Girls

O životě ze života. Chvíli to trvá, ale lidsky strhne a emocionálně nepustí. Od třetí řady nahoru v televizi dlouho nebylo nic tak uvěřitelného a tak citlivého. O vztazích, přátelství, sobectví, empatii, hledání sebe sama i hledání toho, koho milujeme, koho bychom milovat mohli a koho milovat chceme. Nejsilnější jsou Girls ve chvílích, které vybízí k sebereflexi. Drsné a nekompromisní. Protože jestli tenhle seriál umí o postavách něco vypovídat, je to zejména to, jak moc věří, že žijí pro někoho, zatímco myslí jen na sebe. Jakkoliv se dá úvahově sklouznout při sledování k tomu, že vztahy, ať už přátelské či ty milostné, nepřináší nic jiného než bolest, já jsem na konci každé série cítil ten nefalšovaný příslib naděje, že můžou vždycky nakonec být to nejkrásnější, co život nabízí. Bez kýče a bez obalu. Škola života pro ty citlivé z nás. (14.07.2017)

“I give zero fucks about anything, yet I have a strong opinion on everything, even topics I'm not informed on.” Ono se na první dobrou nabízí napsat, že jde o Sex ve městě (protože komediální drama ze života čtveřice zástupkyň něžného pohlaví v New Yorku pod patronátem HBO) pro mladší generaci, ale to by nebylo k této samozvané generační výpovědi ani trochu férové a natož pak trefné. Ony ty dva seriály totiž už ani nemůžou být rozdílnější; stylem, humorem, cílovkou i zaměřením. Sex ve městě byl nechtěnou parodií sebe sama (a tedy vynikající guilty pleasure, ne že ne) o věkem sešlých „předstírejme, že jsme třicátnice“ a rozumem mdlých metropolitních kravkách v kramflecích a jejich sháňce po chlapech/hadrech/koktejlech a… A nic více. To neurotická Hannah aka Lena „tuze moc a někdy až ke své škodě wannabe Woody Allen s kozama“ Dunham má o své generaci privilegovaných bělošek "co nevědí co by", dospívání, hledání sebe sama, osamostatňování se, vztazích a o životě jako takovém rozhodně co říci a nebojí se to říci; hodně otevřeně, natvrdo, k věci, sebeironicky, sprostě a v roztodivných sexuálních polohách i praktikách. Otázka pouze je, zda to co říká (a hlavně jakým způsobem to říká; jedno zda skrze své alter ego či svá slova vkládá do úst jiným sympaticky životným postavám), je něco, co v první řadě chcete vůbec slyšet. A to je onen polarizující bod, protože z velké části je líbí/nelíbí závislé na tom, jak moc (ne)skousnete značně svébytný projev právě Leny Dunham. Buď vám nebetyčně poleze na nervy (a skrze ní i celý seriál, protože je za psacím strojem, za kamerou i před ní) či ne. A ani v jednom z těch případů se není moc co divit, ale když nic jiného, tak je to vděčný terč trefných skečů. | S1: 3/5 | S2: 3/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | S5: 4/5 | S6: 4/5 | (06.01.2015)

Zaplaťpánbůh, že existují stále takoví tvůrci jako Lena Dunham. Girls jsou naprosto bezprecedentním seriálem, pokud jde o zažité stereotypy tak, jak je vnímáme my (v tomto případě tedy my, televizní diváci). Někde jsem četl přirovnání o jakémsi „vážnějším Sexu ve městě“. Přijde mi to lehce úsměvné, protože jediná paralela je zde opravdu a pouze v tom, že v centru dění jsou jsou převážně ženy/dívky. Nechci tu nějak prvoplánově kritizovat Sex ve městě (první řada mě docela i bavila), spíš chci poukázat na to, že Girls jsou prostě něco úplně jiného a na současném poli seriálové produkce působí velmi osvěžujícím dojmem. Girls jsou totiž realistické, zároveň velmi humorné, někdy dojemné, někdy cynické, nicméně všechny postavy jsou ohromně zajímavé a představují neoddělitelnou součást celku. Chápu, že to budou mnozí odsuzovat s tím, že je to až moc „divné a na dnešní dobu takřka undergroundové“, nicméně Lena Dunham je velmi chytrá osůbka a není úplně těžké odhadnout, na jakou cílovou skupinu tím míří. Co mi imponuje asi nejvíc, je skutečnost, že postavy v tomhle seriálu nejsou ani moc krásné (tak jako dobře, Marnie je kus, ale stejně jí to dlouho k ničemu moc není), ani moc chytré, ani moc úspěšné a ani třeba pohádkově šťastné (takhle extrémně by se to dalo přiměřeně charakterizovat i obráceně). Jsou to prostě lidé z masa a kostí, kteří se protloukají životem a hledají své místo – někdy s humorem, někdy tragikomicky, někdy vás dojmou k slzám a někdy je vám za ně strašně trapně. Je to opravdu hodně jiný seriál, protože jede po úplně jiné vlně než 95% ostatních seriálů. Na závěr bych chtěl říct, že takto nízké hodnocení nechápu, ale to bych lhal. Chápu ho totiž velmi dobře. (07.01.2014)

Čekala jsem seriál o krásných holkách, které mají odjakživa všechno na stříbrném podnose a řeší jen módu.. A dočkala jsem se opaku. V tomhle případě je to škoda. Asi jako kdyby se někdo snažil o americké Skins (zase) nebo se minimálně u Britů inspiroval, ale neuměl tomu dodat tu jiskru... Bohužel záživnější příběhy bych viděla, kdybych vykoukla z okna. Takže pilot stačil bohatě. (23.07.2013)

Hanna je tak nekoukatelnej formát, že ani moc nechápu, jak jsem dokázal dát dvě série během jednoho a půl týdne. Na druhou stranu Lena Dunham jako představitelka i jako autorka je neuvěřitelně kreativní a odvážná. Často zůstávám s ústy dokořán. Děje se tu spousta věcí, které nikdo vidět nechce. Ale pár postav včetně Alexe a Adama baví moc. Takhle si holky představujou drsný a zoufalý kluky..... (09.01.2014)