Život tej druhej

Mám ráda výraznou hereckou osobnost Sylvii Testud. Moje zvědavost byla tedy na místě. Leč dostalo se mi příběhu nemastného neslaného, že ho ani má další oblíbená herečka Juliette Binoche nedokázala povýšit. Mám ráda příběhy uvěřitelné s přesahem. Zde jsem postrádala jakoukoliv logiku, nevyvolalo to ve mě ani znepokojení, ani otázky nebo emoce. (25.12.2016)

Oficiálny text distribútora je preložený z angličtiny a tak je tu ponechaná chyba. Žena sa nezobudí o 10, ale až o 15 rokov neskôr. Tak to uvádzajú francúzske zdroje a tak to bolo aj vo filme. To len pre korektnosť. A inak dobrý nápad. Ako sa zorientovať v takejto situácii? Kým som sa za ten čas stal a som na to vôbec hrdý? Bolo toto mojou ambíciou? To sú otázky, ktoré musí riešiť hlavná postava veľmi dobre zahraná Juliette Binoche, ktorá je taká klasika a tentokrát to šlo aj bez vyzliekania. Komédia to však nie je, skôr taká romantická dráma. (19.11.2022)

Tak já to přiznám na rovinu, film se líbil. Myšlenka je sice jednoduchá, ovšem Juliette Binoche z ní vytřískala, co se dalo a spíš humorné pojetí režisérky Sylvie Testud mi dnes večer zkrátka sedlo. Od samotného momentu Mariina probuzení do amnesie mě příběh její znovunalezené mladistvosti chytl a nepustil (přestože to Juliette s tím diblíkováním občas opravdu přetáhla; například na lodi, ale omluvila jsem si to tím, že v alkoholovém opojení občas směšně blbne i lecjaká padesátnice). Pro pesimistu nejednoznačný konec ale potěšil (vzpomene si, odjede nakonec do Londýna - neodjede...?). Několikrát jsem se i od srdce zasmála, za mě tudíž spokojenost. Filmový debut ve stylu Sofiina Ztraceno v překladu to rozhodně (a zdaleka) není, ovšem do šedého průměru bych La Vie d'une autre neházela. (17.08.2013)

Juliette Binoche je ten hlavní důvod, proč jsem setrval až do závěrečných titulků. Po stránce scénáře je nápad sice naprosto parádní, ale jakmile se Juliette probudila do rána s amnézií na krku a předtím jsem se nezasmál ani jednou, tak mi bylo jasné, jakým směrem film bude směřovat. Humor jsem v něm hledal popravdě marně, ale ta myšlenka, že se probudíte a bez udání důvodů si nepamatujete posledních deset let, čímž Vás to lidsky vrátí do myšlenek naprosto odlišných, mě hodně zaujala. Lidi názor opravdu mění a nepotřebuju k takovému zjištění zrovna Zemana, který by mě o tom měl přesvědčovat svým šíleným chováním. Radši se podívám na krásnou Juliette, které se kvůli tomu převrátil život a já měl alespoň důvod jí přát, aby jí to alespoň k něčemu dobré bylo. (24.03.2018)

První půlhodinku jsem si říkala, že tohle je přesně ten film pro dobrou náladu, po jehož zhlédnutí vám zůstane úsměv na rtech. Když však Marie v podání okouzlující Juliette Binoche zjišťuje, jak nepěkně svůj život promrhala a o co všechno se svým chováním připravila, dostává děj hořkou příchuť zmaru. Popravdě si nedokážu vůbec představit, jak bych reagovala při zjištění, že si zásadní roky svého života vůbec nevybavím. Je to celkem děsivá myšlenka. Nicméně námět mi skvěle padnul do noty, stejně jako hudební doprovod. I obsazení hlavních rolí se mi velmi zamlouvalo, takže jsem neměla důvod, proč pitvat logiku příběhu. Raději jsem se nechala unášet na vlně lehce frustrující romantiky. Navíc se mi už dlouho nestalo, abych si na konci nějakého bijáku pomyslela, že chci pokračování. (01.09.2020)