Slavnostní zahájení XXX. Letních olympijských her 2012 Londýn

Mám pocit, že se mi zdál jakýsi zvláštní sen, ve kterém Ken Branagh stavěl komíny, královna skákala s Jamesem Bondem na padáku a stovky zdravotních sestřiček tančily kolem fluoreskujících postelí. A i když mi to přišlo lehce nekonzistentní a přeplácané a i když mi více než hudební čísla před a po nástupu sportovců seděla ona první půlhodina zaměřená na industrializaci a Shakespeara, v konečném důsledku to byla dobře koukatelná show. Branagh, který se ještě před několika dny chystal na ceremoniál jako obyčejný divák a který na poslední chvíli převzal roli Marka Rylance, mi se svým nehraným úsměvem a obdivným pohledem na zářící olympijské kruhy ve výšce zůstane v mysli ještě dlouho. (28.07.2012)

"Zahajovací ceremoniál v Londýně byl tedy jednou z nepříjemných lekcí vkusu malým národům, jako jsme my, i nabubřelým mocnostem, jako je Čína, která se vzmůže jen na dutou pompéznost. Tuto lekci ale samozřejmě můžeme brát i pozitivně – jako důkaz, že se lze vyhnout tomu, aby něco tak ušlechtile patetického jako olympiáda mohlo mít zábavný a svěží úvod." (K Fila) Myslel jsem si, že ceremoniál by vždycky o duté pompéznosti nabubřelých mocností, ale Británie asi fakt ukázala, že to tak být nemusí. (02.08.2012)

Já mám na olympiádě nejraději úvodní ceremoniály a na tento jsem se ohromně těšil. Vůbec mě nezklamal. Nejvíce mě zaujala pasáž zvaná Pandemonium, která měla naprosto úžasnou choreografii, efekty a soundtrack. Při písničce z této pasáže, jsem tvořil celý svůj profil. Jen taková zajímavost... (haha) Docela jsem byl překvapen, že i královna přistoupila k scéně svého entrée s Danielem Craigem. Dále pak Mr. Bean, Emele Sandé nebo i Rowlingová. Myslím, že Boyle vytáhl všechny "poklady" co Londýn má a vytvořil z nich jednu velkolepou show, na kterou budu rád vzpomínat a určitě si ji někdy připomenu. Peking neboli jedna velká spartakiáda, se mi moc nelíbila ve srovnání s tímhle, ale možná je to tím, že je to přeci jen trochu jiná kultura. (09.08.2012)

Zbytečně dlouhé a nákladné, jako obvykle, ale když to tak musí již z tradice být, tak jsem ocenila především anglický humor a kvalitní muziku. Snad poprvé jsem se u zahájení olympiády bavila tak, že jsem u televizního přenosu neusnula. Vtipné a nápadité, zbytečná pompéznost konečně ustoupila. Boyle se toho zhostil se ctí. (26.10.2012)

Kdo by to byl řekl, do čiperky anglické královny, že…. :-) Pravdou ovšem je, že seskok padákem patří do základního výcviku nejen u anglického dvora. Otevírací ceremoniál jsem (přiznám se) shlédl pouze a jenom díky osobě D. Boylea a nutno podotknout, že Danny v sobě původní filmařskou profesi (bohudík i bohužel) nezapře resp. nepopře, to včetně reklamy na sebe sama. Střídá povedené momenty (K. Branagh, D. Craig+ anglická královna) s těmi méně povedenými (R. Atkinson) a nechybí (bohužel) ani ty totálně přestřelené, přičemž na pořadu dne je především moderna a tak nějak se zapomíná (až na pár světlých vyjímek) na stařičké tradice. Alespoň, že co se hudebního výběru týče, má Danny (žádná to novinka, vím) vkus, v čele s Chemical Brothers, U2, D. Bowiem… P.s. když jsem viděl tu bezelstnou radost a nadšení v očích jednotlivých členů (sportovců) napříč všemi výpravami, zapomněl jsem (alespoň na kratičký okamžik) na doping, velké peníze, lobby… a připomněl si původní Coubertinovu myšlenku. Tímto považuji 30-té letní olympijské hry za zahájené. Let´s go…. (28.07.2012)