Zvuky temna

Tenhle snímek je především atmosférický a divákovi předkládá napínavý příběh, kdy hlavní postava Virginia (krásná J. O´Neilloová) pátrá po vrahovi na základě svých vizí. Protože s mrtvolou nalezenou v domě svého manžela ohrozila právě jeho, snaží se všemožně dokázat, že vrahem je někdo jiný. Navíc ani kostra mrtvé ženy neodpovídá té, kterou ve svých představách spatřila. A protože je to žena zvídavá (spíše zvědavá), sama se postupně vystaví nebezpečí, kdy jí půjde o život. Byť Fulci s gore tentokrát šetří, přeci jen se pár scén najde. Především pád ženy z útesu téměř kopíruje scénu z jiného Fulciho filmu - Muka neviňátek. A pak je tu několik rozbitých hlav.... Ale síla snímku je tentokrát právě v napínavém příběhu a já po letech hodnocení zvednul o jednu hvězdu. Skvělá kamera a výborná hudba. Temné. (24.03.2021)

Fulci symbolicky začíná tam, kde giallo žánr zanechal naposledy (Non si sevizia un paperino) a s grácií tedy opakuje pád ze skály. Pak už ale rozvíjí zcela nový giallo příběh, který velice vkusně obohaceju o mysteriozní prvky. Maestrovi se tak povedla vytvořit velice vydatná a hustá atmosféra (Frizzi válí), která mi připomínala pozdější The Beyond (já vím, bylo to hlavně díky Frizzimu). Pochvalu si také zaslouží konzistentí scénář a na Fulciho poměry i velice bohatá výprava, díky které nevypadá každý druhý interiér jako z papundeklu. Celkově shrnuto: Jedno z nepovedenějších Luciových děl. Nakonec si neopomenu zmínit, že Sette note in nero mi přišelo velice zlomové. Myšleno v tom slova smyslu, že dělí Fulciho kariéru na dvě půlky. Zde se totiž poprvé objevují režisérovi obvyklé pozdější trade marky (detailní záběry do očí, výrazná Frizziho hudba, Salvatiho kamera a samozřejmě také trochu toho gore). Nic méně stejně považuji za nejlepší režisérovo dílo Non si sevizia un paperino, které tyto trade marky nemá a přesto nebo právě proto je jasně nejlepší. (19.01.2010)

Tak takúto vycibrenú, multižánrovú záležitosť som veru nečakal. Je tu z každého rožka troška - detektívka, giallo, thriller, dráma, mystérium, horor... každý si tu niečo nájde. A hlavne ide o výborne prepracovaný scenár ohľadom zaujímavého pátrania po záhade kostry v stene a halucinácií hlavnej hrdinky. Mám veľmi rád filmy na báze akejsi zlovestnej predtuchy, pričom podobne ako napr. v prípade Teraz sa nepozeraj (1973) ma film dokázal po celý čas udržať v príjemnom mysterióznom opare. Narozdiel od uvedeného snímku je tu však filmová reč ľahšia a pointa je divákovi sprostredkovaná podstatne jednoduchším spôsobom, takže sa nemusí moc premýšľať. Pokiaľ si chce človek oddýchnuť pri niečom mysterióznom, no pritom nie strašidelnom, tak toto je výborná voľba. 80/100 (07.09.2016)

Sette note in nero má především velmi povedený děj. Na Itálii sedmdesátých let to vyráží dech, na Fulciho obzvlášť. Od určitého momentu je sice jasné, jak bude příběh končit, nicméně díky skvělé gradaci si film divákovu pozornost udrží. Mám však pocit, že je tento film tak málo hororový, že se mu už ani nedá říkat giallo. Fakt jenom detektivka, což ale nepovažuju za zápor. (27.01.2010)

Zvuky temna skutočne slúžia ako predohra k druhej polovici Fulciho kariéry a prekvapujú nedostatkom krvi a vnútorností. Film síce nejaké to gore ztratil, ale napätie a občasná atmosféra kvalitu vyzdvihuje smerom hore k Fulciovej neskoršej filmografii. Tento film nemusí byť Fulciho najlepší pokus o Giallo. Napriek tomu film neodpisujem a radím ho ktomu najlepšiemu, co majster hororu za tie roky keď ešte žil stvoril 80 percent. (16.04.2010)