Život Adéle

Filmy s lesbickou tématikou mi nedělají problém, naopak jsem se docela těšila na zpracování. Ale 3 hodiny sledovat záběry jak spí s otevřenou hubou, kouří, tečou ji nudle a pořád si upravuje culík? To má být jako umění, naprosto zbytečné až odporné záběry? A pak nezbyl čas na něco smysluplné. Obsahuje spoilery: Začátek filmu se jevil tak slibně, když vyobrazuje její uvědomění si, že ji přitahují holky. Scéna, kdy se hádá s kamarádky, mě nalákala, že to bude ještě slušné drama, ale od té doby se tam prakticky nestalo nic, tedy kromě dlouhého lesbického sexu, který byl super (dokud jsem si nepřečetla, že používaly umělé vagíny :D). Myslela jsem si, že uvidím třeba reakci jejích rodičů (vím jen to, že její táta dělá skvělé špagety), nebo reakce jejího dalšího okolí by byla zajímavá. Místo toho se tam skákalo dějem, že jsem občas měla problém zjistit, že už spolu holky bydlí, že už je učitelka atd. Tolik času k využití to mělo a naprosto promarněného. Chjo chjo.. Jediné co mi opravdu utkví v paměti je, že kapesník nezná, ale chce někoho něco učit? :D (20.06.2018)

Možná vůbec první film, který je pro mě pětihvězdičkový a přitom jsem si u něj dvakrát zívl a jednou zkontroloval čas. Způsob jakým si mladičká, sotva dvacetiletá herečka Adele Exarchopoulos, poradila s touhle epickou sondou do duše jedné dospívající holky, je zkrátka úchvatný. Kamera je 95% stopáže filmu přilepená na její tvář, která nám slouží jako brána do jejího vnitřního života - a Adele (herečka) nám jej svým mistrovstvím v minimalismu prodává za hubičku. Nechápu, jak se v závěrečných titulcích mohlo její jméno vyskytnout až po o něco slavnější Lée Seydoux - její Emma je sice také komplexně zahraná, charismatická a hluboká jako studně, ale oproti portrétu, který vedle ní předvedla její kolegyně hraje sotva vedlejší roli. No, zpět k filmu - dají se o něm rozhodně říct čtyři věci. Je dlouhý - a to i pro většinu těch, kterým se bude upřímně líbit. Je francouzský - čili hodně ukecaný, v tom dobrém slova smyslu. Je smyslný - a nemyslím tím jen živočišné, pro film a příběh zcela zásadní, až organické, sexuální scény, ale třeba i mnohé gastronomické rozkoše. A je úžasný. Tečka. 90% (27.11.2013)

Jeden z nejupřímnějších filmů, který jsem kdy viděla. Kdo někdy miloval, musel podlehnout... // SPOILERY! // Abdellatif Kechiche se vydal zmapovat milostný svět Adéle, a to z pozice "kamera oko" - jsme jen tam, kde je ona, jen pozorujeme, jak se chová a můžeme se domýšlet, co cítí... a Adéle je otevřená, z každého jejího pohledu, úsměvu, doteku je zřejmé, co prožívá. Skutečně neskutečně hluboká podívaná do zmatené duše, která zprvu zápasí sama se sebou, poté podlehne vášni a cele se jí oddá, aby záhy podlehla pokušení a upadla do osamění. Jak píše zdejší uživatel Matty, La Vie d'Adéle je zcela kontaktní film. A to v tom nejniternějším významu. // Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla - a nejde ani tak o samotné téma (žena dospívá, poznává sebe samu a prožívá Lásku s velkým L, takovou, která tě snad potká jen jednou), jako (a to především) o způsob, jakým je téma převedeno na filmové plátno: i když ti lesbická láska může připadat na sto honů vzdálená, jsi tam, vidíš to, cítíš to. // Prostě zatraceně dobrý a upřímný film, který se ti dostane pod kůži, stejně jako se kamera (perfektní kamera!!) dostala pod kůži hlavní postavě. (16.08.2014)

Trpké. Tak bolestivě trpké. A krásné. A teatrální a ve své teatrálnosti v mnohém uvěřitelné a pravdivé a pro mě osobní. Život Adele byl nečekaně intimní a hlavně kontaktní. Po moc dlouhé době u nějakého filmu můj žaludek svíral strach a smutek a nedosažitelné se, proti "mé" vůli a z celkem všedních důvodů, vytrácelo spolu s pitomě naivní vidinou štěstí, které tu bylo jen prchavý okamžik, a o kterém bylo příliš snadné uvěřit, že bude věčným. Nerad bych spadl do ještě hlubší stoky patetického žvanění - což se mi nejspíš nepodaří ani v šedesáti -, ale ona posedle labilní pubertální láska je pro mě jedním z nejopravdovějších, lépe snad řečeno nejintenzivnějších, prožitků, kterých je člověk schopen, a kterému se toho v životě zkušenostmi deformovaných dospělých lidí moc nevyrovná. ___ Kechiche mě okouzlil svou citlivou precizností, s jakou dané téma uchopil, Adéle a Léa tím, jak se svými rolemi splynuly. Celou dobu mluvím o rovině tragické a osudové lásky - která mimochodem byla samozřejmě tragickou a osudovou vnímána pro někoho snad naivní a hloupou Adele, což ale napovídá o předkládané perspektivě, nikoliv o přepálenosti filmu jako takového. ___ Co se týče zobrazení vztahu dvou žen obecně, nejsem si tak úplně jistý, jestli až příliš okatě nejde na snímku vidět, že jde o dílo heterosexuálního muže (a tedy pro heterosexuální muže). Docela mě pobavila představa gay barů a průvodů, kde se úplně všichni pořád vášnivě líbají. Stejně tak si nejsem jistý, jestli bylo nutné dát takový prostor sexu. Na druhou stranu: nemá snad sex v životě člověka výsadní postavení a to zejména v této fázi života? A není trochu pozérské očekávat od filmu méně sexu? Sex, chtíč a fyzická přitažlivost měli v jejich vztahu, tedy ve vztahu partnerů z odlišných sociálních i generačních vrstev, výsadní postavení. V takovém přpadě tedy nevidím důvod upozadit roli sexu jen kvůli podprahovým morálním (?) očekáváním diváka. Sex, stejně jako jídlo, své výsadní místo ve filmu zkrátka měli. ___ Život Adele ve mě zasáhl správný struny. Nejsilnější zážitek za hodně dlouhou dobu. (02.01.2015)

Upřímně říkám, že jsem se projekce bál. Děsil jsem se svého subjektivního diváckého zážitku z tříhodinového francouzského lesbického artu, přesvědčen, že mu nepomůže ani fakt, že se pravděpodobně jedná o velmi dobrý tříhodinový francouzský lesbický art. Ale obavy byly zbytečné, protože mě film na začátku vtáhl a až do konce nepustil. Úžasné herecké výkony, naprosto cílevědomá režie, intenzivní prožitek. Nekrátil bych to ani o minutu, protože každá zobrazená scéna má v životě Adele své místo. (16.12.2013)