Brána do záhrobí

Tak tohle bylo pro mne opravdu jedno velké zklamání ... Dlouho se mi tento film vyhýbal a já se tedy mohl těšit na jeden z "nejlepších" Fulciho filmů. Bohužel co jsem dostal mě nudilo téměř k usnutí a vyloženě vedlo k nepochopení obliby a úspěchu tohoto podle mne naprosto nepovedeného "zombieshorroru". Fulci se evidentně dopouští stejné chyby jako v "Páteru Thomasovi " a filmu odpírá jakýkoliv scénář a plynulý, rovnoměrně rozložený děj. Film je zmateně poskládán do výjevů, událostí a částí, které mají tvořit logický celek. Bohužel tímto je celý film pokažen, protože to diváka pouze dráždí a uvádí ve zmatek. O co tu jde vlastně? O hledání prokletého umučeného malíře, hledání brány do pekel, obrany před zlem, které se nějak (nepochopil jsem přesně jak) dostalo na povrch a nebo se ve finále jedná pouze o klasický útok a obranu před zombies? Prostě jeden nesmysl střídá druhý a já opravdu nemohu souhlasit s nadšenci do Fulciho umění, protože tohle je víceméně horror nepovedený. Gore scén je sice dost, ale v dnešní době působí již neuvěřitelně amatérsky a odflákle (proč pořád všude ta plastelína, vždyť v té době šly dělat gore efekty mnohem efektivněji!). Film zachraňuje pouze hutná pomalá atmosféra, perfektní hudba a celkově podivný dojem. Jinak se ale jedná o zcela běžný horrorový průměr té doby, v mnoha ohledech nedodělaný a odfláklý. (28.08.2008)

Viktoriánsky dom, ktorý je jednou zo siedmich brán do pekla a pekná blonďatá newyorčanka, ktorá ho chce po dlhodobej stagnácii obývať. Lucio Fulci sám vo svojich rozhovor uvádza, že ide o pocitový film a dej je v ňom na druhom mieste. Snímka však disponuje aj dejovými základmi a surrealistickými vložkami je iba (bohato) obložená. Jej najväčšou zbraňou je atmosféra a na Fulciho až prekvapivo elegantná štýlovosť, dosiahnutá skvelou kamerou a temnou hudbou (s výnimkou otrasného útredného motívu). Latexové efekty sú väčšinou úbohé. Ale najväčším hadicapom je katastrofálne deravý scenár, ktorý neospravedlňujú ani Fulciho alibistické výroky o pocitovom charaktere filmu. A ťažkopádne záverečné vyvrcholenie v nemocnoci tiež mohlo byť svižnejšie a vypätejšie. (05.09.2002)

Logikou děje či psychologií postav se Fulci v L'aldile zrovna nezabýval, místo toho už od začátku sevíruje ďábelsky hrůznou atmosféru tvořenou zejména nejistotou, co je realita a co pouhá halucinace hlavní postavy a neskutečně sugestivními scénami, při kterých se mi chtělo odvrátit hlavu od obrazovky a schovat se pod peřinu. Geniální horor. (09.08.2009)

Blbost, blbost, blbost. Naprosto zmatečné plné naprostých nesmyslů a hlavně bez jakékoliv atmosféry. Navíc plné lacinně směšných nechutností a dialogů, které mne fakt zabíjely. Jedinné co stálo za vidění bylo úvodní lynčování, tam aspoň byla vidět nějaká tvůrčí vize. Fulciho jsem nikdy neměl extra v lásce, ale takovýhle přiblblý brak jsem od něj přeci jen nečekal. (10.11.2007)

Film je překvapivý hlavně tím, že přestože jej divák celou dobu vnímá jako příšernou slátaninu, někde pod tím dýchá dovedně ukryto skutečné umění. Poněkud nesourodá směs všemožných gore scén a jiných odporností je servírována s takovou samozřejmostí, zaujetím a obdivuhodným mistrovstvím, že člověku nezbývá, než to všechno prostě strávit. Fulci zde dokazuje, že hranice mezi uměním a kýčem, genialitou a šílenstvím, může být ještě tenčí, než by se mohlo zdát. A navíc: i když jsou všechny hrůzy tohoto snímku naprosto průhledně vykalkulované, The Beyond dokáže nahnat skutečný strach. Nikdy bych nevěřil, že by mě opravdu mohlo děsit něco, co je až po okraj naládováno takovými kvanty slizké samoúčelnosti. Fulcimu se to ale projednou podařilo. (06.06.2006)