Brána do záhrobí

Osmdesátková splatterová záležitost, na které se maskéři vyřádili dosytosti, no i přes to, že film obsahuje několik opravdu kvalitních, hnusících se scén, nemůžu dát lepší než průměrné hodnocení. To jest díky hned několika faktorům, kterými jsou nezajímavý děj, v pár případech močopudné gore efetky a otřesná 80's disko hudba. Hororovému fanouškovi by tohle utéct nemělo, ale pro vybíravce tohle není. 65% (20.04.2014)

Možná vám to vzhledem k mému vysokému hodnocení přijde trochu divné, ale je fakt, že tak velké zklamaní, jako z tohoto filmu jsem nezažil ani nepamatuji. Na E tu vivrai nel terrore jsem se těšil jako na smilování tak dobrý rok, dokonce to byl možná můj nejočekávanější film v životě a dostal jsem pouze vysoce nadprůměrný zombie splatter horor bez děje, pouze s nějakou "pekelnou kostrou", která to celé drží pohromadě a chrání před úplným rozsypáním. Velkou výhodou snímku je opět Fulciho neopakovatelná atmosféra a standardně mohutná dávka gore, takže o nějaké braní orgánů či netvoření těl samozřejmě není nouze. Je těžké zhodnotit film, který prakticky po celou dobu nudí chabými dialogy a nulovým průběhem a zároveň ohromuje krásnými krvavými scénami, ale suma sumárum je to někde na 70%. O čtyřech hvězdách mě přesvědčil výtečný, chutný soundtrack mistra Fabia Frizziho, který právem patří mezi 5000 nejlepších hudebních alb všech dob, i se svým úžasným ústředním motivem (Ano POMO, jediný příšerný ocas si tady ty!), který ted' považuju za jednu z nejlepších filmových znělek, jaké jsem kdy slyšel. (27.08.2011)

Tak tohle bylo pro mne opravdu jedno velké zklamání ... Dlouho se mi tento film vyhýbal a já se tedy mohl těšit na jeden z "nejlepších" Fulciho filmů. Bohužel co jsem dostal mě nudilo téměř k usnutí a vyloženě vedlo k nepochopení obliby a úspěchu tohoto podle mne naprosto nepovedeného "zombieshorroru". Fulci se evidentně dopouští stejné chyby jako v "Páteru Thomasovi " a filmu odpírá jakýkoliv scénář a plynulý, rovnoměrně rozložený děj. Film je zmateně poskládán do výjevů, událostí a částí, které mají tvořit logický celek. Bohužel tímto je celý film pokažen, protože to diváka pouze dráždí a uvádí ve zmatek. O co tu jde vlastně? O hledání prokletého umučeného malíře, hledání brány do pekel, obrany před zlem, které se nějak (nepochopil jsem přesně jak) dostalo na povrch a nebo se ve finále jedná pouze o klasický útok a obranu před zombies? Prostě jeden nesmysl střídá druhý a já opravdu nemohu souhlasit s nadšenci do Fulciho umění, protože tohle je víceméně horror nepovedený. Gore scén je sice dost, ale v dnešní době působí již neuvěřitelně amatérsky a odflákle (proč pořád všude ta plastelína, vždyť v té době šly dělat gore efekty mnohem efektivněji!). Film zachraňuje pouze hutná pomalá atmosféra, perfektní hudba a celkově podivný dojem. Jinak se ale jedná o zcela běžný horrorový průměr té doby, v mnoha ohledech nedodělaný a odfláklý. (28.08.2008)

Začátek nevypadal vůbec zle. Žádná klasická hororová oťukávací půlhodina, zkrátka od první minuty akce. Jenže čím víc se blížil konec a začali se objevovat příšery, tím víc šla kvalita snímku dolů. Vše vrcholí tím, že studovaný doktor, ani po stopadesáti vystřelených nábojích nepochopí, že jediné místo, které uspí zombieka je hlava. 3*, 3.5.2014, pc (04.05.2014)

Jeden z nejlepších Fulciho filmů! A to si autor údajně postěžoval, že ho točit horrory nebaví, leč co má dělat, když potřebuje živit rodinu. Tož Mistře, nevěřím vám ani nos mezi očima. A propos oči, to je Mistrova specialita a ani zde nemohou chybět - vydloubnuté pařátem, vyrvané skobou, prokousnuté pavoukem, živé, mrtvé, vytřeštěné, zvědavé, unavené, umírající... Fulci nashromáždil tolik nechutností, s kterými si trikaři vyhráli, a přece nepůsobí samoúčelně. Předpokládám, že takový Freud by si na filmu smlsnul. Jistě, lze ho sledovat prvoplánově jako vršení nechutností až k samotnému konci, kdy žili možná věčně, ale určitě ne šťastně. A co takhle jako destrukce světa, který se přežil? Společnost, která se dostala do slepé uličky ( Sodom a Gomora). Obžaloba systému? Kapitalismu nebo socialismu, podle toho, jak se kdo dívá. Film je zčásti snový, surrealistický, chvílemi vlastně divák možná tápe, co je sen a co skutečnost. Z toho plyne možnost různých výkladů, jako když čtete báseň. Fulciho Beyond je totiž filmovou básní a je na divákovi, co vše si v ní najde. Třeba by Mistr poznamenal, že chtěl natočit jen cosi nechutného...ale právě to třeba... Ponořte se do snu, z kterého se možná už nikdy nevzbudíte. (29.07.2010)