Predĺžený víkend

Tak precizní, soustředěnou režií se moc filmů dneška chlubit nemůže. Každý pohled herců, každý záběr, tu má své místo. Do „červené knihovny“, jak tady někteří píši, má tohle hodně daleko. Samozřejmě, někteří škarohlídi jí tam třeba najít můžou, hlavně v závěrečném vyvrcholení příběhu, ale s tím se holt nedá nic dělat. Kate Winslet fantastická a charisma Joshe Brolina je nezměrné. (24.09.2014)

Rosamunde Pilcherová uvádza - váš gýč na nedeľné popoludnie! V tomto prípade absolútne nechápem tvorcov zámer. Z akéhokoľvek pohľadu ide o prvoplánovú, plytkú a už asi po polhodine nechcene smiešnu harlekýnku o osamelej paničke, ktorej spadne z neba drsný väzenský štramák, ktorý vie variť, piecť, zmývať a žehliť a ešte k tomu naučí syna baseball a postará sa o postihnutého chlapca zo susedstva. V druhej polovici sa to pokúša o temnejšie tóny, ale aj depresívne ozveny minulosti sú len srandovné klišé. Aspoň keby Brolina na konci zastrelili, ale bohužiaľ. (02.07.2014)

Přes ne moc pozitivní recenze musím uznat, že Jason Reitman zase tolik nezklamal. Tentokráte se na to jde zcela odlišným stylem než ve svých minulých filmech. Nicméně pod jeho taktovkou tenhle prosmutnělý Víkend docela odsýpá. Herci jsou patřičně výborní a trošku zamrzí nenominace Kate Winslet na Oscarech. 75% (05.05.2014)

Věřím tomu, že cílová skupina, čili romanticky laděné osoby milující červenou knihovnu, kvitují s povděkem, že tenhle film neuráží ani nás neromantiky. Představa toho, kterak si ženská ve středních letech s pubertu atakujícím klukem bez řečí doveze domů kriminálníka, je mírně komická. Že se do něj během tří dnů bezhlavě zamiluje, je už roztomilé sci-fi. (22.12.2021)

Rozhodně bych nedoporučila tento film mužům. A dokonce i mnohé ženy snadno podlehnou dojmu, že jde o nudnou, utahanou harlekýnku, jejíž jediné plus je podrobný recept na broskvový koláč. Netroufnu si kritizovat taková hodnocení, protože chápu, že přesně tenhle pocit film může vyvolat. Pokud si v něm někdo najde trochu víc, pak určitě alespoň díky skvělé Kate, která se mi s přibývajícími léty v melodramatech strašně líbí. A když přistoupíte na pomalejší tempo, neodsoudíte tu ženu jako zapšklou, osamělou a zklamanou myš, která se snaží starat o syna, ale díky prázdnotě a díře po něčem, o co přišla, jí to stojí hodně sil, tak zjistíte, že je to především film o neskutečné a nepřekonané ženské bolesti. Nic patetického jsem v tom neviděla. Cítila jsem s ní. A muž, který se objeví díky útěku z vězení a najednou jí polije živou vodou... Ano to je přesně ta pasáž z harlekýnky, případně to lze taky zaškatulkovat do kategorie stockholmského syndromu. Ale to je přeci úplně jedno, dokonce i kdyby se jí ten chlap jen zdál, jeho role v tom příběhu fungovala jako katalyzátor, on dal možnost té ženě k rozhodnutí, zda ještě cítí schopnost vrátit se k životu. A protože silnou bolest lze zmrazit jedině silnou vášní a vyléčit snad jedině silnou láskou, tohle léčení se nabízí samo, ačkoli to samozřejmě zavání klišé. No a co, klišé se stalo klišé, protože funguje, znáte-li nějaký lepší recept, neváhejte ho zveřejnit, ale domnívám se, že film o vracení se do života skrze zenbudhismus a celodenní meditace nebude pro širokou veřejnost atraktivní. Závěr mě trochu zklamal, větší nálož by to asi byla bez pohádkového happyendu, ale i přesto film hodnotím velmi kladně. (26.11.2014)