Zombi 2

Dejovo je to sice velmi jednoduche a ploche, zato vsak gradacia a napetie je vyborne. Jemna melodicka hudba vytvara tazko definovatelnu atmosferu - sice nevylaka, avsak brutalnym scenam dodava priam hypnotizujuci ucinok. Samotnou kategoriou je ona slavna podmorska scena - ta je skutocne uzasna, jeden z mojich najzvlastnejsich a najposobivejsich filmovych zazitkov. A velmi ma potesil paradny, zanrovo bezchybny zaver. Medzi zombie hororami jednoznacne jeden z tych najlepsich. (8.5/10) (02.01.2008)

Kouzlo prvního zhlédnutí před lety poněkud vyprchalo. Jednu chvíli jsem dokonce uvažoval o snížení hodnocení na 3*. Nakonec zůstanu u původního, jelikož závěrečný masakr mne potěšil. Film samozřejmě proslavily dvě scény - útok žraloka a tříska nořící se do oka. Mně se navíc líbilo i vstávání mrtvých z hrobů (nikdy jsem se příliš nesmířil s tím, že zombie v současných horrorech lítají jak na raketový pohon - copak mrtvý, byť je nemrtvý, může být rychlejší než živý? Pěkná konina...), skvělé masky a zdařilé gore efekty - vytrhávání kusů masa z těl a následné gejzíry krve vypadají i dnes moc pěkně. A závěr? Prostě Fulci... Nakonec nesmím zapomenout na typicky italskou geniální hudbu (zde míchanou s africkými rytmy a skřeky) mistra Frizziho. (13.04.2015)

Brakoví producenti jsou z převážné většiny šejdíři a bezskrupulózní prospěcháři, přičemž zvláštní uznání si pro svou dravost a vynalézavost zaslouží ti italští z druhé poloviny sedmdesátých let. Bez ohledu na autorská práva či obchodní známky produkovali rychlokvaškové plagiáty jakéhokoli amerického titulu, který měl úspěch v Evropě – např. po úspěchu Hvězdných válek (Star Wars, 1977) rychle přišli s aušusovou Hvězdnou srážkou (Scontri stellari oltre la terza dimensione, 1978) a na nadšení z Lovce jelenů (The Deer Hunter, 1978) zareagovali okázalým akčňákem L'ultimo cacciatore (Poslední lovec, 1980). Není divu, že když se evropské publikum hrnulo na Romerův Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead, 1978), uváděný pod názvem Zombi, přispěchali s projektem na falešný sequel. Tvůrci v čele s režisérem Luciem Fulcim nicméně usoudili, že výpravnému obrazu globální apokalypsy nemohou se skromným rozpočtem konkurovat, takže si z originálu přivlastnili pouze distribuční titul, a jinak se snažili od vzorového snímku co nejvíce odlišit. Zombie proto vrátili zpět do jejich původního karibského prostředí a spojili je s explicitně krvavou estetikou, na kterou lákala také nastupující vlna italských kanibalských exploatačních snímků odstartovaná Posledními kanibaly (Ultimo mondo cannibale, 1977). K výslednému úspěchu zásadní mírou přispěl maskérský mistr Giannetto De Rossi, jenž navzdory spartánským podmínkám vytvořil hrůzostrašně naturalistické masky desítek oživlých mrtvol a především nespočetné gore a splatter efekty. Snímek s prostinkým dějem, kde mladá Anne v doprovodu reportéra Petera přijíždí na tropický ostrov, aby zde pátrala po svém otci, ale místo něj nachází jeho napůl vyšinutého kolegu a mrtvoly vstávající z hrobů, je vystavěný jako mechanický řetězec brutálních atrakcí. Již dvě krvavé sekvence před úvodními titulky nastaví tón a tempo celého snímku. Zombi 2 se stala mezinárodní senzací a podle neověřených zdrojů v tržbách překonala dokonce i iniciační Úsvit mrtvých. To už zbystřili také další producenti a započal boom italských zombie filmů, které ale kopírovaly hlavně Fulciho a ne Romerův koncept. Pochopitelně se objevily také filmy, které se svými názvy snažily navozovat dojem přímé spojitosti s průlomovým titulem, ale oficiální pokračování Zombi 3 (1988) vzniklo až o devět let později. Fulci na svůj hit navázal snímkem Páter Thomas (Paura nella città dei morti viventi, 1980), který se stal první částí jeho tzv. gotické trilogie tvořené dále filmy Brána do záhrobí (L'aldilà, 1981) a Dům u hřbitova (Quella villa accanto al cimitero, 1981). (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Všehochuť zmyslov a obrazov. Zelenomodrooké pohľady hrdinov à la Terenc Hill v rytme diska strieda drásavý rytmus domorodých bubnov a mazľavo blatovo vstávajúci pochovaní vojaci. Zmestí sa tam aj potápačská soft erotika,prístavný thriller s húkačkami a skorumpovanými policajtami, vyslanie reportéra na hon za senzáciou, vzťah dcéry a strateného otca/vedca, dokument National Geograficu o svojráznej láske žraloka s nemŕtvym a tiež nemocničné filmy o pomoci tretiemu svetu. Svojráz nezaprie ohňová omša vykupovania blúdiacich duší v kostole a grandiózny návrat kamery do veľkomesta: konečne si vypočujeme príjemnejšie správy! Veď nakoniec: nemôže byť prebudenie tela po smrti chápané aj nejako pozitívne? Prevažujú interpretácie uniformnosti a zblbnutia más. Ale nejde v skutočnosti o synonymum občianskej neposlušnosti voči spoločnosťou vopred prisúdeným úlohám (keď si mŕtvy, tak ním zostaň!)? Rádio sa predsa vyhráža zombíkom nasadením Národnej gardy. (04.03.2009)

Tak tímhletím filmem si mě Fulci konečně získal. Zombíci vypadají úžasně, příběh je na Itálii sedmdesátých let ucházející. Jediné, co mě trochu vadilo, byla hudba a především pak skutečnost, že v Zombi 2 hrdinové v krajních situacích neutíkají, ba naopak, když stanou tváří v tvář zombíkovi, nastaví mu co možná největší část holé kůže, aby se mohla příšera pohodlně zakousnout. Pro mě je ale tento film opravdu příjemným překvapením a jedním z nejlepších snímků italské hororové školy. A je pravda, že s Romerem se to srovnat nedá. Ten si točil svoje sociální satiry, Fulci natočil horor. Díky mu. Horror movie of the year (08.08.2008)