Réžia:
Leos CaraxScenár:
Leos CaraxKamera:
Jean-Yves EscoffierHrajú:
Juliette Binoche, Denis Lavant, Edith Scob, Marie Trintignant, Marion Stalens, Michel Vandestien, Jean-Louis AirolaObsahy(1)
Romanca z dielne režiséra francúzskeho filmového neobaroka, Leosa Caraxa, rozpráva príbeh spaľujúcej lásky dvoch outsiderov, ktorí sa stretnú, zamilujú a žijú na parížskom moste Pont-Neuf. Alex je bývalý cirkusový akrobat, bezdomovec závislý na alkohole a sedatívach. Michelle je maliarka, ktorá skončila na ulici kvôli sebadeštruktívnej láske a postupne prichádza o zrak. Alex a Michelle sa stanú párom, oporou jeden pre druhého a záchranou v bezútešnej existencii. Keď je most kvôli rekonštrukcii uzavretý, nasťahujú sa naň. Ich romantická idyla však netrvá dlho - stavebné práce na moste sa čoskoro začínajú. Michele úplne stráca zrak a Alex ju zo strachu pred stratou drží ako svojho zajatca. Silný príbeh o živote na hrane, o plnokrvných a skutočných citoch, ktoré vedú človeka až na kraj priepasti, získal viacero cien na medzinárodných festivaloch. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (4)
Recenzie (41)
Romance dětí ulice v konfrontaci s estetickou pařížskou "vlídností." Paříž jako načančaná diva i zlobivá krasavice shlíží na šelest lidství, na rozklad existenčních hodnot, tvrdost a drsnost prostředí. Mučedníci lásky v ochranném závoji přežívají na palubě mostní Noemovy archy, kde se skvrny vnější chudoby prolínají s vnitřním přepychem ryzích citů. Most Pont-Neuf jako "dohazovač" spojující pilíře okrajů společnosti, proplétající ruce dvou osudových tuláků v jejich spálené realitě. Vzkříšení plaváčků ze stoky vnějších trosek a osvobození z okovů zborcenosti v proudech Seiny vstříc novému začátku. ()
LFŠ 2009 Poslední část volné trilogie (MILENCE Z PONT-NEUF předcházela ZLÁ KREV a KDYŽ CHLAPEC POTKÁ DÍVKU), která nejenom dokumentuje zrání a vývoj Denise Lavanta, ale i proměnu ve stylu samotného Caraxe, nejzajímavějšího režiséra francouzského neobaroka, který se z reklamní estetiky, ale navazující na poetiku francouzské nové vlny, posunul až k estetice ošklivosti, jíž dovedl k dokonalosti ve svém příspěvku MERDE! z povídkového TOKIA!. Film je nejlepší ve chvílích, kdy se rozevřou časové rámce, jde o pohyb v záběru a pohyb záběru a vše je podpořeno výborně zvolenou hudbou či vše přehlušujícími zvukovými efekty. Jednoznačně jeden z nejlepších filmů "filmovky" a divácky asi nejpřijatelnější - i přes hlavní postavy a prostředí - Carax (psáno před zhlédnutím ZLÉ KRVE), kterému mírně ubírá na výsledném hodnocení pouze to, že se jedná o část poslední, a tak film nechce opustit hrdiny a konec působí nastavovaným dojmem. Přesto pro mě MILENCI Z PONT-NEUF představují ukázkový příklad "Modern Love". 9/10 ()
Film, ve kterém mi nedokázaly být hlavní postavy ani na chvilku sympatické, soucit zůstal na bodu mrazu, jediný, co mě fakt bavilo, byla kamera a režie. Některé záběry měly prostě kouzlo, to nejde popřít, mezi hlavními hrdiny ale kouzlo neproběhlo, jejich počínání mi bylo vesměs ukradené a Denis Lavant mi tímto filmem po Tokiu potvrdil, že je to opravdu snad ten nejošklivější chlap, jakýho jsem kdy viděla. 50% ()
Poetická láska ve víru špíny, fetu a levného chlastu, tedy jediných věcí, které ještě na beznadějné bezdomovce v životě čekají. Což o to, lyrický romantický film by to nemusel být špatný, i když za srdce příliš chytit nedokáže, ale stejně se určitému pocitu, že ve větší jednoduchosti by byla větší síla a zhruba půlhodina tu prostě přebývá, ubrání asi málokdo. Nehledě na to že, ač jsou sympaticky neheroické, zaujmout hlavní postavy příliš nedokáží a s tím se vytrácí i "osudovost" jejich příběhu... neb jsou, stejně jako bezdomovci v realitě, každému tak trochu u prdele a solidní zážitek by se tedy z filmu dal vykřesat jedině v případě že by cca po hodině a půl všechny umřely. 7/10 ()
V mnoha ohledech velmi zajímavý, silný film, který bych zařadil někam vedle Nebe nad Berlínem a Žiletek. Zrovna tak se mi vybavil román Nicka Cavea A uzřela oslice anděla. Roztrhá vás to, pokud jste něco takového prožili. Navíc je to generační výpověď konce 80.let. A pak ještě láska prokletá, bolavost, ryzost. Kazí to pankáčský nedostatek odstupu - to, co nechybělo akademikům ani nové vlně. Kazí to animírky typu "a tak vyjeli k moři" ... "a tak šli v noci do galerie" ... "a tak jezdili po Seině na motorovém člunu" - z hlediska motivů jde mnohdy o zásadní věci, ale tříští se v nepodstatnou změť - fuck the form - jenže apollinský princip, páni pankáči... ()
Galéria (14)
Zaujímavosti (14)
- Na žiadosť Leosa Caraxa bol hlas Juliette Binoche odstránený zo soundtracku počas záverečnej fázy produkcie. Vo finálnej verzii na plátne väčšinu replík Michele Stalensovej nahovorila Marie Trintignant. (Arsenal83)
- Obraz, ktorý chce Michele (Juliette Binoche) vidieť v Louvri, kým úplne oslepne, je Rembrandtov "Autoportrét na stojane" (1660). (Arsenal83)
- Natáčanie bolo dokončené až po troch rokoch. Juliette Binoche v tomto období nevyužila veľa lukratívnych ponúk, ktoré dostala, a to ani v projektoch takých režisérskych velikánov ako je Elia Kazan. (Arsenal83)
Reklama