Predĺžený víkend

Spočiatku sa mi zdal tento príbeh značne nepravdepodobný, respektíve som mal dojem, že film si pádi dopredu príliš rýchlym tempom a vývin vzťahu týchto troch ľudí na samote tak nie je plne uveriteľný. Postupom času som sa ale naladil na výborne zahrané postavy a predovšetkým flashbacky objasnili mnohé z toho, prečo muž a žena v začínajúcom strednom veku podľahnú tak ľahko vzájomným citom. No a smerom k záveru som čím ďalej tým viac cítil, že si musím ísť skočiť do šuflíka pre papierové vreckovky a dobre som urobil. Milostná dráma klasického strihu v tom najlepšom zmysle slova a dôkaz, že sa dá aj s takto ošemetnou látkou, kedy je možné ľahko skĺznuť do pátosu a vypočítavosti, pracovať citlivo a inteligentne. Samozrejme minimálne polovica úspechu tkvie v hercoch, najmä Winslet a Brolinovi, ale mladý Gattlin Griffith sa pri nich vôbec nestratil. (02.04.2019)

Usoplenost roku. Vem to však čert, je to film převážně pro ženské publikum a to ještě pravděpodobně pro divačky 30+. Sice se to celé příšerně táááááhlo, ale nijak přehnaně nenudilo. A koukám, že Tobyemu bude pětadvacet už navždy. Jedna z koukatelnějších červených knihoven. // A vzkaz pro sochoking či jak se tomu nadává - ne, ženy pouze vychovávají děti. Chlapče slovenská, každý jednou dospěje. (04.05.2014)

Ufňukaná, táhlá a neskutečně neinspirativní podívaná jak od Sparkse, kde jsem musel celou dobu myslet na to, jak mi zítra začíná dovolená, abych si nesežral ruku nudou. Potkávají se v ní prakticky všechny aspekty filmového zla - vina, fatalismus, nedůvěra lámající se v lásku, dospívání v muže, měkký světla a je to prakticky bez rozpočtu. Raději knihu. A raději jinou. (19.05.2014)

Rozhodně bych nedoporučila tento film mužům. A dokonce i mnohé ženy snadno podlehnou dojmu, že jde o nudnou, utahanou harlekýnku, jejíž jediné plus je podrobný recept na broskvový koláč. Netroufnu si kritizovat taková hodnocení, protože chápu, že přesně tenhle pocit film může vyvolat. Pokud si v něm někdo najde trochu víc, pak určitě alespoň díky skvělé Kate, která se mi s přibývajícími léty v melodramatech strašně líbí. A když přistoupíte na pomalejší tempo, neodsoudíte tu ženu jako zapšklou, osamělou a zklamanou myš, která se snaží starat o syna, ale díky prázdnotě a díře po něčem, o co přišla, jí to stojí hodně sil, tak zjistíte, že je to především film o neskutečné a nepřekonané ženské bolesti. Nic patetického jsem v tom neviděla. Cítila jsem s ní. A muž, který se objeví díky útěku z vězení a najednou jí polije živou vodou... Ano to je přesně ta pasáž z harlekýnky, případně to lze taky zaškatulkovat do kategorie stockholmského syndromu. Ale to je přeci úplně jedno, dokonce i kdyby se jí ten chlap jen zdál, jeho role v tom příběhu fungovala jako katalyzátor, on dal možnost té ženě k rozhodnutí, zda ještě cítí schopnost vrátit se k životu. A protože silnou bolest lze zmrazit jedině silnou vášní a vyléčit snad jedině silnou láskou, tohle léčení se nabízí samo, ačkoli to samozřejmě zavání klišé. No a co, klišé se stalo klišé, protože funguje, znáte-li nějaký lepší recept, neváhejte ho zveřejnit, ale domnívám se, že film o vracení se do života skrze zenbudhismus a celodenní meditace nebude pro širokou veřejnost atraktivní. Závěr mě trochu zklamal, větší nálož by to asi byla bez pohádkového happyendu, ale i přesto film hodnotím velmi kladně. (26.11.2014)

Film, který je bez debat výborně zrežírovaný a výborně zahraný. Reitman je plný režisérských nápadů, které mě velmi baví. Problém jsem ale měla se scénářem, především tedy s tím krátkým časovým obdobím, ve kterém se film odehrává. Celé to působí strašně nevěrohodně, vývoj postav jen těžko uvěřitelný. Celý film jsem obdivovala režisérskou stránku, skvěle vyjádřené pocity, ale zároveň jsem nad celým vývojem musela stále kroutit hlavou. (09.02.2014)