Sakamiči no Apollon: Kids on the Slope

Prostá romantika se sympatickými avšak nikterak originálními charaktery by snadno upadla do průměru nebýt neokoukaného dobového zasazení (60. léta), silně jazzového podtextu a zkušené režisérské taktovky otce nestárnoucího Bebopa a Champloo. Příjemná podívaná, jejíž jediným nedostatkem je fakt, že "hvězdná" kombinace Watanabe a Kanno mohla raději opět přinést něco více revolučního a trvanlivějšího. (06.07.2012)

Sakamichi no Apollon je anime romance žánru z prostředí školy a hudby. Každá z postav má svůj originální charakter, tzn. žádné tsundere a podobné hovadinky. Poslední dobou mě už docela přestaly bavit stokrát ohrané náměty podobného ražení, proto jsem byl příjemně překvapen, když jsem zjistil, že toto anime naprosto vybočuje z davu. V celém anime asi 2 nebo 3 holky a milostný trojuhelník. Žádné nesmyslné harémy s holkami bez vlastní sebeúcty. Jedno z mála anime tohoto žánru, do kterého se opravdu vyplatí investovat čas. (06.06.2013)

Jazz nikdy nebyl mým prioritním koníčkem, avšak v tomto počinu jsem nad ním chvíli uvažoval. Protože jsem sám klavírista, dost dobře jsem chápal citové projevy Bona a protože jsem i prožil pár zamilování, chápal jsem i ostatní. Proč si vybrat tento příběh před seriály jinými? Krom toho, že je zde viditelná absence ecchi, hentai, fanservice a dalších ptákovin dnešní doby? -> Nenásilný příběh. Sešel se jeden námořník s tichou myškou a zjistili, že mají dohromady společnou hudbu. A nevěřili byste, jak i v reálném životě společná hudba přibližuje. Když do toho dáte ještě dívku, avšak ne obvyklý milostný trojúhelník, je tu 12 dílů, do kterých se vleze opravdu dost věcí. Co víc, konec byl naprosto úžasný. Hudba, animace a tak jsou na velmi dobré úrovni. Není to Nodame Contabile, ale nachází se zde velké množství různorodých skladeb, odkazů na zpěváky a dokonce i lehce ta klasika. Co díl, to potěšení u srdce. Závěr: neřekl bych, že je to nějak extrémní dílo, které bych si musel opět někdy shlédnout, ale to jedno podívání stálo za to. Občas na to pomyslím, nezapadne to zcela jistě do dějin zapomnění. 75% (31.07.2012)

Watanabe umí pracovat s postavami, to už dokázal několikrát. Tentokrát ale nebude režírovat přestřelky nebo šerm dvou róninů, ale život prostého mladíčka Nishimiho, který od malička cestuje ze školy na školu a když se dostane sem, musí čelit "samotě v obydleném domě." Tady si, jak už to v příbězích o životě prostého mladíčka bývá, najde lásku a chce jí ji vyznat. Jenže tady se objeví "problém," nepřátelský Sentarou, který , shodou okolností, k Nishimimu přátelský bude. Zjistí se, že je oné dívky, Ritskuo se jmenuje, kamarád od dětství. Ale jak to bude pokračovat? -- Yoko Kanno dílo sedlo úžasně, řeklo se jazz, tak jazz, sama hraje se skupinou The Seatbelts, která hraje jazz a hrála i soundtracky Cowboye Bebopa. Za celé dílo zatím 4*. (06.05.2012)

Romantický - tej romantiky sa, ale veľa nedočkáte. Ono je to skôr vzťahové anime medzi hlavnými hrdinami mužského pohlavia. Čiže kamarátsky vzťah na vysokej úrovni. A v podstate len to ma zabavilo. Bolo načrtnutých xy tém namiesto toho aby sa snažili rozobrať jednu do úplného detailu a to tiež škodí kvalite. Tá romantika muž/žena je tam nejakým spôsobom dosť zabitá a podľa mňa je to spôsobené aj malým počtom dielov. Vôbec to nie je "jednohubka" a má to aj koniec. S koncom som maximálne nespokojný a nechápem ako sa s niekoho mohlo stať to čo sa stalo (však uvidíte). Dokonca je to tam také ako keby odstrihnuté a človek sa len pozerá čo to má znamenať a nechápe. Hudba mi nevadila a ani nejako moc nevyhovovala, až na opening, akože toto je opening pre hudobné anime?. Za opening som, ale nestrhával body lebo to je moc subjektívny pocit. Možno pre fanúšikov Jazzu to má ešte nejaké plusy. Celkom prepracované bolo správanie jednotlivých postáv (uveriteľné správanie). Malo to veľký potenciál a bavilo ma to, ale pre isté aspekty som nakoniec nemohol zdvihnúť hodnotenie. V každom prípade flintu do žita nehádžem a nehovorím, že to nestojí za to. (08.01.2015)