Zaostřit, prosím!

Film, který má řadu opravdu povedených scén (Josef Kemr s Lubomírem Lipským, Jan Pivec s Jiří Sovákem, Vlasta Burian s Vlastimilem Brodským) a režijních nápadů, ale také poněkud otravného průvodce v podobě Ladislava Peška a hlavně jeden velký paradox - druhá povídka totiž pojednává o opatrném literárním kritikovi, který není schopný zaujmout jasné stanovisko a bojí se, aby přílišnou chválou nebo kritikou nenarazil. No a přesně ten samý pocit mám i ze scénáře Zaostřit, prosím! (07.05.2016)

První příběh vzestupu a pádu učetního Přehršleho (Josef Kemr) je vynikající a hodně se mi líbil. Má spád a vtip. Druhý z nich o kritikovi (Jan Pivec) je takéž dobrý a to hlavně díky skvělému hereckému výkonu. U něj jsem se skvěle bavil. Zklamáním pak byl třetí příběh, který byl neslaný, nemastný a dost účelový. Kazí bohužel celý film, který je však i tak nadprůměrnou komedií. (26.06.2006)

Autorem scénáře je tehdejší ředitel Českolovenského státního filmu Jiří Marek, takže je jasné, že o nějakou ostře jízlivou stairu nepůjde, spíše je to "pozitivní konstruktivní satira". Scénář moc povedený není, nezachraňuje ho ani chvílemi nápaditá Fričova režie a některým hercům možná trochu svazuje ruce. Nápad s filmem ve filmu nebyl tak špatný, ale komentář Ladislava Peška mi chvílemi lezl na nervy. Navíc mě zaráží trochu proměnlivá úrověň jednotlivých povídek. První povídka má slibný rozjezd, ale díky scénáři působí postavy Josefa Kemra a Miloše Nedbala po momentu zlomového povýšení dojmem karikatur. Naopak Lubomír Lipský a Zdeňka Baldová jsou přirození. 2*. Druhá povídka je oproti tomu z celého filmu nejvíce vtipná, nejlépe obsazená a zahraná oprvadu všemi zúčastněnými herci v čele s Janem Pivcem (úžasná je jeho scéna s Jiřím Sovákem). 4*. V poslední povídce mě rozčiloval správňácký ředitel (Gustav Heverle), ale zase se mi líbil referent Josefa Hlinomaze a úplně nejpůvabnější byla ve chvílích, kdy Vlasta Burian a Vlastimil Brodský opěvují život účetnický. 3*. Satira, která ani ve své době nepřitáhla do kin moc lidí (milion a půl bylo v padesátých letech pod průměrem), už dnes neříká vůbec nic. Je mi až líto, jaký superhvězdný ansámbl s jedním z našich nejlepších režisérů se tu v tom babrá a nesešli se na filmu s lepším námětem. Ale zase je to poslední film Vlasty Buriana... (17.11.2007)

Československý komediální povídkový film s neobvyklými filmovými postupy, v němž je prostřednictvím L. Peška přímo komunikováno s divákem. Snímek má dosti podivný úvod, v němž je vysvětlen jeho neobvyklý název. Film se skládá ze tří příběhů se satirickou tematikou, v některých ohledech na svou dobu odvážných. V prvním příběhu můžeme sledovat kariérní vzestup nenápadného účetního v podání J. Kemra, neboť jeho představení M. Nedbal a L. Lipský se domnívali, že zná na ně nějaké kompromitující informace. Jakmile vyjde najevo, že žádné nepříjemnosti od jeho osoby nehrozí, ihned následuje Kemrův návrat na původní pracovní pozici. V druhé povídce dostane literární kritik J. Pivec úkol napsat kritiku na sbírku básní. Vynikající pan Pivec v této povídce v obavě, aby ve své kritice prezentoval to správné stranické stanovisko, několikrát mění text své kritiky podle toho, jak se ke sbírce vyjadřují různé osoby v čele s ministrem. V poslední povídce přijíždí na kontrolu stavby ředitel G. Heverle a spolu s ním i brigádník V. Brodský. Účetní V. Burian ve své poslední filmové roli omylem pokládá za ředitele Brodského a Heverle tak může inkognito provést obhlídku staveniště. Následuje vtipná přehlídka toho, s jakým zápalem pracovali dělníci na budování socialismu. Ve filmu M. Friče se vyskytuje mnoho známých herců a je zajímavé sledovat jednak prolínání slavných hereckých generací a jednak budoucí herecké legendy jako začínající herce, kteří se teprve začínali prosazovat (J. Sovák, Z. Řehoř, J. Bohdalová, S. Zázvorková, L. Lipský). Jako herecky nejzajímavějšího ze všech zde však jednoznačně pokládám pana Pivce. Musím říct, že tento snímek mě z celkového pohledu mile překvapil, a to zábavností a dle mého i odvážným popisem socialistických nešvarů zabalených do humorného hávu. Odmyslím-li si neobratný a zbytečný nápad s divákem jako vnějším pozorovatelem natáčení, kdy je ve filmu v některých okamžicích zobrazen kameraman R. Vrchota a režisér L. Boháč, domnívám se, že průměrné hodnocení je v tomto případě nedostačující. (05.07.2023)

Politická atmosféra koncem padesátých let minulého století dodalo filmovém tvůrcům odvahu se pomaloučku vrátit k filmové satiře ohledně společenských a hlavně pracovních poměrů. A tak vznikl tento povídkový film, který se snaží prezentovat projevem sebekritičnosti. Že se to vůbec nepovedlo, muselo být jasné už tehdy. Takže co se týče samotných povídek, jedná se jen o obyčejné úsměvné příběhy s výdobytky dodnes známé, což je snaha dosáhnout své kariéry, pokrytectví a hlavně pracovní ulejvání. To, co je prezentací, s jinak výborným, Ladislavem Peškem, ve snaze povídky spojit, se spíše honosí až neskutečnou trapností. Režisér Martin Frič, který má ve své filmografii plejádu dodnes výborných snímků, se tedy sice, jako vždy, snažil s námětem poprat, ale houby víme, jaký byl nad tím vším stranický dohled. A tak to dopadlo, jak to dopadlo. Nevalně. Nejvíce ale asi potěší účast již nemocného Vlasty Buriana, pro kterého se tímto jednalo o poslední filmovou roli. Pro něj typické energie se vlivem zdravotního stavu sice již nedočkáme, ale svým typickým projevem přesto nezklame. I když už to na druhou stranu také není úplně ono. Na snímku se tedy stále podepsala doba, ale snaha se zase cení. Proto se zřejmě snímek nestal pozapomenutým. (02.08.2022)