Insidious: Kapitola 2

Kdyby mi džin udělil jedno přání, tak bych si přála, aby se James Wan nikdy nerozhodl být režisérem. Ale jsem si vědoma toho, že tak, jako je zlo o sobě věčné, tak i zloscénáře nakonec vždy najdou někoho, kdo jim dobrovolně věnuje část své duše. Lehce mě pobavila scéna, kde Josh vyráží dveře a tak. A pak ještě že Patrick Wilson je v tom stařeckém make upu přitažlivější než v běžné vizáži. Ale nestačí to, nestačí to, nestačí to vůbec na nic, ani na pokřivený úsměv. (A za ty ustavující záběry baráku bych vážně sekala ruce.) (16.12.2013)

Dobrý sćenár, chytro a bohato upgradujúci príbeh jednotky. Štvrtina filmu je ale nasnímaná lacnou domácou kamerou, ktorá sa k Wanovmu obvykle atraktívnemu a originálnemu vizuálu (ktorý robil tak zaujímavou jednotku či nedávnu žánrovku lahôdku V zajatí démonov) extrémne nehodí. Film miestami sofistikovane sleduje aj tri rôzne, súčasne prebiehajúce dejové linky. Keby bol "handicam" použitý koncepčne, pre odlíšenie jednej z liniek kvôli zjednodušeniu orientácie v deji, tak OK. Ale nie je. A načisto mi zničil dojem z filmu. Som v kine, nie na YouTube! (22.11.2013)

Musím říct, že druhý díl jsem si od prvního pustil pár dnů po sobě. Nedalo mi to, byl jsem zvědavý, jak se příběh, který vlastně v prvním díle nic moc neřekl, dál rozvine. Příběh jako takový totiž pořád bilancoval na hraně debility a vcelku originálního námětu. U toho jsem si po prvním díle nebyl jistej, ale druhej mi to parádně potvrdil. Lekačky naprosto luxusní, kamera vytváří pohyby přesně takové, co můj mozek nechce, ale na druhou stranu po nich lpí, abych se bál. Snad jako kdyby James Wan věděl, kam šáhnout, aby se mi v mozku aktivoval strach. Starostlivá mamka od rodiny, Rose Byrne, tomu taky docela dost pomáhá stejně tak jako slušně šílenej Patrick Wilson. Musím uznat, že se moc těším na poslední díl téhle trilogie a pokud to bude možné, nevynechám ji v kině. (07.05.2014)

Šablona, šablona, šablona. Viděl jsi jednoho Wana, viděl jsi všechny. Pár slušných momentů se ve druhých Insidious sice najde, ale vzhledem k tomu, že jsme se v polovině filmu začali bavit o reformě školství a na konci o tom, jestli pointa vychází z vidláckého pohledu na transgender lidi, to asi zase tak dobrý nebylo. (01.01.2020)

Jednička ujížděla výhradně na provařených žánrových klišé, kterým dodávala skrze důmyslné vizuální ztvárnění punc originality a v závěru až drtivé guilty pleasure. Dvojka sází výhradně na moderní hororový home-style, který dodává Wanovu mistrovství ve vystavění napínavé kulisy i ze stokrát viděného punc obyčejnosti a zbytečnosti. Chapter II je bezpochyby velmi slušný horor a opravdu si cením toho, že se snaží rozvíjet příběh mnohem složitější cestou, než si byl kdokoli zřejmě schopen představit, ale jako očekávaný sequel nejambicióznějšího žánrového tvůrce současnosti je pro mě přesto trochu zklamáním. Že napětí ubylo, bych vzhledem k vysoce nastavené laťce rád odpustil, ale že se mi budou i některé vrcholné scény zdát nějak rychle odbyté a bez předchozí kreativní "živelnosti", to mě už vážně mrzí. 65% (16.03.2014)