Zvuky temna

Fulci symbolicky začíná tam, kde giallo žánr zanechal naposledy (Non si sevizia un paperino) a s grácií tedy opakuje pád ze skály. Pak už ale rozvíjí zcela nový giallo příběh, který velice vkusně obohaceju o mysteriozní prvky. Maestrovi se tak povedla vytvořit velice vydatná a hustá atmosféra (Frizzi válí), která mi připomínala pozdější The Beyond (já vím, bylo to hlavně díky Frizzimu). Pochvalu si také zaslouží konzistentí scénář a na Fulciho poměry i velice bohatá výprava, díky které nevypadá každý druhý interiér jako z papundeklu. Celkově shrnuto: Jedno z nepovedenějších Luciových děl. Nakonec si neopomenu zmínit, že Sette note in nero mi přišelo velice zlomové. Myšleno v tom slova smyslu, že dělí Fulciho kariéru na dvě půlky. Zde se totiž poprvé objevují režisérovi obvyklé pozdější trade marky (detailní záběry do očí, výrazná Frizziho hudba, Salvatiho kamera a samozřejmě také trochu toho gore). Nic méně stejně považuji za nejlepší režisérovo dílo Non si sevizia un paperino, které tyto trade marky nemá a přesto nebo právě proto je jasně nejlepší. (19.01.2010)

Fulci v tejto mystery detektívke rieši veci, aké sa stali skutočne obľúbenými až nástupom tzv. puzzle filmov. To jest retrospektívy a flashforwardy spojené s predstavami a viacerými prekvapivými odhaleniami. Hlavná postava si všetky čriepky musí v hlave spájať ako puzzle, plus ešte musí napĺňať niečo ako osud, alebo ako to nazveme... čím chcem povedať, že Fulci Zvukami temna tak trochu predbehol svoju dobu. Opäť netreba pripomínať, že sa inšpiroval v Hitchcockovi, ktorý tieto veci riešil síce už dávnejšie, ale takýmto striktným puzzle systémom až Fulci. (10.10.2021)

Mysteriózní detektivka cinknutá decentním hororem s excelentním závěrem prostá vyhřezlých očí a jen s několika deci krve. Fulci překvapil hned dvakrát, skutečným příběhem a minimem pro něj téměř typického gore. Jednání hlavní hrdinky sice chvílemi postrádá hlavu, na druhou stranu to vyvažuje slušnou patou svých krásných očí. Stále přemýšlím, zda bych při nálezu mrtvoly v manželčině domě nejprve zavolal manželce nebo policii a jestli je možný vměstnat člověka do otvoru zvíci tak padesát na výšku, čtyřicet na šířku a max. třicet na hloubku tak, aby sledoval mou zednickou práci téměř zpovzdálí. Na první otázku si snad nebudu muset nikdy odpovídat, manželka nemá dům, a druhou musím s někým vyzkoušet, nedá mi to spát. (03.03.2015)

Úvod se sebevraždou a následná vize hrdinky navnadily, ale dál se konalo jen velmi průměrné giallo, postavené na potenciálně dobrém, leč z dálky předvídatelném a tím trestuhodně zabitém zvratu. Ten zvrat měl být až na samém konci filmu a ne, že se už někde ve třetině jasně naznačí a za půlkou vysloví na plnou hubu. Stejně tak nepřekvapí odhalená identita vraha, co naopak překvapí je, že vraždy jsou jen dvě (!), hlavně že nájezdů na detail očí je asi tak milion. Aspoň že na hrdinku se dobře kouká. (27.03.2014)

Tvorba Lucia Fulciho pro mě zatím představuje jednu velkou neznámou, oproti často zasvěceně píšícím kolegům v jejich komentářích vůbec nemohu soudit, nakolik se Zvuky temna vymykají spomezi Fulciho jiných žánrových filmů. Ale mohu říct, že jsem si užil skvělý detektivní thriller s originálním mysteriózním prvkem. Neznámý byl pro mě i kompletní ansábl herců, ale proti jejich výkonům nemůžu nic namítat, zvláště hlavní herečka (Jennifer O'Neill) skvěle ve své roli ztělesnila vedle půvabu na jedné straně odhodlanost a na druhé zároveň stále více propuklou zranitelnost a narůstající strach. Vedle základní detektivní linie s objasňováním nejen záhady kolem záhadné mrtvoly, ale i problému viny či neviny zadržaného podezřelého, překlopené v poslední třetině do ještě více napínavého horroru, mě tu hodně bavilo s očekáváním sledovat i postupně stále více do celku zapadající výjevy z podivných prorockých vizí v mysli hlavní hrdinky. Na základě celkového dojmu po skončení bych řekl, že si tvůrci s těmito výjevy, z nichž se mnohé ve střípcích pravidelně opakují, pohráli opravdu pečlivě, protože nejenže ztělesňovaly všechny zásadní scény a později odhalené motivy, ale zároveň byly vybrány tak, že žádnou z okolností předem nevyspoilerovali, naopak buď dýchaly až do kýženého momentu tím správným tajemstvím nebo nejednou se zdály nějakou dobu už jakoby vyjasněné, když tu náhle došlo k dalšímu zvratu či objevu. A proč právě zvuky temna a nikoliv jen výjevy? Inu, podívejte se na film a dozvíte se. Své hodnocení vidím kdesi na hranici plného počtu, ačkoliv misterzem zmíněný snímek Teď se nedívej (1973) s podobně mysteriózní výstavbou je u mě přeci jenom taky výš, i díky vytříbenějšímu vizuálu a emočně silnějšímu zážitku. [85%] (08.06.2022)