Ten třetí

Čo to bol kurva za film? Hľadal som sa v ňom, snažil som sa ho pochopiť, pospájať tie linky dejové, nejak aby mi to dávalo aspoň trochu zmysel. A keď som po hodine urputnej snahy zistil, že som v polovici, tak som to vzdal od vyčerpania. Krista, o čom to malo akože byť? Dám jednu navyše za nahú Oliviu Wilde. Tú pasáž som si pretáčal. 1 z 5 (04.08.2018)

Docela zklamání. Zamotaný děj mi mozkové závity neroztočil a ani po přečtení zdejších spoilerů nemám jasněji. Bude to asi tím, že mi zpracování, téma ani obsazení moc nesedlo a často zdůrazňovaná otravná melancholická hudba s funkcí zatlačit na pilu i pro cynické tupce a klimbající ignoranty, mě minula jak absurdní politika dneška. Aktivity typu změnit způsob vánoc z důvodu bezpečnosti, čímž nahrát protistraně a naopak pořádat monstr sportovní akce, čímž nahnat více lidí do rizika, mi přijdou stejně nelogické, ba přímo ad absurdum. No co už, podivnostem se meze nekladou... (20.11.2015)

Jediný příběh, u kterého mět doopravdy zajímalo, jak se vyvine, kdo s kým intrikaří a na který bych se klidně podíval jako na celovečerní film, byl ten s A. Brodym. Část s M. Kunis, M. Bello a J. Francem dobrý, bohužel M.Kunis jen dokazuje, že má akorát tak pěkný ksichtík, ale jinak je děsné her. prkno. No a L. Neeson a O. Wilde story, to byla nuda s postavama na odstřel. Škoda toho proměnlivého obsahu... jinak z této kategorie filmů (A.G.Iñárritu filmy, Crash, Magnolia atd. atd?) je to ten nejslabší kousek. (04.01.2015)

Další ambiciózní projekt Paula Haggise, který to měl nejen u mě po vykalkulovaném hyperkorektním dramatu Crash lehce nahnuté, se znovu drží tradičních vzorců. Není okázalý ani výstřední, není ani polopatický. Na druhou stranu výtečně vede herce a nemůžeme mu upírat řemeslnou zručnost. Pod rouškou „klasického“ vyprávění představí několik zajímavých hrdinů, kteří se divákovi postupně dostávají pod kůži. Ten s přibývajícími minutami totiž víc prahne po tom, dozvědět se o nich další informace. Atmosféra houstne, Haggis se nebojí překvapení. V jistém okamžiku vyprávění se začneme těšit na to, jak se jednotlivé linie propojí; zda to udělal Haggis sofistikovaně, nechám na divácích. Sdělil vše tak, jak jsem pochopil, ptají se. Nebudu prozrazovat, ale je jasné, že fiktivní svět se s tím reálným proplétá velmi často a nadmíru rád. Určitě leckomu dojde, že Mila Kunis dělá housekeeping v New Yorku, zatímco k její zásadní ztrátě papírku s adresou dochází v Paříži, kde se odehrává příběh Liama Neesona a Olivie Wilde. A leccos dojde i beze slov, což je o to cennější. Je asi zřejmé, že Haggis na to mohl jít s mnohem jasnější formou, nešel, jeho záměrná volba, holt nemůžeme mít všechno na zlatém podnose (i tak si myslím, že závěr měl být lépe dramaturgicky uchopený). O důvěře, vině nebo odpuštění se toho dozvíme docela dost. Navrch si užijeme změny nálad Olivie Wilde, netradiční romantiku v podání Adriena Brodyho nebo půvab na hereckém poli začínající Loan Chabanol. (21.10.2014)

Nejhorší na sledování filmů je to, když narazíte na film, u kterého si nejste jisti jestli se vám líbil opravdu hodně a nebo jen průměrně a to je právě tenhle případ. Na začátku nás režisér seznámí se všemi postavami a pak je postupem filmu poznáváme a snažíme se přijít na to, proč jsou jejich příběhy tak důležité, že byli vybráni pro tenhle film, ale to nejlepší na celém filmu jsou konce příběhů. Je to opravdu psychicky neuvěřitelně silné, hlavně s Milou Kunis a Jamesem Francem, ale i tak mě to asi neuchvátilo natolik, abych tomu dala čtyři hvězdy. (18.03.2016)