Rozparovač z New Yorku

„Rozparovač z New Yorku“ je jedním z lepších filmů Lucia Fulciho, a to hlavně proto, že je na něm vidět, že i v tom braku, jak je jeho tvorba většinou nazývána, dokáže stále vytvořit zajímavou zápletku, která vás udrží v napětí až do konce. Jsou to právě ty prvky jako kvákání, sexualita, která nemá nic společného s intimností, ale je zde otevřená, a stejně tak i násilí, které tvoří jeho filmy tak zajímavými. Pokud se nebojíte krve, tak Fulci je rozhodně autorem, který by se neměl přehlížet. (24.01.2014)

Mohla to bejt super rezba, ale takle to je krapet nedotazeny. Aby moh bejt film detektivka, musel by mit krapet lepsi zapletku, poradny patrani a zajimavejsi pointu. A aby to moh bejt horor, musel by bejt film strasidelnej a ne jen porad dokola ukazovat rozparany bricha. Takle je to takovej nemastnej neslanej mix, coz si mozna Fulci uvedomil, tak tam nahazel naky ty souloze a kozy. Jinak co se tyce hercu, tak to je prevazne tragedie, takze zadny prekvapeni. No a kvakajici vrah by se mozna moh stat kultovni postavou, nebejt trapny zaverecny pointy. Ale i kdyz film dost kritizuju, nemuzu rict, ze by me za tu hodinu a pul nejak vyraznejc nudil, ale je to proste jen prumer. (17.08.2007)

Osobně si myslím, že se jedná o zapomenutou klasiku. V podstatě giallo okořeněné notnou dávkou erotiky a brutality. Fulci vyloženě využívá své pověsti a na rozdíl od mnoha dalších podobných filmů 70. a 80. let nechá párat a vraždit krásné dívky v pro něj typických detailech. Tak vytváří docela kvalitní kombinaci, která se v pozdějších letech začala objevovat v mnoha thrillerech, kdy se využívalo napětí, do konce filmu nebylo jasně patrné, kdo je vrah, jaký má motiv a zda další vyhlédnutá oběť zahyne brutální smrtí nebo náhodou přežije. Výsledek tohoto stylu a "rukopisu" můžeme zaznamenat de facto nakonec i v dokonalém "Sedm" ... Samozřejmě, že tento film není první svého druhu, ovšem ta perfektní kombinace brutality a gore s klasickým giallem vytváří mrazivý, ale přitom samozřejmě výborný dojem. Herecké výkony nejsou nejhorší, počítat se musí i spousta nahoty opravdu krásných dívek. Naopak scénář a vyprávění filmu občas pokulhává a Fulcimu se nedaří chvílemi držet vysoce nastavenou laťku a "rytmus". Dává divákovi mnoho příležitostí si oddechnout, zrelaxovat a odpočinout si. Což je škoda. Ale i tak se jedná o velmi zdařilý Fulciho kousek. (27.03.2008)

Taková jalová historka s docela málo zvraty na takovou stopáž, a to osvětlení skrzevá tu holku v nemocnici, no nevím, přišlo mi zvláštní. Po celou dobu ale nuda, pořád dokola vražda, vyšetřování, nějaký ten střípek, vražda, vyšetřování, působilo to příliš monotónně, aby to nějak bavilo. Polda se sice tváří drsně, ale vlastně nemá ten herec co hrát, chybí hlášky, nadhled. (30.01.2024)

Průměrný maniak poznal jak realita dokáže býti strohá, že i pro úchyla je potřebná praxe, zapomněl si otevřenou břitvu v kapse a stal se urgentním klientem u urologa. Jak to na mě všechno působí? Copak nám ten Lucio Fulci nabízí tentokráte? Jakýsi zvláštně nečitelný mix víceméně nudných, groteskně mizerných hereckých výkonů, průměrného příběhu o artikulačně nedomrdlém individuu a kupy zralé italské erotiky. To vše zabalené do balíčku s titulkem krimi-giallo na přelomu 70tých a 80tých let. Po mysteriózní The Black Cat (1981) a hororově vydatném gore House by the Cemetery z téhož roku odstartoval Fulci jakousi zámořskou misi hororově laděných kriminálek. Samotný The New York Ripper příliš nevyužívá prostředí anonymních uliček, temných zákoutí a mnohdy uvadající příběh se ku atmosferické erekci snaží přivést okatým kopirajdem Argentových barevně diskofilních hrátek v nasvícení scén. Fulci stále udržuje pravidelný oční, posléze pak alespoň prsní kontakt s divákem, dmýchá jakousi všudypřítomnou perverzi a do toho celého šlehá nijaká hudba Francesca de Masiho, jež je stejně efektní, jako velebení Boha v mešitě na předměstí Teheránu. Navíc tomu všemu vůbec nepomáhá dost šílený český dabing. I když na druhou stranu ale musím přiznat, že se z kdesi vykradlo pár slušně napínavých momentů, pobavily minirole samotného Fulciho coby policejního šéfa (Soaviho štěk mi utek, hledal sem pod křeslem zapadlou tatranku) a docela i „chutné“ žiletkové gore finále. V součtu taknějak slabý průměr, minimálně bizardní co se do nápaditosti vražd týče, maximálně bizardní pro valnou část současného publika a víceméně žánrový artefakt své doby. [final rate: 50%] (19.02.2008)