Hry o život: Balada o hadoch a vtáčatkách

Už je to bezmála 12 let (!!!), kdy se hrdinkou všech dospívajících dívek stala Jennifer Lawrence jako Katniss Everdeen, hlavní postava filmové a knižní série Hunger Games. Režisér tří dílů se do dystopického světa vrátil a natočil prequel, který se odehrává přibližně 60 let před příběhem Katniss. A tento prequel patří k tomu nejlepšímu, co v sérii vzniklo. Ústřední postavou Balady o ptácích a hadech je nadějný mladík Coriolanus Snow, ze kterého se o desítky let později vyklube ďábelský prezident Snow. Mladý Snow se ale musí padouchem teprve stát a vývoj jeho postavy je radost sledovat, zejména díky výkonu dosud méně známého Toma Blytha a jeho chemie s Rachel Zegler, která ztvárnila Snowovu svěřenkyni Lucy. Velkou roli ve filmu hraje trochu nečekaně zpěv, protože ale Rachel zpívá velmi dobře (jak jsme mohli slyšet v nedávném West Side Story), nejsou pěvecké scény vůbec na škodu. Snímek je napínavý od první do poslední minuty, pochválit si zaslouží také výprava a kostýmy. Jenom tu šílenou dvě a půl hodiny dlouhou stopáž si tvůrci mohli odpustit, jinak se ale jednalo o jedno z nejpříjemnějších filmových překvapení minulého roku. (03.01.2024)

Zřejmě unikát. Málokdo si totiž po filmové sérii, která obecně vzato měla kvalitně sestupnou tendenci, dovolí po několika letech do tohoto světa opět vrátit formou prequelu. A ten natáhnout takřka na tři hodiny čistého času. Výsledek je ale překvapivě dobrý. Asi je velká výhoda Francis Lawrence. Přesně totiž věděl, co natočit a jaké mantinely filmu nastavit. Délka je totiž ve výsledku problém nejmenší. Celé to má super atmosféru, pracuje to hodně s detailem a všímavý divák co má sérii Hunger Games nakoukanou a v oblibě, tu narazí na celou řadu zajímavých narážek. Ke konci to sice trošku ztrácí dech a zbytečně se to komplikuje, ale finální scéna adekvátně překvapí. Takže ve výsledku dobrý. Spíš hlavně pro nadšence série, než pro diváka neznalého, ale proč ne. Když to tvůrcům někdo finančně odklepl… (22.04.2024)

Nečekal jsem moc a v případě jedničky Garyho Rosse jsem dostal velmi sympatický a vizuálně syrový únik od reality. Pak přišel Francis Lawrence a k látce už nikoho nepustil. Přinesl dospělejší i cyničtější pokračování, i zbytečně na dva díly rozpárané finále. Neříkám, že je rutinér Ross výrazně lepší režisér než rutinér Lawrence, ale za mě šlo víceméně o umně natočenou nudu. No a teď je tu prequel k původním čtyřem filmům, ve kterém se setkáváme s mladým Snowem a odkrýváme jeho osud desítky let před Katniss a Peetou. Budoucí ultrazlý prezident patří mezi nejšikovnější studenty a dostává šanci/zkoušku stát se mentorem nejnovějších účastníků Hladových her, aby přežili a ideálně vyhráli. Jenže… zavedená značka nefunguje hlavně po stránce postav. Jsou nudné, vývoj či vztahy mezi nimi nefungují. To už jde za Lawrencem, stejně jako fakt, že pár dějových linií je nezajímavých či neukončených. A je jedno, zda zrovna odněkud vyskočí lehce otravná Viola Davis nebo uzpívaná (tudíž ještě otravnější) Rachel Zegler. Ani audiovizuálně to není žádná hitparáda (samotné hry divácky atraktivní nijak zvlášť nejsou). Přebývá dialogů, chybí emoce, monstrózní stopáž ani nekomentuju. Je možný, že jsem si i lehce zdřímnul... (02.02.2024)

Balada o ptácích a hadech dokáže skvěle vtáhnout diváka zpět do světa Panemu a umožní mu nahlédnout do jeho odlišné etapy. V některých momentech je bohužel už od úvodu dost zkratkovitá a postavy i jednotlivá témata často nedostávají potřebný prostor. Především ústřední vztah Snowa s Lucy mi nepřišel tak dobře vybudovaný, aby dokázal více emočně zapůsobit. Samotná pasáž v aréně je povedená, ačkoliv dějiště logicky působí obyčejněji než v prvních dvou dílech. Pořád je nicméně svým způsobem atraktivní. V závěrečné třetině se bohužel naplno projeví zmíněná zkratkovitost celého filmu a rozuzlení jednotlivých osudů, myšlenek i slibovaný přerod Snowa zkrátka nejsou příliš uspokojivé. Více než dvouapůlhodinová stopáž je navíc ke konci docela cítit, a snímek tak paradoxně působí dlouze i uspěchaně zároveň. I přesto jsem se vlastně bavil, Tom Blyth je v hlavní roli skvělý a to samé Rachel Zegler, jejíž pěvecký výkon je neskutečný, byť samotné písně působí občas trochu kýčovitě. Asi jsem čekal návrat v poněkud lepší formě, ale pořád jsem spíš spokojený a rozhodně bych se v budoucnu nebránil dalšímu rozšíření z tohohle světa. 6/10 (20.11.2023)

Prequel k Hunger Games není špatným filmem, má své světlé chvilky, ale samotné hladové hry, což měl být hlavní highlight není bohužel tak strhující, jak jsem očekával. Začínají 10. hladové hry. Každý ze studentů se stává mentorem a dostává jednoho přiděleného z každého kraje, jejichž úkolem je společně vyhrát hladové hry. Hlavní postavou je sympatický Coriolanus Snow, který dostane dívčího outsidera, která umí jen zpívat. Líbila se mi chemie mezi němi, Rachel Zegler je velmi krásná ženská ( a moc hezky zpívá), fungují emoce i romantika a tihle dva hezky táhnou film nahoru. Z postav potěší i Peter Dinklage. Vizuálně samozřejmě na úrovni, film ikdyž nemá úplně strhující tempo, tak rozhodně nenudí a hladové hry jsou celkem napínavé, jen škoda, že tu není víc nějakých pastí,úkolů a nástrah, je to takový battle royal styl avšak bez gore, takže příliš vzrušení jsem nedos tal. Akce tu mimo samotné hry už moc není, ale je to docela nápadité a chytré ( jednotlivá rozhodnutí, které Snow provede jsou dost fajn), jen zamrzí, že hlavní hrdinka vůbec nebojuje. Druhá půlka filmu se překvapivě změní v úplně jiný film a sledujeme zajímavý charakterový vývoj Snowa, který tu projde opravdu zajímavou a nečekanou proměnou. Písniček je tu na můj vkus víc než akce, ale byly alespoň příjemné na poslech. Celkově vzato příjemnná podívaná, které nelituji, ale nic, z čeho bych si sedl na zadek. Mám to mezi 3-4, ale tentokrát budu přísnější. Znova to vidět nemusím. 65% (03.12.2023)