Život Adéle

TŘI HODINY! Může to být sebelépe zahrané a pocity sebelépe čitelné a pochopitelné, tři hodiny je prostě moc. Ve filmu fakt nemusím strávit hodinu francouzské literatury čistého času, nebo půl hodiny sledovat lesbický sex. Jo, bylo to dobrý hlavně část na střední škole mě fakt bavila, ale díky zbytečné délce jsem to spíše mrzutě dokoukával, než abych se dojímal nad Adéliným osudem. (20.10.2016)

Realisticky vykreslený vztah dvou méně či více tápajících duší, který urval vítězství na posledním ročníku mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Stačí jedno otočení hlavy a jeden pohled na modré vrabčí hnízdo, který protočí směr sexuálního probuzení mladé francouzské studentky. La Vie d'Adèle je ideálním příkladem toho, že když se k látce přistupuje s citem, i mnohokrát viděný příběh nabídne emociálně tepající dílo. Intimní realismus, zakořeněný konzervatismus a zobrazování jinakosti v plné „nahotě“. Přerod dívky v ženu hledající vlastní identitu sice vezme tři hodinky života, litovat však nebudete. Vzplanutí mezi sofistikovanou umělkyní a na první pohled obyčejnou studentkou nabízí silné poselství těm, kteří v něm neuvidí pouze explicitnost sexuálních scén. Ostatně tvůrci nám to neusnadňují ani v případě běžných dialogových scén, kdy si kamera ani náhodou nedrží odstup, lpí na velkých detailech i dlouhých sekvencích bez střihu. A mladistvou krásu záměrně plácá přes prsty. Hlavní hrdinku tak sledujeme, jak nevábně spí s otevřenou pusou, jak jí neustále něco teče z nosu, jak se jí na tvář lepí prameny vlasů, jak se cpe špagetami. Ale je to nesmírně obyčejné, civilní, nepřikrášlené, přirozené. Stejně jako přirozeně působí na plátně homosexuální vztah. Se všemi vrcholy i pády. 80% (07.02.2014)

Hodně kontaktní film. Život Adele komplexně zachycujíce několik vývojových fází života dívky, která se mění v ženu. Kechiche by mohl ukázat jenom příčinu, následek a důsledek. Více ho ale zajímá proces, průběh samotné proměny, a jeho trvání. Délka je jedním z mnoha nástrojů, které režisér využívá ke zrušení bariéry mezi titulní hrdinkou a divákem. ___ Dobrých osmdesát procent dialogů (a tudíž i celého filmu) je řešeno detaily tváří. Tradičně vystavené dialogové scény nás neustále ubezpečují, že realita pokračuje mimo rám obrazu. Zde naopak vzniká dojem uzavřenosti do malého prostoru, víceméně vymezeného jenom těly herců. Ignorování okolního prostředí zesiluje sepětí s postavami, jejichž intimní zónou je limitováno, co uvidíme a uslyšíme. Oddálení kamery od figury na konci dialogu pak působí jako osvobozující vykročení z vnitřního vesmíru mezilidských vztahů do okolního světa. Svou roli také sehrává, zda je komunikace postav, jedno zda verbální či nonverbální (mezi kterou bychom mohli zařadit také sex), zprostředkována technikou záběru/protizáběru, anebo švenkováním kamery. Jakkoli náhodně působí, je forma neustále pod kontrolou režiséra, plně podřízena procesu tělesného a duševního sbližování a oddalování postav. ___ Ve více významech dochází k překročení hranice během erotických scén (láska a sex, skutečnost a předstírání), ze kterých každá má své opodstatnění (například ostrý kontrast momentu extrémní intimity s následující scénou rodinné oslavy narozenin, která vyžaduje mnohem více přetvářky). Explicitnost erotických scén vyvolává oprávněná podezření z voyerismu tyranského režiséra (kterého obě herečky označily za génia, s nímž však již vícekrát nechtějí spolupracovat), jejich nadstandardní délka je ale zároveň nejkrajnějším vyjádřením neochoty filmu při komunikaci s divákem cokoli předstírat. Ne náhodou Život Adele limity upřímnosti reprezentace (ať ve filmu nebo v jiných uměních) řeší také v dialozích, jež nikdy neupadnou do kavárenského blábolení, kterým by tvůrce pouze dokazoval svou intelektuální potenci. Odkazy, z těch filmových například Pabstova Pandořina skřínka, smysluplně doplňují hlavní motivy vyprávění a současně nám pomáhají pochopit postavy mimo vztahový rámec. ___ Neznám mnoho filmů, které by dokázaly jít takhle hluboko a s takovou fyzickou naléhavostí pod kůži hlavní postavy. Sousloví „být v cizí kůži“ bylo v mém případě naplněno s nebývalou intenzitou. Rád jsem po třech hodinách opět začal žít vlastní život, ale mé pouto s Adele se závěrečnými titulky rozhodně nezaniklo. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Traffic, Havenohome, mcb (25.11.2013)

Pamatuju si, jak po filmovém festivalu v Cannes v roce 2013 tento film doslova ovládl zprávy, internet, nebylo před ním úniku. Všude jste mohli číst, jak je film kontroverzní, dlouhý, francouzský a co já vím co ještě… Proto jsem se tohoto filmu docela bál, speciálně té délky. Nakonec musím říct, že to uplynulo mnohem rychleji, než jsem si myslel, přesto mám jednu výtku, která v mých očích tento jinak opravdu povedený film trošku sráží. Ze zajímavostí se dozvíte, že bylo natočeno přes 800 (!) hodin záznamu. A tomu věřím, protože v některých místech mi přišlo, že film měl být o něco delší, že tam chyběly určité scény. Např. na začátku filmu vidíme rodiče od obou dívek, jedna je hrdá lesbička, takže ji její rodina má ráda, podporuje ji atd., jenže ta druhá jim to zatajila. A to je vše, co se vlastně o nich dozvíme, i když poté sledujeme, jak spolu dvě slečny už nějaký ten pátek bydlí. Nikdy se k těm druhým rodičům nevrátíme, nedozvíme se, jestli jim to řekla a jak na to reagovali. Tohle mi přijde trochu zvláštní rozhodnutí, když se snažíte udělat film o tomto tématu. A pamatuji si, že i pár dalších scén, které mohly mít větší dopad na příběh tak nějak "vyšuměly". Holt 800 hodin je 800 hodin a zkrátka stříhat se musí, ale je škoda, že to občas ublíží filmu a příběh tak vypadá nekonzistentní. Kromě této věci ale nemám, co bych vytkl. Je to dlouhý film, ale pěkný a citlivě natočený. 80 %. (29.07.2014)

Je to dosť dobrá romantická dráma. Má celkom dobrý príbeh o dievčati, ktoré začína spoznávať samu seba, ale na rozdiel od svojich priateliek ju spoločnosť opačného pohlavia moc neuspokojuje a postupne si uvedomuje, že k dievčatám má bližšie. Čoskoro sa zoznamuje s temperamentným dievčaťom, ktoré má úplne odlišnú povahu, ale aj tak sa priťahujú, začne medzi nimi vášnivý vzťah a tak sa konečne cíti skutočne šťastná. Spracovanie sa mi páči, síce tu chýba nejaká výraznejšia zápletka, ale dlhší čas mi to vôbec neprekážalo, keďže aj tak sa tu je na čo pozerať. Samotné spoznávanie samej seba je tu výborne podané, rovnako aj vzťah medzi hlavnou hrdinkou a jej novou priateľkou, nájde sa tu viacero vydarených scén, napríklad večere u rodičov oboch dievčat, kde ma zaujal ten kontrast medzi nimi a oceňujem, že sa to dlhší čas odohráva v školskom prostredí, takže to má to správne čaro. V druhej polovici ma už síce tá chýbajúca výraznejšia zápletka trochu začala mrzieť, keďže už cítiť, že to nič výnimočné alebo odlišné neprinesie, navyše mi už viacero scén prišlo aj celkom nadbytočných, takže to už funguje skôr zo zotrvačnosti, ale aj tak som sa nenudil, stále sa na to pozerá dobre a bol som zvedavý, ako to s dievčatami dopadne. Čiastočným prekvapením sú aj erotické scény, je ich tu pomerne dosť a na pomery seriózneho filmu mi prišli až mimoriadne odvážne a dlhé a síce na mňa pôsobili dosť samoúčelne, keby tu neboli, tak by mi to ani trochu neprekážalo, ale zase mi ani nevadili. Herecké obsadenie je celkom slušné, hlavná hrdinka ma herecky až tak nepresvedčila, ale zase pre tento typ postavy sa to aj celkom hodilo a bavila ma, jej priateľka bola úplne bez problémov a okrem nich tu už vlastne nikto nemá až tak moc priestoru, skôr sa jedná o také epizódne postavy, ale ani tie nesklamú. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, príjemná vizuálna stránka, páčila sa mi atmosféra, oceňujem aj to realitické prevedenie, až na pár zanedbateľných detailov tu nemám problém. Síce som čakal ešte o trochu viac, keďže tie ohlasy z festivalov boli predsa len až príliš dobré, ale aj tak nemám dôvod hodnotiť horšie, dosť ma to bavilo, hlavne prvá polovica a tie tri hodiny mi prešli celkom rýchlo. 73% (28.01.2014)