriu? Ja som myslela, že tresknem televízor o zem, keď tam všetci ako mechom uderení hovorili všetci cez seba a hovno s makom pod padákom som im rozumela. No a ak v tom filme nepovedali tak najmenej 10x, že: "To bude dobré" resp. "To je dobré" tak ja potom spávam s Johnnym Deppom a do postele nám nosí raňajky Natalie Portman v služobnom odeve. No a čo ten koniec?! To malo byť akože "grandiózne" zavŕšenie filmu? Ľakačky boli tak úbohé, že ani jeden krát ma aspoň teda minimálne nemyklo. Každá sa dala predvídať dokonca i tá akože neplánovaná, že bububu a hneď na to bububu druhý krát. Tú som síce nečakala ale ani pri tej som sa nezľakla. Keby aspoň točili naozaj v Pripjať, že by som si to aspoň omrkla, ale niééé.... Takže podľa môjho názoru zaslúžený odpad! (26.03.2013)

Pseudokumenty díky vizuální stránce opravdu můžu a tvůrčí pokusy o realistické vyznění příběhů si užívám. "Černobylské deníky" mohly být dalším opravdu povedeným kouskem do této dnes už bohužel uvadající skupiny snímků ale i přesto, že prostředí Černobylské elektrárny vytváří tíživou atmosféru samo o sobě, amatérským tvůrcům se z daného tématu nepodařilo vyždímat víc než partu nesympatických, prkenných herců, kteří se s kamerou pohybují po depresivním prostředí a nechávají se postupně "něčím" likvidovat. Stačilo málo (říká se tomu tvůrčí talent) a mohlo se jednat o opravdu kvalitní snímek ale dejte peníze packalům a vytvoří vám nemastný a neslaný zmetek. (18.02.2013)

Jsem sice rád, že se nejednalo o prachsprostou duchařinu, ale původní obyvatelé Černobylu společně s krvežíznivými psy a rybami taky není žádná extra výhra... o to víc, když hovno vidíte. Radost mi ale udělaly závěrečný titulky doprovázející song "No reflection" od Marilyna Mansona, kterou jsem zrovna poslouchal celej den v autě. (31.07.2012)