Komorník

Úryvek z historie takových těch pospojovaných hvězdičkových států tam nalevo za mořem. V Evropě to ale asi zasáhne málokoho. Ve výsledku je to totiž poměrně dost velká zívačka, kde Forest obsluhuje a tiše sleduje, jak se kolem něj točí dějiny "jeho rasy". Protože, krom pár pokusů o životní moudra, tohle o ničem jiném není. Sice jste prezidentům u frňáku, ale o ničem jiném než o otázce práv barevných to není. Forest to ale zahrál celkem dobře a řemeslně je film také zvládnutý. Známá herecká jména v rolích prezidentů byla mnohdy dost "creepy", třeba Williams nebo Cusack. Všiml jsem si ještě Cuby, ale o Kravitovi, té jejich Oprah a dalších jménech jsem se dozvěděl zase až tady po filmu v Galerii a seznamu herců. ~ 2,5* (30.12.2013)

Takovej černošskej Forrest Gump, jen ve vyčítavém podání na úkor tehdejší "bílé" společnosti. Líbily se mi scény v Bílém domě, kdy se tam střídali prezidenti (jako největší sympaťák z nich vyjde Kennedy, těžko uvěřit po skvělém výkonu Jamese Marsdena, že ve skutečnosti to byl pěknej pervert), nebo když zaměstnanci pokecávali někde v kuchyni. Taky je tam zajímavej ten jeho vztah se synem, kterej mi ze začátku lezl na nervy, ale pak sem se toho taky chytl (někdy ve chvíli kdy tam začali na vejšce trénovat výdrž a pak nabíhali do restaurací pro bílý, kde si s kamennym ksichtem nechávali dávat do držky, polejvat si ksicht kečupem, zatímco jeho otec to v práci musel sledovat v televizi a zachovat chladnou hlavu atd.). Scény s manželkou mě tolik nebraly. Je to celkemj pěknej, vyčítavej film, ale v rámci mezí, pořád taková ta sázka na jistotu.....v souboji s podobně zaměřeným snímkem 12 let v řetězech bych se asi raději kouknul podruhý na řetězy, ale je to vítězství jen o chlup. (23.01.2014)

Zbytočne natiahnutá minutáž a vŕtanie sa vo viacerých problémoch naraz vyznelo príliš nudne. Namiesto dôkladného životopisného podania komorníka dej skáče hore dole od osudu syna k osudu otca, až sa z filmu stáva propaganda na odkaz M.Luthera Kinga. Ak to malo vyzerať ako film malo to mať podobnú formu ako film Divoký Django, alebo Farba citov. Nakoniec najtrápnejšie použitá fráza bola, keď černoch hovoril černochovi neger. 10% (23.03.2014)

Bijme se za ně, bijme, jen proboha už nepoužívejme tu plochou šablonu, které chybí pořádný konflikt. Příběh Cecila Gainese, jenž poskakoval hned několika americkým prezidentům, je příliš povrchní a hlavně hrdina tu vystupuje pouze jako pozorovatel dějin boje za emancipaci černochů. To hlavní se totiž odehrává v jeho domě, kde se potkává s názorem radikálního syna, odcizením manželky a dalšími životními kopanci, až.. jasně, Barack Obama. Dokument nebo nějaká knížka poslouží lépe, tam se o často marném boji černochů dozvíme mnohem víc. Tady je bohužel cítit, že spousta věcí se přikrášlila, aby byl výsledek dojemnější a peněženky diváků vstřícnější. Zvláštním bonusem filmu je obsazení prezidentů, kde se v cameích vystřídá hned několik slavných tváří. Nikdo však nic objevného nakonec nepřinese. A ano, přesně tak, neobjevné, takové tohle drama je. A šablonovité k tomu. Ještěže se tu objeví kupříkladu slušně zrežírované přepadení autobusu s černošskými pasažéry nebo protestní akce v restauraci, kde barevní sedí na místech pro majoritu. Velké téma? Určitě. Průměrně natočené? Rozhodně. (12.05.2014)

Decentní životopis, který je možná tak trochu sázkou na jistotu, ale zároveň je ve své předvídatelnosti funkční ve všech ohledech. Chvílemi jsem vzpomínal na Spielbergovu Purpurovou barvu, a to už je co říct...Zároveň jde v subžánru životopisných dramat otírajících se o rasové problémy o velmi chutný předkrm před mnohem drsnějšími 12 lety v řetězech. (28.12.2013)