To neznáte Hadimršku

Osobne nemam moc rad filmy, kde Burian hraje svou "one man show", strasne neprirozene a vlezle. Zde ani nemohu obdivovat puvab prvorepublikovych herecek, protoze Valentova ani Grossova moc krasy nepobraly a nedokazu tak pochopit slepou lasku Zlatnika ke kabaretni zpevacce. Presto je v Hadimrskovi par velmi dobrych a nezapomenutelnych scen... (28.09.2012)

Nakoniec to bolo lepšie, ako som čakal, hlavne pre množstvo scén, hlavne na začiatku, kde sa Burian neobjavuje. Vtedy to je celkom normálny film s normálnym priebehom a správaním postáv. Aj Burian, kým sa držal na uzde, bol v pohode, ku koncu to bolo s násilným humorom a groteskným chovaním, ako napríklad v sprche, už horšie. Film by bez zámeny postáv v tom období asi ani nemohol vzniknúť. (30.04.2014)

Některé tyhle komedie z 30.let mě zaujaly jenom z historicko-dokumentárního hlediska. Je zajímavé se dívat na to, jaké filmy vznikaly v počátcích zvukového filmu, co tenkrát bouralo kinosály a čemu se diváci v té době smáli. Kupříkladu natočit dneska v komedii scénu, jak hlavní, kladný, psychicky normální hrdina kouše gramofonovou desku, by bylo fakt mimo mísu... Nevím, národem milovaného Krála Komiků Vlasty Buriana jsem si nikdy nějak zvlášť neoblíbil, víc se mi tu líbil "přihrávač" Jindřich Plachta a nejvíc zaujal mladý "Vacátko" Jaroslav Marvan jako generální ředitel komisařství. Z uměleckého hlediska mi líbily scény z dobového kabaretu a nejvíc "pra-videoklip" To neznáte větší mršku, s vtipným uklízením desek (na svou dobu geniální!). PS: Skvělé, že v oficiálním textu distributora je popsán celý děj, aspoň jsem teď po filmu pochopil, co se to tam vše na plátně vlastně dělo. (07.01.2017)

Ani herecké kvality Vlastu Buriana nemôžu tento podpriemerný film zachrániť pred dvoma hviezdičkami. Ostatne veľa tých hereckých kvalít môj obľúbenec ani nepredviedol. Jeho výstupy mi pripadali silené a poznačené hľadaním optimálneho výrazu, ktorý ho neskôr preslávil. Ani spojenie Lamača s Fričom neprinieslo vyššiu kvalitu, než by dokázal ktorýkoľvek z nich sólo. Okrem Buriana a jeho najbližších (Marvan, Šlégl) je to príbehová i herecká mizéria, ktorú znásobuje aj výnimočne poničená kópia. Záujem o tento film je odôvodnený iba u študentov filmových škôl a nekritických obdivovateľov všetkého, v čom sa veľký Vlasta vyskytol. (29.01.2011)

Jeden z nejlepších českých filmů z prvního období zvukového filmu u nás je zajímavý z více zorných úhlů. Pomineme-li špičkové herecké výkony značné části protagonistů (Plachta, Burian, Marvan, Šlégl, Fiala), projevuje se ve valné části děje výrazně jevištní herectví příznačné pro lidové prostředí Burianova divadla (platí to zejména pro scény a výstupy v Angořině vile, zlomkově jsou zachyceny i některé projevy burianovského podbízení a proslulého přihrávání ostatních herců svému hereckému řediteli a šéfovi). Neobvyklé jsou i retrospektivy a vcelku slušně zvládnuté náběhy na parodování sladkobolných příběhů rodokapsu, braku a červené knihovny právě tak jako snaha představit Buriana jako chlapce. Honičková scéna, prvoplánově inspirovaná americkou groteskou němé éry, jen dále dotváří poměrně členitý půdorys scénáře i režie filmu. Připočteme-li k tomu dobově nadprůměrný scénář, úspěšnou Lamačovu snahu o vytvoření souvislého příběhu a ne jen volně navázaného řetězce kabaretních skečů (tak dopadl např. Honzlův a V+W PUDR A BENZÍN) i organicky včleněné reminiscence bouřlivě nastupující hospodářské krize (s dokumentárně zajímavou vězeňskou scénou), objevuje se jeden z nejpřesvědčivějších a nesporně nejzdařilejších Burianových filmů. Tato kvalita je současně špičkou celé tehdejší české kinematografie československého období české státnosti. (25.03.2008)