Nymfomanka I.

I přesto, že některé situace jsou dobré, tak zase mnoha jiným je věnována zbytečná-nadbytečná pozornost a roztahanost - čímž ztrácí film tempo, čemuž značně napomáhá neustále vracení se do (reality) pokoje, kde si Charlotte Gainsbourgova povídá se Stellenem Skarsgardem a to často velmi nudně a zase roztahaně. 330minutová director´s cut si fakt nechám ujít a kdyby Lars von Trier méně onanoval nad pseudointelektuálním pohledem, mohl to být zajímavý pohled do jednoho života jedné ženy. (30.12.2013)

snad jsem měl více pozornosti věnovat proslulé propagační kampani a povolně se nechat vmanipulovat v očekávání oné tak zvané studie ženské sexuality (lol) prostředkem uměleckého (lol) filmu, nebo podlehnout vábení kultu, který i pro mě do nedávna představovala osobnost režiséra, ale obojímu tentokrát zabránil můj až příliš čistý úsudek. karatelský aspekt, lišácky přiznaný v úvodu filmu, neumě omlouvá perverzní snahy zanořovat se do temných hlubin nikoliv ani tak těch tělesných součástí člověka, jako spíše těch duševních, a vyvrhovat jejich obsahy na světlo k potěše, znechucení i zděšení malomyslných diváků. a to je nádherné. přesně takové má přeci divák tužby a přesně to od Triera čeká, být sveden příslibem, skrytě manipulován, citově trýzněn. je svolný být klamán a je svolný být trýzněn. dokonalá metafora vystihující s/m paralelu ve vztahu mezi dominantním režisérem a submisivním divákem zde ale není uplatnitelná. dokonalá průhlednost tvůrčích postupů, na které je navíc bez ustání okatě poukazováno, a přemíra příměrů, jež jsou doslovně komentovány, manipulaci předem zabraňuje. zmíněné postupy zdánlivě poskytují dokonalou orientaci v končinách temných jako psychoanalýza, nebo vysokých jako umění citovaných literátů, hudebníků a filmařů, ale opak je pravdou. poskytují nanejvýš téměř až vulgárně polopatický návod ke čtení už tak znepokojivě prostého filmu. snímek paradoxně šokuje ne sofistikovaností, ale banalitou, ne odvahou v zobrazování sexuality, ale antitetickou uměřeností, nikoliv význačností nejočekávanějšího opusu festivalové scény, ale svou bezobsažností a malostí. mám sto chutí se nejen decentně ohrazovat, ale přímo se vzpouzet z povýšených pozic a stavět se do role estéta či přímo snoba, jaký přeci nezabere na návnadu takto lacinou a odbytou. rozhodně by to vkusně padlo k Trierově samolibému opájení se jeho domnělým filmařským důvtipem. zabraňuje mi ani ne tak (předstíraná) slušnost, jako fakt, že jsem zhlédl pouze neúplné dílo v jeho cenzurované podobě. i přese všechnu rezervovanost se nemohu zbavit silného dojmu, že vedle všudypřítomné povrchnosti, která je nejspíše do extrému hnána přísně záměrně, film přeci své subtilnější umělecké kvality má a o to hůře postřehnutelné. naplňuje mě naděje, že snad v druhé části dojdou svého naplnění a projeví se na filmu i jeho případné excitační vlastnosti. já naivní pošetilec! ale nechám se překvapit. očekávání už by byla, je čas nechat tu iluzi padnout a náležitě si to vychutnat. (31.12.2013)

Lars von Trier mě opět donutil přemýšlet. Nejenom, že natočil osobitý životopisný film, ale zároveň pobořil hranice výbornou kamerou a zvláštním způsobem vyprávění, což mu vlastně vůbec není cizí. Co už je horší, tak fakt, že celý ten příběh o nymfomance rozdělil do dvou dlouhých dvouhodinových filmů, které nemají vůbec žádný zásadní bod, na který by se divák měl zaměřit. Prostě se jen objeví Charlotte na zemi kompletně zmlácená. Ujme se ji výbornej Stellan a chce si vyslechnout příběh. Proč vlastně Charlotte leží zmlácená uprostřed ulice? No A Charlotte začne vyprávět. Kapitola jedna - poznání, že mám frndu. Kapitola dvě - poznání toho, jak mám frndu používat. Pak už se to začíná roztáčet v tom duchu, že nymfomanka využívá druhý a je jí u prdele, co tím způsobuje. Zároveň začíná potkávat ještě větší svině, než je ona. Chvílemi je to absurdní, chvílemi je to legrace, pár záběrů je tu v rámci poctivýho porna, ale jako celek je to pro mě absolutně nic neříkající. Nicméně po skončení filmu jsem okamžitě skončil na druhý díl, protože jsem doufal, že ten příběh se alespoň trošku zvrhne... (10.12.2014)

Hodně fajn komedie a Trierův zatím divácky nejpřístupnější film (těším se na necenzurovanou verzi), naštěstí ale ne "jen" komedie, protože i těch svých oblíbených háčků, kterými zasáhne až do žaludku a i s obsahem střev je vytrhne ven, si tam Lars pár nacpal. Obzvlášť s Umou Thurman, která tu předvádí nejlepší herecký výkon své kariéry. (06.01.2014)

Tak to bychom měli. Beru, že Trier nutí přemýšlet a do světa nevypouští hloupé věci, ale tak nějak znovu si mě nezískal. Nechci vidět ten bordel v jeho hlavě. A už mě vlastně nebaví poslouchat to, jak je jeho práce geniální. V pěti kapitolách nás seznámí s touhami vychrtlé brunetky, problematiku naťukne, ale nevěřím, že v druhém díle přijde s něčím „zlomovým“. Vnitřní sílu jeho kousek nemá. Je ironický, dělá si srandu, ukazuje na prázdnotu svých hrdinů, vsadil na promyšlený marketing. Živelný ale rozhodně není. A s tím svým opakovaným děláním si prdel? Ať jde ideálně do prdele. (18.05.2014)