Hry o život: Drozdajka 1

Takhle by vypadal první Kapitán Amerika, kdyby to nebyla úplná sračka. Šok, ó jaký to šok: v rozporu se všemi očekáváními nemůže za rozdělení předlohy – minimálně úplně ne – obava, že pokud se otrocky nepřevede každá bezvýznamná událost z finálního dílu, uječené fanynky z toho jebne (třebaže i tenhle aspekt bezpochyby sehrál svou roli a do jisté míry se projevuje, protože dějově se stane bez přehánění naprosté hovno), nýbrž legitimní snaha pořádně rozebrat jeden z nejcharakterističtějších tematických rysů série, a to faktickou nemožnost vést v moderní mediální době autentickou revoluci. Lze označit za autentickou vzpouru, která je na jednu stranu zrozena z reálného rozhořčení a prováděna samostatně jednajícími osobami, na tu druhou ovšem z velké části ovlivňována a přiživována profesionálně zorchestrovanými scénáři, jež mají v základu pravdivé jádro a známku prožité emoce, proměněné klasickými filmařskými triky k nepoznání, stále jsou však více než schopné vzbudit v příjemci skutečnou, potentní reakci? A co účastníci revoluce, nakolik jsou svobodnými aktéry, a nakolik manipulovanými loutkami v cizí hře? Celý konflikt je ještě umocňován tím, že tohohle PR boje se účastní dvě strany, které reagují nikoli na reálné dění, nýbrž si vzájemně poskytují zpětnou vazbu v podobě dalších smyšlenek, jež zase nutí k akci oponenta i plebs (viz například způsob, jakým se Kapitol i 13. distrikt vypořádají se sebepropagací v případě katastrofálního fiaska v 8. distriktu, na němž mají oba totožný podíl). Nedá se říct, že by film na tyhle otázky poskytoval nějakou jasnou odpověď – soustředí se spíš na jejich pojmenování a ukázání vlivu, který mají na protagonisty. Osvěžující je, že tvůrci si jsou oproti samotné autorce a prvnímu dílu vědomi fundamentálního rozporu série, a sice vzájemně neslučitelných snah stvořit co nejzábavnější a divácky nejvděčnější dílo, a zároveň se kriticky vyjadřovat k manipulativnímu potenciálu médií (nejvýraznějším příkladem je samozřejmě zahrnutí části traileru do jednoho z propagandistických spotů). Je to nějak objevné? Nevím, mohlo by, kdyby se tvůrci odlepili od zdi, vzdali se touhy zavděčit se divákovi a vrhli se do nastolených otázek koulemi napřed, na druhou stranu ale nevím o žádném jiném moderním díle, které by tohle téma vůbec nakouslo, takže vlastně nemám proč kafrat. (07.12.2014)

Rovnako sympatický boj talentovaného štábu so sračkovou predlohou ako v prípade siedmeho Pottera a záverečného dvojdielu Twillightu. Dokonca sa občas podarilo vyčarovať aj pôsobivú scénu, ktorá by si okolo seba zaslúžila dobrý film. Najväčšou slabinou prvých dielov Hunger games boli bohužiaľ samotné hry, pretože kvôli prístupnosti sa všetko podstatné odohrávalo mimo záber. Tu žiadna aréna nie je, takže pre mňa paradoxne asi najlepší diel aj napriek šialenej rozťahanosti spôsobenej umelému rozdeleniu na dva filmy. Film tak dobrý ako mu cieľovka, predloha a ziskuchtivý producenti dovolia . 7/10 (26.03.2015)

První "Síla vzdoru" je jeden z nejatypičtějších blockbusterů v celé historii Hollywoodu. Druhý komerčně nejúspěšnější film v USA za rok 2014 a pátý za daný rok v celosvětových tržbách totiž zcela postrádá moneyshoty, epické scény a bombastické akční pasáže. Naopak jeho dvouhodinovou stopáž z převážné míry tvoří dialogové scény, většinu času se odehrává v podzemním bunkru a všechny postavy zde nosí pytlovité overaly. Co by jinde platilo za komerční sebevraždu si zde mohli tvůrci dovolit díky tomu, že se jedná o celovečerní expozici k finále, které přijde v druhém snímku. Vědomí, že film díky svému názvu automaticky bude hitem bez ohledu na to, co v něm bude, dalo vzniknout stěžejní epizodě filmové ságy. Namísto sezónního spektáklu tu máme film, který sice oslovuje výhradně dospívající publikum, ale namísto prvoplánovosti a povrchnosti, která bývá ze strany rádoby přemoudřelých gerontů a pragmatických producentů s touto cílovkou spojována, přináší vyprávění z orwellovsky šedivého světa, které odhaluje faleš a manipulativnost médií, ukazuje hrdinku tápající mezi vlastními zájmy a záměry druhých a nedává žádné rozřešení nastoleným konfliktům. (26.06.2016)

Katniss nikdy nebyla líbivá, ale vzbuzovala sympatie. Tady je to ovšem hysterická kráva, co furt brečí nebo čumí a Jennifer Lawrence, říkejte si co chcete, pěkně přehrává. Příběh stojí za prd, i když opakovaný téma arény ve dvojce nepřekvapilo, tak to bylo aspoň napínavý a ucelený, tady se vlivem komerčního rozdělení filmu děje kulový a ještě navíc dlouho. Vedlejší postavy jsou skutečně vedlejší a chabýmu příběhu nijak nepomáhaj, žádná zajímavá nebo emocionální scéna, jen nuda, nuda, hysterie, nuda. Jedinej trochu zajímavej nápad je vymytej mozek Peety Mellarka, ale tomu je jak jinak věnováno minimum pozornosti, zato ultra-mimo záchrana kocoura se dočká dlouhé a překvapivě opět nudné scény. To jsem teda zvědavá, jaká nálož super akce nás bude čekat v druhý a poslední půlce. (12.04.2015)

Jeden z problémů každé revoluce je, že o ni tvrdí, že dotyčná revoluce není revoluce. Je označována za rebelii, vzpouru, puč, popřípadě za kontrarevoluci. Když však zazní píseň Katniss Everdeen: "Are you, are you. Coming to the tree. Where they strung up a man they say who murdered three. Strange things did happen here. No stranger would it be. If we met at midnight in the hanging tree. Are you, are you. Coming to the tree. Where the dead man called out for his love to flee. Strange things did happen here. No stranger would it be. If we met at midnight in the hanging tree. Are you, are you. Coming to the tree. Where I told you to run so we'd both be free.Strange things did happen here. No stranger would it be. If we met at midnight in the hanging tree. Are you, are you. Coming to the tree. Wear a necklace of hope (rope), side by side with me. Strange things did happen here. No stranger would it be. If we met at midnight in the hanging tree. Are you, are you. Coming to the tree." Či jiná jako například Marseillaisa nebo Internacionála nebo Horst Wessel lied nebo Ktož jsú boží bojovníci, tak se tyrani i netyrani začínají být nervozní. Každá revoluce (revoluce, vzpoura, puč, kontrarevoluce) potřebuje svoji propagandu na kterou tyrani i netyrani, kteří proti ní stojí musí reagovat. Na závěr, je možné aby prezident Corelian Snow byl potomkem či příbuzným M. Snowa (Útěk z MS-1) či Aldouse Snowa (Kopačky, Dostaň ho tam). (17.12.2014)