Hry o život: Drozdajka 1

Takhle by vypadal první Kapitán Amerika, kdyby to nebyla úplná sračka. Šok, ó jaký to šok: v rozporu se všemi očekáváními nemůže za rozdělení předlohy – minimálně úplně ne – obava, že pokud se otrocky nepřevede každá bezvýznamná událost z finálního dílu, uječené fanynky z toho jebne (třebaže i tenhle aspekt bezpochyby sehrál svou roli a do jisté míry se projevuje, protože dějově se stane bez přehánění naprosté hovno), nýbrž legitimní snaha pořádně rozebrat jeden z nejcharakterističtějších tematických rysů série, a to faktickou nemožnost vést v moderní mediální době autentickou revoluci. Lze označit za autentickou vzpouru, která je na jednu stranu zrozena z reálného rozhořčení a prováděna samostatně jednajícími osobami, na tu druhou ovšem z velké části ovlivňována a přiživována profesionálně zorchestrovanými scénáři, jež mají v základu pravdivé jádro a známku prožité emoce, proměněné klasickými filmařskými triky k nepoznání, stále jsou však více než schopné vzbudit v příjemci skutečnou, potentní reakci? A co účastníci revoluce, nakolik jsou svobodnými aktéry, a nakolik manipulovanými loutkami v cizí hře? Celý konflikt je ještě umocňován tím, že tohohle PR boje se účastní dvě strany, které reagují nikoli na reálné dění, nýbrž si vzájemně poskytují zpětnou vazbu v podobě dalších smyšlenek, jež zase nutí k akci oponenta i plebs (viz například způsob, jakým se Kapitol i 13. distrikt vypořádají se sebepropagací v případě katastrofálního fiaska v 8. distriktu, na němž mají oba totožný podíl). Nedá se říct, že by film na tyhle otázky poskytoval nějakou jasnou odpověď – soustředí se spíš na jejich pojmenování a ukázání vlivu, který mají na protagonisty. Osvěžující je, že tvůrci si jsou oproti samotné autorce a prvnímu dílu vědomi fundamentálního rozporu série, a sice vzájemně neslučitelných snah stvořit co nejzábavnější a divácky nejvděčnější dílo, a zároveň se kriticky vyjadřovat k manipulativnímu potenciálu médií (nejvýraznějším příkladem je samozřejmě zahrnutí části traileru do jednoho z propagandistických spotů). Je to nějak objevné? Nevím, mohlo by, kdyby se tvůrci odlepili od zdi, vzdali se touhy zavděčit se divákovi a vrhli se do nastolených otázek koulemi napřed, na druhou stranu ale nevím o žádném jiném moderním díle, které by tohle téma vůbec nakouslo, takže vlastně nemám proč kafrat. (07.12.2014)

Trojce chybí dva trumfy předchozích dílů - aréna a Peeta. Děj se většinu času odehrává v nudném podzemním bunkru a Peeta zajatý v Kapitolu se tu jen mihne. Linie s Katniss coby mediálním symbolem natáčejícím rebelskou propagandu (a sestřelující stíhačky jen šípy) je fajn, ale nějak jsem nechápal, proč okamžitě nenaběhla zachraňovat Peetu. Celkově tomu chybí větší drajv a je vidět, že je to jen nadechování se před finále. Jennifer Lawrence to i nadále spolehlivě táhne za přicmrndávání kvalitních herců, kteří nemají moc co hrát (Harrelson, Hoffman, Moore). (15.04.2020)

Ticho před bouří nebo jen dojná kráva? A stále si někdo myslí, že je Francis Lawrence výrazně lepší režisér než tvůrce jedničky Gary Ross? Rozdělení posledního „dobrodružství“ je jak rozpůlit sex – miláčku, dneska si dáme jen předehru, takže ho zase pěkně schovej do trenek a zhasni. Tady samozřejmě doplácí na to, že tentokrát se nestane prakticky nic zajímavého. Prostě jen sledujeme dvě nevzrušivé hodinky, kdy jsme namísto v aréně na poli vyšší politiky, aneb slovo revoluce se ozývá stále častěji a jedinec je zneužívaný systémem. Velká gesta, zásadní pohledy, odhodlané proslovy, ale kde nic, tu nic. V předchozích dvou dílech se také mluvilo, ale pak adrenalinově přežívalo, tady se ničeho takového nedočkáme. Hrdinové nemají co říct, tvůrci nemají čím strhnout. Jen se natahuje a zbytečné scény se ještě o desítky vteřin rozmělňují, což je pro cílového diváka nesmírně otravné. A leckterého to pro příště možná až naštve, že ani do kina nezajde. Herci jsou naštěstí fajn, včetně zesnulého Philipa Seymoura Hoffmana. Umně natočená nuda. Uvidíme, co zbylo na příště. (24.02.2015)

Hezky natočené nic. Aneb hezký příklad toho, že rozdělit dějově ne zas nařachanou knihu na dva filmy je prostě debilita. Postavy a výteční herci zde tak většinu času jen sedí někde v bunkru a kecají o naprosto o ničem. Akce se děje kdesi v dálce mimo záběr a ani potenciál o napínavý konec nedokáží tvůrci pořádně využít. Díky bohu za Lawrence, jenž má řemeslo stále v ruce a hereckou sestavu, která neselhává ani v těch nejmenších rolí. Po nabušené dvojce jde ale o značný kvalitativní propad. 50% (22.12.2014)

The Hunger Games: Mockingjay - Part 1 je celkom iný film než jeho predchodcovia. Hry o život sa premenili na Hru o moc nad verejnou mienkou, nad rozmýšľanie obyvateľov v snahe nadobudnúť vyšší zámer. Film nepotrebuje toľko pištolí, ani vybuchnutých rakiet. Ronia sa tu slzy beznádeje častejšie ako za padlých v aréne, lebo Hry sa dostali z uzavretého miesta do otvoreného sveta, kde sa bojuje o existenciu. Nie je to ľahké, ani optimistické sledovanie a ešte viac sa zvýrazňuje depresia Panemu s malými iskierkami nádeje. Herci sú výborní a vďaka pretaktovaniu na maximálnu drámu vynikne Jennifer Lawrence s veľkými dilemami, ale aj všetci herci v menších roličkách, kde treba kričať či prednášať osudové dialógy. Zaujímavo hrá Donald Sutherland a pribudla veľmi solídna Julianne Moore a Philip Seymour Hoffman je tiež silný. Tri hviezdy si Drozdajka 1 odnáša kvôli vytrhnutiu z kontextu. Nie je to epizóda ako Skúška ohňom, ktorá má síce otvorený koniec, ale obstojí aj samostatne. Drozdajka 1 ide z otvoreného konca do otvoreného konca a je iba fragmentom v sérii. (31.05.2019)