Jasmínine slzy

No, Woody má asi depku. Môžme byť radi za každú jeho zmenu nálady, vždy je to udalosť a žáner je potom už len detail. Tentokrát to bolí, snobstvo už nie je len súčasťou života postáv, ale terčom kritiky a prečo sa niekedy zachováme ako svine, to je otázka. A Woody má odpoveď. Tú samozrejme neprezradí, ale dá nám to klasicky, pekne vyžrať... (26.01.2014)

Já se za sebe musím přiznat, že jsem asi čekala něco jiného a přece jen trochu hlubšího, protože vím, že jich má Woody v rukávě celé mraky, ale ve výsledku jsem byla celkem spokojená divačka. Na přemýšlení to opravdu nebylo náročné a i když byla Jasmína svým způsobem nešťastný človíček, který svou roli bohaté paničky nehodlal jen tak vzdát, tak ve mně zvlášť velké slzopudné emoce nevyvolávala, naopak mě její stavy docela iritovaly a to jakým způsobem je řešila snad ještě víc. Abych pravdu řekla, tak takové ženy ani neznám, které by se dostaly do takové situace (nepočítám nevěru), takže se empatie u mě moc nedostavila, tak jak bych si přála. Ale klobouk dolů před Cate Blanchet, která Jasmínu zahrála opravdu skvostně, takže její hysterické manýry byly stoprocentně uvěřitelné. Asi jsem viděla málo Woodyho filmů a počítám, že to budu muset napravit, abych pronikla nejen do jeho režijního rukopisu, ale i do jeho nevyzpytatelného světa žen. Za mě průměr a jedna hvězda navíc za Cate. (17.01.2014)

Woody Allen to u mě má pokaždé stejné. Vždy, když jdu na jeho film, nikdy nevím, jestli budu spokojený nebo budu nepochopeně kroutit očima. Jednou mě příjemně překvapil, podruhé bych mu dal facku za to, co si to zase za nápad nechal zfilmovat. Má na to ale jméno a tak to musím respektovat. Ne vždy mi totiž jeho dialogovky sednou a stejně tak je to i v případě tohodle filmu. Cate Blanchett na plakátu vypadá dost sympaticky. Celkově se ten plakát tváří jako, že se bude jednat opět o solidní dialogovku se zajímavými postavami v čele právě s Cate. Z ní jsem vysloveně cítil obrovský půvab. Pak ale začne film a já se s ním začnu nudit. Postupně začnu poznávat hlavní postavy. Začnu poznávat Cate, která utíká od reality. Začnu poznávat její kamarádku, jejího přítele, co vypadá jak Till Lindemann z Rammsteinů a pořád se tak nějak nic moc neděje. Pořád nejsem v tom rozpoložení, abych si užil každý další dialog, co se ve filmu objeví. U Woodyho filmů je to ale vždycky primární. Stejně tak, jako prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Jenže tady se musím přiznat, že hůř ztvárněný New York jsem snad ještě neviděl. Prostě a jednoduše. Tenhle film je velká slabota, kterou ani samotný závěr filmu nezachrání. V tu chvíli se totiž celý ten příběh opře o realitu všedních dní a všecky ty postavy, v něm se odehrávající, dostanou epileptický záchvat. Alespoň, že to poselství v tom Woody zanechal. A to je, hlavně se z toho neposrat. (05.02.2014)

Zhlédnuto v kině. Pamatuju si, že jsem na tento film viděl trailer už před nějakou dobou, ale moc mě nepřesvědčil. Takže když tento film hrál poprvé v kinech, propásl jsem ho. Poté ale začal sbírat nominace a hodně pozitivní ohlasy, takže ho kino uvedlo ještě jednou při speciální příležitosti a to jsem si řekl, že půjdu, když už nic, tak alespoň jeden film od Woodyho Allena uvidím na velkém plátně. Po skončení snímku jsem byl strašně rád, že jsem šel. Blue Jasmine je parádní příklad, proč Woodyho Allena uznávám jako tvůrce, ale nepatří k mým oblíbencům. Když se snaží, tak píše jedny z nejlepších scénářů. Tady se opravdu vytáhl a napsal naprostou lahůdku s několika rovinami, které plynou bezchybně, doplňují se a ani jedna z nich není zbytečná, protože nám vždycky poodhalí něco víc o situaci (ať už minulé či současné) nebo o dané postavě. Navíc Woody má neobyčejný cit pro casting a posléze i vedení herců - to, co zde předvedla Cate Blanchett, je herecký koncert první velikosti a já, i když jsem chtěl původně fandit Sandře Bullock, budu držet palce na Oscarech pro rok 2014 právě Cate. S klidným svědomím říkám, že tohle je jeden z nejlepších filmů, co kdy Allen natočil (a to říkám jako někdo, kdo viděl všechny filmy, co kdy natočil). 100 %. (21.01.2014)

Woodyho variácia Williamsovej Električky zvaná túžba nedosahuje sily tejto divadelnej (ba ani Kazanovej filmovej) predlohy, napriek tomu, že Blanchett hrá ako z veľkej knihy; akýmsi nechceným pôsobením chariziem a okolností mi Jasmínin príbeh nesadol a naopak v mojich očiach bol oveľa zaujímavejší, pútavejší a dramatickejší príbeh sestry Ginger (v podaní Hawkinsovej, ktorá sa mi čím ďalej viac páči - a nielen herecky, ale tu dokonca aj fyzicky); inak sa do veľkej miery stotožňujem s komentárom Havenohome-a; som fanúšikom Woodyho tvorby do roku 2000; (08.05.2014)