Útok na Biely dom

Po republikánech natočili svůj akční blockbuster i demokrati, takže je tam míň krve, víc uvědomělých blogerek 12-, víc míru, pravicových radikálů, černých prezidentů, co jsou cool a mluví sprostě, víc zkažených zbrojních lobbistů a míň bipolárního vidění světa (netýká se ovšem vnitropolitické situace). Emmerich pokračuje ve své světospasitelské misi odstartované eko agitkou Den poté. Tenhle vyměklý a korektní derivát Die Hard nicméně ukazuje, že Rolandovi se třese ruka a film tak připomíná společné odpoledne Jihočeských matek a Dětí Země. Všichni si tu dělají, co se jim zrovna zlíbí a výsledkem je sluníčkový zmatek, kterému jakýs takýs řád dodávají Tatum a Foxx. Jestli mám volit mezi nateklým Mažňákem Butlerem, nebo uhlazeným Losnou Tatumem... vzdávám se volebního práva. PS: Sorry, den poté volím přeci jen Rolanda. (16.07.2013)

Útok na Bílý dům považuji za o třídu lepší než jeho Pád. Zejména proto, že americké zbrojaře považuji za větší světové nebezpečí než celou Severní Koreu, ale hlavně tentokrát se to nebere příliiš vážně, hláškují tady snad i prezidentovy tenisky a v této atmosféře je velmi snadné přehlédnout nějaký ten logický nesmysl. Je to zkrátka zábavná ptakovina velmi vysokého levelu, která naprosto splňuje mé požadavky na odpočinkovou zábavu. (27.10.2013)

„Pane, toto je váš nový kód pro odpálení raket!“ Jak vidno, prezidentské křeslo je v rukou kazisvěta Rolanda Emmericha pořádně horké. Do poloviny to ještě jde, jakmile ale vezme ten stávající s obličejem Jamieho Foxxe do ruky raketomet, legrace jde stranou. Právě odlehčenost a nadhled, o které se tvůrci snaží, se k téhle látce moc nehodí. Zřejmě úmyslně tu tvůrci sázejí na nejokoukanější žánrové zvraty a volají do světa, ať si diváci tuhle kupu klišé náležitě užijí. Jenže když střílel John McClane (tady John Cale, to je náhodička) v budově firmy Nakatomi evropské teroristy, mělo to šťávu, když bez bot a v bílém tílku vymýšlel možnosti, jak jim jejich pečlivě naplánovanou akci znepříjemnit, bylo to fajn, když tu a tam pronesl nějakou sebeironizující hlášku, bylo to ještě víc fajn. Jenže pohled na jedenáctiletou holku mávající před polozbořeným Bílým domem americkou vlajkou a snažíc se odvolat blížící se letectvo, fajn prostě není. Když pak musíme poslouchat neuvěřitelné žvásty televizních štábů nebo hlavounů kdesi v bezpečné vzdálenosti od symbolu Ameriky, začíná lehká nevolnost. Pocta devadesátkám možná potěší, ale to je asi tak všechno. Úvod je na daný žánr poměrně utahaný, střed velmi slušný, závěr doslova tragický. Ssázka na starou dobrou akci je sice fajn, ale to, jak Gerard Butler rozsekal komando severokorejských teroristů, mi sedlo o poznání víc. Emmerichova akce se velmi rychle začne zajídat, okoukané situace (toporný Tatum a jeden dva grázlové proti němu) tak nějak nepotřebujeme vidět znovu!! Přímý souboj s Butlerem prostě tahle sestava prohrává, instantní polévky taky moc nemusím!! (23.08.2013)

Na čsfd projekcích je něco opojnýho. Sál narvanej, někdo se začně smát, dalších dvacet taky a člověku koutky letí nahoru dřív než se naděje. A Emmerichovi tohle prostředí dle mýho svědčí, protože kvalita těch fórků je tak tak a někdy ani to ne. Ale užil jsem si to jak Den nezávislosti back in 96. (btw má to neexplicitně takovou tu bondovskou logiku, hlavní záporák má nádor na mozku, který by nejspíš mohl změnit jeho chování ...). (18.07.2013)

O chlp lepšie ako Fuquaov Pád bieleho domu. Emmerich mal po ruke o niečo lepší scenár a väčší rozpočet. Ani jeden s filmov ma nenadchol no Emmerichové efekty a akcie vždy vyzerajú, tak cool megalomansky, že tomu vždy prídem na chuť. Herecký nie je obsadený ani jeden film zle, no Tatum a Foxx ma viac bavili už len kvôli tým humorný scénam. Film inak moc neohúri len akčne pobaví. Emmerich ma meškanie v kinách o tri mesiace a aj práve preto film prepadol. 70% - 3* (06.12.2013)