Útok na Biely dom

„Pane, toto je váš nový kód pro odpálení raket!“ Jak vidno, prezidentské křeslo je v rukou kazisvěta Rolanda Emmericha pořádně horké. Do poloviny to ještě jde, jakmile ale vezme ten stávající s obličejem Jamieho Foxxe do ruky raketomet, legrace jde stranou. Právě odlehčenost a nadhled, o které se tvůrci snaží, se k téhle látce moc nehodí. Zřejmě úmyslně tu tvůrci sázejí na nejokoukanější žánrové zvraty a volají do světa, ať si diváci tuhle kupu klišé náležitě užijí. Jenže když střílel John McClane (tady John Cale, to je náhodička) v budově firmy Nakatomi evropské teroristy, mělo to šťávu, když bez bot a v bílém tílku vymýšlel možnosti, jak jim jejich pečlivě naplánovanou akci znepříjemnit, bylo to fajn, když tu a tam pronesl nějakou sebeironizující hlášku, bylo to ještě víc fajn. Jenže pohled na jedenáctiletou holku mávající před polozbořeným Bílým domem americkou vlajkou a snažíc se odvolat blížící se letectvo, fajn prostě není. Když pak musíme poslouchat neuvěřitelné žvásty televizních štábů nebo hlavounů kdesi v bezpečné vzdálenosti od symbolu Ameriky, začíná lehká nevolnost. Pocta devadesátkám možná potěší, ale to je asi tak všechno. Úvod je na daný žánr poměrně utahaný, střed velmi slušný, závěr doslova tragický. Ssázka na starou dobrou akci je sice fajn, ale to, jak Gerard Butler rozsekal komando severokorejských teroristů, mi sedlo o poznání víc. Emmerichova akce se velmi rychle začne zajídat, okoukané situace (toporný Tatum a jeden dva grázlové proti němu) tak nějak nepotřebujeme vidět znovu!! Přímý souboj s Butlerem prostě tahle sestava prohrává, instantní polévky taky moc nemusím!! (23.08.2013)

|| Scenár: James Vanderbilt | Hudba: Harald Kloser, Thomas Wanker | Produkcia: Emmerich, Fischer, Kloser, Vanderbilt, Larry Franco, Laeta Kalogridis | Distribúcia: Columbia | Štúdio: Centropolis, Mythology | Rozpočet: 150 miliónov $ | Tržby: 205,366,737 $ || Zaslúžene komerčná stagnácia. Možno to znie divne, ale pre mňa sa Emmerich odtrhol z reťaze po Patriotovi len podruhý krát. Servíruje jednu patosoidnú scénu za druhou, a nechcene humorné tiež. Všetky ostatné scény sú síce fajn, a je i pár pamätihodných, no ako celok je to skôr nepodarok, ktorý si nemám potrebu pustiť znova. Fuqua-ov Olympus has fallen je 2x napínavejší a akčnejší zážitok, aj napriek tomu, že patosu sa neubranuje o nič lepšie. 60% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (08.12.2013)

Takže zase rozbombardovanej Olympus? V Hollywoodu se pokoušeli udělat z lidí blbce a v jeden rok přinesla dvě filmová studia 2 víceméně stejné filmy. Prezident se letos zachraňoval sice už víckrát (IM3. G.I.Joe), ale dost srovnávání. Emmericha mam hodně rád, jako fakt hodně, (jeho Den nezávislosti je super) a nikdy mi jeho, jak to napsat, velkolepost nevadila. A akční sekvence jsou opět vydařené,¨ale ke konci už jsem fakt hodně nudil. Po druhém shlédnutí možná budu více nadšen, ale v kině mě některé sekvence vyloženě bušily do očí. Lepší je to asi srovnat s Lone Rangerem, kde se podobné přepálené momenty vyskytovaly taky. Možná už jsem přesycenej, ale když to srovnám se Skálou, ze které Roland vyloženě ukrad tento moment, tak tohle na mě tak nepůsobilo...70%...[30.07.2013_Kino Šumava_Klatovy] (30.07.2013)

Jsem asi příliš malý žánrový fajnšmekr, abych si dokázal další onátělníkované tančení Dredericka, pardon, Channinga Tatuma v dešti - tentokráte kulek - užít tak jako bych to jistě dělal, kdyby mi bylo dvanáct. To jsem totiž nadšeně hltal daleko (ve všech ohledech) lacinější akční béčka. Teď už se můžu jen uchechtnout, když černý prezident v romantických záběrech obdivuje pomník Abrahama Lincolna, dvanáctileté děvče mává prostřílenou americkou vlajkou a asi francouzsko-ruská (who cares, že?) banda slizkých padouchů podniká patriotické akty, při kterých létají na všechny strany vraky aut, kusy budov a statisíce střel - to vše za striktního lamího PG-13. Tohle prostě ne, a nevím kde je chyba, protože Commando je objektivně daleko pitomější, ale baví mě dodnes o několik řádů víc;) White House Down je prostě naprosto nevinné mozek vypínající popcornové chroustání, což z něj vedle cíleného propagandistického zla Olympus Has Fallen dělá téměř svátost, ale kdybyste se mě zeptali, na co z toho se máte podívat, pošlu vás (s varováním) do náruče R-kovému Butlerovi. Pro mě je tohle naprosto zbytečná záležitost a ani chromované RPGčko v opěradle prezidentské sedačky v Beastovi to nezachrání... 50%, protože natahovat to dost přes dvě hodiny je ubíjející. (31.01.2014)

Útok na bílý dům možná patří k tomu lepší, co Emmerich natočil, i tak se ale pro mě jedná o bolestnou zkušenost. Někdy mě napadá, že Emmerich odstěhoval do Ameriky, tamní lidi si snadno přečetl a od té doby si z nich dělá prču. To by pak byl génius, ale ono to tak zřejmě nebude. I zde dojde patetické proslovy a mávání prapory a happy ending, v takovém stylu že jsem z toho skřípal zubama. Takovéto filmy na mě působí až fyzicky nepříjemně. Navíc Channing Tatum v hlavní roli by zoufale potřeboval nějakou dodatečnou dávku charisma, protože je jeho role jeho postava je k uzoufání nezajímavá a nudná, ale to nic není proti jeho dceři, jedné z nejodpudivějších filmových postav co jsem kdy viděl. 11-letá teenagerka s fanatickým zalíbením v prezidentovi a v reáliích Bílého domu je, pokaždé když se objeví na scéně, tak nepříjemnou zkušeností, že jsme postupně začal fandit teroristům ať jí konečně odbouchnou. Takhle nějak jsem fandil i Bláhovi ze 30. případů Majora Zemana, nevím přesně proč, ale svým vyzněním mi Útok na Bílý dům tento seriál něčím připomíná. (02.12.2013)